V padesáti už byste měli být srovnaní sami se sebou. K jakési životní uspořádanosti patří už určitá pohoda a klid. A pasuje k tomu i corolla, teď je jí padesát a patří k nejslavnějším autům světa. A hlavně je to neuvěřitelně příjemné auto.
Corolla má dnes v očích Evropanů image auta na půl cesty k low-costu. Modelu, který uvolnil prostor modelům stavěným podle chutí Evropanů jako je Auris. Corolla je ale auto pro celý svět, nedají na něj dopustit taxikáři půlky Asie a Afriky. To by mohlo varovat, že náročnému a rozmazlenému řidiči z Evropy nebude úplně pasovat. Jenže je to přesně naopak. Tak dobře odladěné auto této velikosti za 380 tisíc základní ceny budete hledat těžko. Jediným neduhem té nejslavnější Toyoty je pro prakticky smýšlejícího zákazníka nakonec tříprostorová karoserie. Sedan je prostě pro stěhovavé nátury nešikovný.
Corolla se stala v uplynulém roce nejoblíbenějším sedanem v segmentu C v Česku. Celkem jich bylo za rok 2016 u nás registrováno 635. Coroll si začínají podle Martina Pelešky, šéfa českého zastoupení značky, všímat i firmy. Nejbližším konkurentem je Škoda Octavia s přeci jen praktičtější liftbackovou karoserií. Corollu kupují proto, že je lacinější. A působí na pohled hodnotněji než auta kategorie Kie ceed, Opelu Astra nebo Peugeotu 308, ale zároveň jim firemní flotilová politika neumožňuje dosáhnout na auta manažerské kategorie typu Ford Mondeo.
Toyota Corolla v číslech
|
Corolla je na světě už půl století, od roku 1966 se jich prodalo po celém světě přes 44 milionů. Ta aktuální generace je jedenáctá. Vypadá k světu, je překvapivě prostorná a komfortní. Po faceliftu, u kterého dostala novou příď, odrazí i argument, že má úspornější výbavu. Nemá! Výbavu má dnes vlastně stejnou jako avensis, na který dost nepříjemně dotírá. Test Toyoty Avensis čtěte ZDE
Pokud jdete pro avensis sedan, klidně si vyzkoušejte i corollu, ušetříte. Asistenčních systémů si může nabalit stejně jako do avensise (třeba adaptivní tempomat neumí ani jedna z nich). A navrch třeba skvěle fungující automat zapínající dálkovky, který správně pozná odlesky vlastních světel ve značkách i koncová světla aut daleko vpředu. Corolla s LEDkami vůbec pěkně svítí.
To srovnání corolly a avensisu kupodivu moc nekulhá: dražší a honosnější a hierarchicky výš postavený model totiž už vlastně přesluhuje a nástupce je v nedohledu; stárne sice s grácií, ale léta nezapře.
Podvozková platforma je z avensisu v podstatě převzatá, jen zadní jednoduchá náprava tvořená torzní příčkou je z aurisu. Takže má corolla i stejný rozvor a stejně velkou kabinu jako avensis.
Spousta místa
Prostorná, střízlivě střižená kabina nesrší modernou, ale vyvarovala se i dojmu rozpočtovosti. Naopak: působí bytelně a kvalitně. Cestující na zadních sedadlech mají hodně místa na nohy, pomáhá tomu i rovná podlaha bez středového tunelu. Dlouháni ale budou remcat kvůli místu na hlavu, svažující se střecha přeci jen rychle ubírá nějaký centimetr pro vysokého pasažéra.
Multimediální centrum vypadá lákavě, ale vyžaduje víc pozornosti, než je vhodné. Dotykový displej je navíc dost dole, takže řidič odvrací zrak od vozovky vcelku daleko. Samotné multimediální rozhraní je uspořádané vcelku logicky a je obstojně rychlé. Nabízí se ovšem takový filozofický rozpor: corolla je totiž jasně zaměřena na starší tradicionalističtější klientelu, která si s tablety a dalšími dotykovými výdobytky moderní doby zrovna netyká. Aspoň že ovládání klimatizace je klasické tlačítkové (a hezké). Parkovací brzda je ovládaná postaru mechanicky, pákou, aspoň je menší pravděpodobnost, že se porouchá a když už, bude to oproti opravám těch ovládaných elektromotory levnější.
Největší slabinou je nakonec hlavně ten kufr. Už trochu objemnější kočárek se do té 452litrové komory malým vstupním otvorem stěhuje ztěžka. Navíc do něj zasahují závěsy víka. Pokud ale vozíte hlavně sebe a nákladu málo, vadit vám to nebude. To pak oceníte, že si v zimě při nakládání nákupu nepouštíte ledový vzduch do interiéru.
