Představitel vrchního strážmistra Arazíma z oblíbeného seriálu Četnické humoresky, jehož další série se právě natáčí, za volant svých dvou stařičkých vozů z přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století usedá jen velmi zřídka.
"Musí se splnit tři podmínky. Musí být léto, musí být hezky a musím mít čas. To se skloubí tak desetkrát za rok. Na dvě auta to úplně stačí, víc už bych jich asi nezvládl. Měl jsem ještě pobědu z roku 1957. Tu jsem ale daroval. Neměl jsem na ni čas, stála venku, kde na ní pršelo a sněžilo, a mně jí bylo líto. Jeden kluk, který má rád veterány, se mě zeptal, kolik by takový auto stálo. Tak jsem mu řekl, že jestli se o ni bude hezky starat, že mu ji dám," říká Tomáš Töpfer.
Kde se u vás záliba ve veteránech vzala?
Když jsem byl malý kluk, měli jsme doma předválečný Opel Olympia se stahovací střechou. Stál v garáži, kam tatínek v sobotu po obědě přišel, nalil do něj brzdovou kapalinu, benzin, olej a ono to zase skoro všechno spodem pomalinku vyteklo. Pokud bylo odpoledne hezky, vyjeli jsme na Sázavu.
Nejlepší bylo, když si mě táta posadil na klín a nechal mě řídit. Tam to asi začalo. To auto totiž strašně krásně vonělo. Vonělo kapalinami, které už dneska máte hermeticky uzavřené. No a mnohem později jsem se do veterána zase posadil a najednou jsem tu vůni ucítil znovu.
Vzpomněl jsem si na dětství, na tatínka a jak jsme jezdili šedesátikilometrovou rychlostí po chuchelské betonce a prosili ho, aby přidal na osmdesát. Tak zrychlil, my jsme ječeli, auto se třáslo, tatínek se usmíval a po chvíli zase ubral na tu šedesátku. Kvůli tomu jsem si veterány pořídil.
Ne kvůli tomu, že bych byl sběratel nebo že bych tomu nějak extra rozuměl. Pro mě je zážitek, že si do toho krásného stroje za pěkného letního dne sednu, projedu se po okresních silnicích a je mi hrozně hezky. Přesně jako tenkrát.
Máte starý mercedes a BMW. Jak jste k nim přišel?
Po krátkém hledání jsme objevili s jedním známým prakticky dvě hromady šrotu. Když jsme je nakládali, ozývalo se jen takové šustění. To jak z nich odpadávala rez. Mercedes byl o něco kompletnější, BMW se dodělávalo dost složitě. Pyšný jsem na to, že BMW nemá veteránskou značku a musí procházet běžnou technickou kontrolou. Vlastně se renovuje neustále.
Na kolik taková renovace vyjde?
V tom jsem hrozně nepořádný. Ale víte co? Můžu říct třeba 400 tisíc, ale to je nesprávná informace. Takové auto máte deset patnáct let a každý rok se na něm něco udělá. Kdybych si vedl deníček, tak vám to povím, ale tady jde o to, že máte radost z každého zrcátka za pětistovku, které se vám podaří na burze sehnat. Nebo si necháte za pár tisíc ušít sedadla, nějaké peníze dáte opravářovi, který vám někde něco vyklepe... Tady nejde o peníze. Ani nevím, jakou ta auta mají hodnotu.
Účastníte se veteránských závodů?
Dostal jsem mnoho pozvánek, ale většinou nemám čas. Já ani nejsem ten správný veteránista. Vlastně se tam ani nehodím. To je, jako kdybyste mě zval do klubu kulinářů, kteří vaří a tvoří vlastní recepty. Já sice strašně rád žeru, ale to vaření mě zas tak nebere. To samé platí i o veteránech.
A co vozy na běžné ježdění?
Měl jsem Audi allroad a teď čerstvě jezdím v novém Audi A6 Avant quattro s motorem 4,2 litru a s výkonem 335 koní. Což je o něco víc, než měl na svém panství Colloredo-Mannsfeld.
Využijete takovou sílu?
