Trabant už je veteránem

Vzpomínáte si? Zápach benzinu spáleného společně s olejem v dvoutaktním motoru, jedinečný a po celou dobu výroby prakticky nezměněný design karoserie i interiéru. Poněkud hrkající, ale poměrně odolný povozek. Právě takové byly technické skvosty východoněmeckého automobilového průmyslu. Vozidla značek Wartburg a Trabant se už deset let nevyrábějí a jejich poslední vyrobené kusy mířily z pásů prakticky přímo do muzejních sbírek. Na silnicích je ale můžete pořád potkávat a jejich cena každým rokem stoupá.

Za bakelitovou skořápku s motorem hodným spíš do menšího motocyklu než do rodinného automobilu, která nese značku továrny Sachsenring ve Zwickau můžete dnes v bazaru zaplatit od několika málo tisícovek až po šestnáct i dvacet tisíc korun za velmi zachovalé provedení kombi.

Pokud zatoužíte po zachovalém Wartburgu, který představu skutečného automobilu naplňoval přece jen z větší míry, protože jeho karoserie byla plechová, možná budete nuceni sáhnout do peněženky pro svazek tisícikorun, jejichž počet přesáhne dvacítku.

Monopol zn. Wartburg a Trabant
Přes nepříliš komfortní vlastnosti byly oba druhy vozidel čtyřicet let sice nejdostupnějšími vozidly ve východním Německu, na jejich pořízení se ale vypisovaly pořadníky. A čekací doba? I deset let.

V dubnu 1991 se nad oběma značkami začalo smrákat. Po sjednocení Německa úřad pro privatizaci podniků zaniklé NDR rozhodl, že 10. dubna 1991 sjede z výrobního pásu v durynském Eisenachu poslední wartburg a 30. dubna pak v saském Zwickau i poslední trabant.

Přestože se v závěrečné fázi nakonec vyráběly se čtyřtaktními motory a byly vydatně subvencovány, v konkurenci západních vozů už neměl východoněmecký technický folklór šanci.

Inženýři nemohli na zaostalosti populárních přibližovadel moc změnit, protože vedení komunistické strany SED odmítalo vydat peníze na nejrůznější slibné pokusy a nadále dopřávalo lidem v tomto oboru to nejpodřadnější.

Vítejte v klubu trabantistů
Dnes se v Německu setkáte s trabantem hlavně v některém z hojných klubů trabantistů nebo na závodech veteránů. Toto vozidlo také často podléhalo rozličným karosářským úpravám svého majitele, a tak nejsou výjimkou ani kabriolety, pick-upy a další verze.

Trabantů je na východě Německa registrováno ještě kolem dvou set tisíc, což je považováno za důkaz houževnaté životnosti takzvané plastové pumy.

Wartburgů je o poznání méně, i když ještě v roce 1990 se jich v NDR prodalo kolem sta tisíc. Například i na západě v bavorské metropoli Mnichově, která je sídlem předního automobilového koncernu BMW, jezdí kolem dvou set plastových vozidel, ale také 34 wartburgů.

Nezanikly ani vtipy, které rostly jako houby po dešti: "Proč v NDR neexistovaly sexshopy? Protože jízda trabantem je účinnější než kdejaký vibrátor."

Automobilka Sachsenring s tradicí od roku 1899 vyrobila od padesátých přes tři miliony trabantů. Jejím novým údělem je produkce komponentů pro velké německé automobilky. V automobilové produkci pokračuje v Moselu u Zwickau nový moderní závod Volkswagenu.

Staré tovární haly v Eisenachu, kde se auta začala vyrábět před 105 lety, většinou osiřely, byly zbourány nebo slouží jako muzea. Na jiném místě tam ale pokračuje ve výrobě vozů moderní závod koncernu Opel.

Jeden z posledních trabantů parkuje na třídě Karla Marxe v Berlíně. Před 10 lety sjel z výrobního pásu v durynském Eisenachu poslední wartburg a 30. dubna pak v saském Zwickau i poslední trabant. Automobilka Sachsenring s tradicí od roku 1899 vyrobila od 50. let přes tři milióny trabantů, doposud je na východě Německa registrováno ještě kolem 200.000 "plastových pum".

,