Pohodlí a ladnost
Podvozek je skvěle ultumený, poddajný a doladěný. Corolla se velkoryse rozkročila na nápravách, na dálnici je tak hezky stabilní. Na jízdu okreskami na hraně to úplně není, ale běžný řidič bude maximálně spokojený. Na okresce je to paráda, auto ladně přenáší váhu z jednoho oblouku do druhého a hýčkavě tlumí nerovnosti. Pravda, řidič musí najít rytmus a naladit se na stejnou notu jako corolla, ale těch, kterým padne do ruky bude obdivuhodně mnoho.
Drsné manévry samozřejmě odhalí limity jednoduchého podvozku s torzní příčkou vzadu. Na limity konstrukce narazí na díře v půlce oblouku, to pak zadek trochu uskočí. Ale jen mírně a tak, že vás to nepřekvapí. Rozumný řidič ovšem najde v corolle zalíbení, a nerozumnému většinou zachrání krk stabilizační systém. Není to dravec, ale ladně a lehce se nese i na strupaté okresce. Pravda, závodníkům se asi velké náklony moc zamlouvat nebudou, ale i v nich je jistá. Hlavně však pluje hladce, pohodlně. Dokonale filtruje nerovnosti a v kabině vám nadělí ticho, které od čtyřsettisícového obrovitého auta nečekáte.
Výhrady máme k řízení. Je viklavě volné, necitlivé, bez odezvy. Volant se navíc nevrací do přímého směru.
Motor: vytáčet, vytáčet!
K té „pohodičce“ tak nějak ladí i motor. Motor je tichý, kultivovaný. Ne, že by 130koňová šestnáctistovka s proměnným časováním a zdvihem ventilů byla málo, jenže chce to přeci jen znalého a zkušeného řidiče. Jednoduše řečeno: manželka zvyklá na razanci Octavie TDI bude mrmlat, že „to nejede“. Toyota totiž své zaměření na tradiční trhy a lpění na klasické konstrukci chápe i tak, že jde proti evropským zvyklostem dneška. Ty totiž mají za standard turbomotor. A ten pod kapotou corolla nemá. Ten 97kilowattový benziňák je klasická japonská atmosferická čtyřválcová škola.
Za slušnou cenuCorolla je celkem velký kus auta, srovnatelný ve všech rozměrech s vozy střední třídy. I cenově tak corollu musíme porovnávat spíše s auty typu Škoda Octavia než s kompakty typu Opel Astra. A pak nevychází vůbec špatně: se základním motorem 1.33 (73 kW) přijde na 380 tisíc korun, s testovanou 1.6 je o 20 tisíc dražší. Za základní litrovou Octavii TSI dáte 408 tisíc, chyběla by jí navíc spousta výbavy, kterou má corolla v „základu“ (elektricky ovládaná okna vpředu i vzadu, palubní počítač, rádio s bluetooth a ovládáním na volantu atd.). Velmi příznivé jsou i příplatkové balíčky. Největším handicapem Japonce tak zůstává omezený přístup do kufru. Pokud ho nepotřebujete, můžete mít velké auto za příjemné peníze. |
Ve spojení s šestistupňovou převodovkou to znamená, že je třeba řadit mnohem víc a později než u dnešních přeplňovaných benziňáků. Tam, kde v Rapidu 1,2 TSI zařadíte trojku a s uspokojujícím zátahem odjezdíte většinu městských cest, budete v corolle řadit stále. Řadit a udržovat otáčky v ideálním rozsahu lze ovšem jednoduše podle ucha. Převodovka je vcelku přesná a rozumně odstupňovaná - nižší stupně má nakrátko a dlouhá je dálniční šestka.
Při jízdách po městě si dá líbit nízké otáčky, pro okreskové předjíždění je třeba ho ale bez rozpaků vytočit, maximum výkonu je až v 6400 otáčkách, chvíli na to zaúřaduje omezovač.
Tak dlouho ovšem nikdo corollu drtit nevydrží, takže nakonec na dálnici zvolníte do pravého pruhu. Na okresce a ve městě jste ale úplně v pohodě.
Když tedy corollu ždímete, těch 130 koní v něm objevíte, udržovat stopadesátku taky umí, ale chce to ty otáčky. Na zrychlení a razantní předjíždění pak už ale zapomeňte, na to má krátký dech.
Bonusem je při jakémkoliv stylu jízdy skvělá spotřeba, se 7,5 litry vystačí při svižném ježdění. Za sedm zvládne jezdit úplně bez problémů, s trochou snahy se dostanete i o litr níž. Milým překvapením je absence start-stop systému, takže corolla neštve řidiče vypínáním motoru při poskakování městem.
