Není to zdrcující kritika, to vůbec ne, prius je průkopníkem hybridních pohonů a neuvěřitelně úspěšným; nedávno se prodal dvoumiliontý kus. V těch chvílích funguje skvěle; plnohodnotný elektromobil z něj ale opravdu není. A názorně ukazuje, proč tahle auta i přes nastupující ofenzivu automobilek ještě pár let zůstanou spíše zajímavostí, kterou si třeba firmy pořídí, aby vypadaly ekologicky.
Může se hoditInteligentní přístup vozu značky Toyota na obřím online portálu v ČR www.automodul.cz |
Prius PHV (plug-in hybrid vehicle), jak se auto oficiálně jmenuje, přivezla Toyota z Francie, kde jich nyní testuje spolu s elektrárenským gigantem EdF rovnou stovku. Výslovně přitom říká, že "ověřuje technickou a ekonomickou proveditelnost řešení PHV před komerčním nasazením ve střednědobém horizontu na masovém trhu." EdF si zase od projektu slibuje vyzkoušení různých řešení dobíjení v praktickém provozu. My všichni ostatní pak uvidíme, zda je toto řešení opravdu tím pravým pro "trvale udržitelnou mobilitu"; protože něčím a na něco se jezdit stále bude.
Problémy s dojezdem
Prius, jak už bylo řečeno, je vynikajícím hybridním autem, a Toyota průkopníkem této technologie. Jednoduše: auto má běžný spalovací motor o obsahu 1,8 litru a výkonu 73 kilowattů. Ten dobíjí baterie, napájející pomocný elektromotor se 60 kW, který přidává výkon vždy, když je potřeba, a pokud řidič donutí stisknutím tlačítka eco jet systém pouze na elektřinu, zvládne to zhruba do vzdálenosti 2,5 kilometru.
Pak se baterky zase musejí dobíjet, motor naskočí tak nenápadně, že to šofér ani nepozná. Leda podle diagramů, které si může pustit na centrálním štítu s budíky. A výhoda toho všeho? Spotřeba. S pomocí elektřiny z baterií se prius dokáže dostat na nějaké čtyři litry benzinu na 100 km. Teoreticky, v praxi jsem s ním před rokem jezdil za necelých pět (4,8) litru.
A teď novinka, nabíjecí prototyp (anglicky se mu říká plug-in). K tomu, co bylo popsáno, přidává možnost nabít baterie z běžné sítě (zásuvka 230 V, 16 A) pomocí přibalené prodlužovačky. To trvá asi hodinu a půl. A baterií je více než v normálním priusu, takže čistě na elektřinu ujede plus minus dvacet kilometrů. No, spíše patnáct... No... a to je právě onen zmíněný největší problém elektromobilů: při současné úrovni techniky nabíjecích baterií a jejich vysoké ceně (testovaný prototyp by mohl stát hodně přes milion, cenu Toyota neuvádí) nestačí pár kilometrů dojezdu k tomu, aby zákazníci do takových vozů investovali.
Ani spotřeba se totiž zabudováním baterií nijak výrazně nezlepšila: najel jsem celkem kolem jednoho tisíce kilometrů a využíval auto jako rodinný vůz, obsazený často čtyřmi lidmi, pokaždé však alespoň dvěma. A dostal jsem se lehce pod pět litrů na 100 km. A za tyhle hodnoty umí dnešní superúsporné dieselové motory jezdit také. Ani zdaleka jsem se tedy nepřiblížil apetytu slibovanému Toyotou: 2,6 litru benzinu je údaj z říše snů, při běžném ježdění podle mých zkušeností nedosažitelný. To ovšem pak platí i pro zázračně nízké emise CO2: 59 gramů mělo být o 30 g méně než u standardního hybridního priusu. Ale není...
Kde nabíjet?
Ale problém je ještě jeden, ovšem zásadní a systémový: pokud bychom všichni jezdili v elektromobilech, odkud se bude brát ta spousta potřebné elektřiny? Musí se vyrobit, a třeba v našich poměrech to bude buď z jaderných elektráren, nebo z uhlí... Příliš vyřešená není ani recyklace použitých baterií, jejichž technologie je vůbec teprve v plenkách. Donedávna se řešily hlavně problémy se životností a přehříváním a používaly se starší baterie typu NiMH (nikl-metal hydrid). Sama Toyota v novém priusu Li-Ion baterie použila vůbec poprvé.