Nejezdím dvě stě za hodinu. To už mám dávno za sebou. Dřív jsem hodně zlobil. Jezdil jsem rychle a razantně, ale už mě to přešlo. Sílu auta hlavně využívám, když potřebuji rychle předjet. Jet na dálnici sto sedmdesát ve felicii zvládne každej blbec, ale jet po dálnici sto třicet v autě, které bez problému zvládne jednou tolik? To už každej neumí. Chtěl bych, aby takových řidičů bylo co nejvíc.
Čekal bych, že po Audi allroad přijde velký terénní vůz...
Ty jsem měl ještě před allroadem. Off-roady jsou báječná auta, ale když jezdíte skoro obden trasu Praha-Brno, není to ono. Teréňák není na dálnici. Proto jsem se zase vrátil k normálnímu autu. Těším se ale na nástupce allroadu. Toho bych si klidně zase pořídil. Bylo to jedno z nejpovedenějších aut, jaké jsem kdy měl. Hodí se na silnici i do terénu.
Jakými off-roady jste jezdil?
Měl jsem Opel Fronteru a jednoho korejce. Toho jsem po třičtvrtě roce vrátil. Neustále se na něm objevovala vada, kterou nedokázali opravit. To auto totiž občas chcípalo na volnoběh, což u takové velké potvory bylo životu nebezpečné. Jak to chcípne, přestane fungovat posilovač brzd i posilovač řízení. A představte si, že se vám to stane před kruhovým objezdem. Přesně to se totiž přihodilo mé ženě. Vyměnili tam všechno možné, ale úplně se to odstranit nepodařilo.
Koupil byste si tedy ještě korejské auto?
Takhle to neberu. Spíš to bylo jedno auto, které se nepovedlo. Setkávám se s poruchami i u renomovaných značek. Dneska nemůžete říct, že třeba japonské auto je bezchybné, zatímco škodovka je poruchová. Dneska si koupíte řekněme německý vůz, ale elektronika je z Asie, motory ze Španělska a montuje se to na Slovensku.
Jaká další auta jste vystřídal?
Jezdil jsem spartakem, trabantem i polským fiatem. Toho jsem si dokonce sám vybrousil, vykytoval a nastříkal. Sice to bylo dost vidět, ale byl jsem na to hrdý. Pak jsem měl škodovku, mazdy, Opel Corsu, Volkswagen Polo, jednoho ssangyonga, Opel Fronteru nebo Astru Coupé. To bylo moc hezký zlobítko. No a pak už Audi allroad a teď Audi A6 Avant a Mazda 6.
O mazdě ještě řeč nebyla...
V rodině jsme mazdy měli mockrát. Já měl Mazdu 626 a 323 F, byl jsem s nimi spokojený, a proto nebyl důvod něco měnit. U Japonců se mi líbí to, že když vám řeknou, že auto stojí 700 tisíc s takovou a takovou výbavou, víte, že víc nezaplatíte. To u německých aut zvykem příliš nebývá.
Je něco, co vám na silnicích vadí?
Telefonující řidič. Motá se a jede pomalu. Problém je v tom, že dneska telefonuje každý druhý. Jenom já debil jsem si pořídil hands-free. A policie s tím nic nedělá. To je totiž příliš složitý. Raději si vybírají snadnější cíle, jako jsou třeba starší škodovky. Tam mají skoro jistotu, že něco objeví. Netvrdím, že to není správné, ale já bych ty pány v uniformě radši viděl mezi druhou a třetí hodinou ráno, kdy se třeba u našeho divadla nejvíc vykrádají auta. To by bylo mnohem užitečnější.
Máte nějaký vysněný vůz?
Nemám automobilové sny. Takhle bych auta nepřeceňoval. Ale radost by mi udělala Tatra 603. To bylo krásný auto. Takový něžný.
 |
 Tomáš Töpfer miluje staré vozy, na běžné ježdění má moderní audi |
 Slavný veterán: Tomáš Töpfer natáčí další díly Četnických humoresek. Kromě něj se na obrazovce objeví i jeho veteránské BMW. |
 |