Když necháme filosofii stranou, rozhodně stojí za to popsat, jak vypadá jízda s autem s puncem originality a třeba i budoucnosti. Dělal jsem to takhle: v redakční garáži jsem po příjezdu do práce připojil jeden konec pět metrů dlouhé černé prodlužovačky do speciální zástrčky u levého předního blatníku, druhý do obyčejné zásuvky na 230 voltů. Kabel má na sobě trafo, na němž se rozsvítí červená kontrolka, a pokud zmáčknete startovací tlačítko, napíše vám displej, kolik času zbývá do plného nabití - mně pokaždé napsal 1,8 hodiny.
Pak jsem šňůru zase odpojil a vyrazil do ulic. Vyrazit je to správné slovo, rozjezd na elektřinu je celkem svižný, 136 koní spojeného výkonu systému je úplně dostatečných. Nahrazují vlastně konvenční dvouapůllitr, zrychlení z 0 na 100 km/h je 11,4 sekundy je srovnatelné třeba s novou turbodieselovou Škodou Octavia 1.6 TDI 77 kW (11,8 s); maximální rychlost hybridní toyoty leží někde u 180, takže loudat se ani v Německu nemusíte.
Tichošlápek
Elektroprius je tichoučký, v podzemní garáži se ozývá jen šustění pneumatik po hladké podlaze, řadí úplně neznatelně, má bezstupňový variátor, ne klasický automat. A jede se, zpočátku po městě pořád na elektřinu. Dokud jsou baterie nabité, rychlost nepřekročí 100 km/h, nebo nepotřebujete brutálně přidat plyn, spalovací motor se nenastartuje. Až když se baterie v podstatě vybije (zůstanou dva poslední dílky z deseti), začíná fungovat jako hybrid. O dojezdu už řeč byla, ale naživo je smutné sledovat, jak se ze slibovaných 21 km při výjezdu stává stává 13 už po pouhých 3,2 kilometrech. Po dalším kilometru a půl ukazuje dojezd osmičku.
Výhodou je tedy hlavně to, že v přecpaných městských ulicích nesmrdíte spalováním benzinu, a že kdyby to takhle mělo každé auto, bylo by v centrech metropolí dýchatelněji.
To, že je testovaný kus opravdovým prototypem, ne úplně dotaženým sériovým autem, bylo dobře vidět na osvětlení vozu. Všechny ekoauta současnosti totiž mají pro denní svícení úsporné LED diody a nemusíte je ani zapínat. Ne tak prius, ten denní svícení vůbec nevlastní, takže musíte mechanicky zapínat klasická hlavní světla. To ovšem pár deci benzinu stát bude... Ale tohle výrobce zcela jistě vychytá.
Naopak velkou výhodou toyoty je, že je úplně normálním rodinným vozem, který pohodlně odveze pětici lidí plus jejich 400 litrů zavazadel, což je vzhledem k bateriím, zarovnávajícím podlahu kufru až lehce nad nákladovou hranu, velmi dobrá hodnota.
Dalším plusem je ovládání: není nutné nic řešit a myslet na to, že jedu "nějakým hybridem", prostě zařadím malým elegantním modrým joystikem na středovém tunelu (bez něj bych se ovšem obešel, zabírá zbytečně místo) a ani nemusím sledovat energetické toky, na centrálně umístěný displej si můžu nastavit třeba jen graf spotřeby.
Zato si můžete užívat slastný a mírně elitářský pocit spasitelů planety. Nápisy "plug-in hybrid" spolehlivě poutají pozornost chodců i ostatních řidičů. Sice nevědí, jak moc velký či malý jste ekolog, ale o tom, že jste, vypovídá elektroprius víc než dokonale...
| Toyota Prius Plug-in | |
| motor benzinový | 1.8 VVT-i, 73 kW + elektromotor 60 kW |
| max. systémový výkon | 100 kW |
| max. rychlost | 100 km/h (na elektřinu), 180 km/h hybrid |
| akumulátor | lithium-iontový |
| převodovka | bezestupňová |
| nabíjení | z běžné zásuvky, ideálně v noci za nižší tarif |
| zavazadlový prostor | 400 l |
| délka x výška x šířka v mm | 4 460 x 1 745 x 1 490 |
| hmotnost vozu | 1 500 kg |
