Možnost projet se po východním Berlíně v trabantu nabídla novinářům z celého světa zdejší radnice. Jedinou podmínkou byl řidičský průkaz a dost odvahy ze strany těch, kdo se nechají vézt v bakelitovém vozítku úplnými amatéry. Třeba mnou.
"Tohle kolečko, to je světlo. Dvakrát s ním otočte," říká instruktor. Otáčím a kolečko, které mi zůstalo v ruce, mu rovnou podávám. "Chybička. Hm. Ale svítí to," vykřikne nadšeně. Pak ještě vysvětlí, jak funguje řadicí páka pod volantem, a odchází definitivně pryč. Kolečko vracím zpět na místo, alespoň na chvíli. Ani nevím jak, ale o křižovatku později už ho zase nemám.
Je neděle večer. Přesně před dvaceti lety zbýval jediný den do pádu zdi. Do chvíle, než stavbu dělící východní a Západní Berlín zaplaví desetitisíce lidí a budou se dožadovat vstupu na druhou stranu. Vždyť dosud se jí podařilo překonat jen pár šťastlivcům, kteří prchli skryti v různých úkrytech automobilů, prolezli tunely nebo se například spustili z budov na provizorní lanovce. Než tedy komunisté nechali budovy strhnout.
Trabantem afrikouPo stopách české expedice - reportáže čtěte ZDE |
Ale to byly husarské kousky. Například ten, při němž se dostal za zeď čtyřletý Miky. Jeho matka získala povolení na několik dní odjet do Západního Berlína a klučíka zabalila do příruční tašky na kolečkách. Nikdo jej neobjevil.
Šlape jako hodinky
Na rameno mi tlačí zezadu kolena mužské části britského manželského páru, který se snaží srovnat své tělo na zadní sedačce. Aby těch dotyků nebylo málo, já zase neustále sahám na koleno mladé ukrajinské rozhlasačce, která sedí vedle mě. "Promiň, já jen... Tady obvykle bývá řadicí páka," omlouvám se. Vlastně bychom se za volantem měli střídat. Naštěstí pro mě si však ani jeden z mých spolucestujících na řízení netroufá.
A trabi přitom šlape jako hodinky. Kupodivu. Jeho čerstvá černá barva poněkud mate. Ve skutečnosti býval bleděmodrý, jak se na trabant sluší, a tato barva je dodnes vidět na kouscích kovu uvnitř auta.
Plastové socialistické vozítko s šestadvaceti koňmi a označením 601 poprvé spatřilo světlo světa tři roky po uzavření hranice východního Německa a vyrábět se přestalo pár měsíců po revoluci. Chcíplo mi jen jednou. Buď jsem místo jedničky zařadila trojku, nebo se zaleklo vjet na silnici, která se dřív jmenovala Stalinova.
Jen vědět, proč na palubní desce bliká to jediné světýlko, které tam je. Blik blik. Blik blik. Dochází mi to až v další zatáčce, ve které se mimochodem trabant nechová příliš stabilně. To je blinkr!
Vítejte v autě, kde se blinkr sám nevypíná, za cesty se moc nemluví (kvůli hluku neslyšíte ani slovo), kde světlo v kabině máte za zády a kolečko od světla, které opět vypadlo, už nikdy nenajdete. Vítejte v autě, v němž máte po téměř tříhodinové cestě zablokovanou páteř z toho, jak v předklonu mačkáte obličej na přední sklo v marné snaze zlepšit si výhled.
A to nemluvím o neustálém vyklepávání každičkého svalu na těle kvůli absenci tlumičů a posilování svalů hýžďových při každém brzdění. Tak tvrdý pedál ušlápnete jedině, když se zády vzepřete do sedačky a zapřete se celým tělem.
Přesto stačí jedna cesta a pochopíte, proč vznikají nadšenecké kluby, proč lidé stále tato vozítka shánějí, opravují a jezdí s nimi. Byť jsou pomalá, nepohodlná, neakční, malá a bezpečnostních opatření mají zhruba asi tolik jako PET lahev.
Elektrický trabantChystá se nový ekologický Trabant NT - čtěte ZDE |
Jsou totiž nezapomenutelnými svědky času, který jsme (pokud je vám více než dvacet let) sami alespoň chvíli prožili. Památkou na dobu, která se snad od dneška nemůže více lišit. Na dobu, která sama byla pomalá, pro život velmi nepohodlná, neakční a malá. Jen těch bezpečnostních opatření měl tehdejší režim zvláště v okolí svých hranic více než dost.
O tom, že před dvaceti lety tato doba skončila, svědčí třeba i to, že jediné trabi, které v centru Berlína uvidíte, je to mé, jež má speciální povolení, a jeho bratříčci, kteří patří stejné společnosti. Ostatní vozítka dostanou 60 eur pokutu, jen do centra vjedou. Nevyhovují totiž přísným ekologickým limitům. Doba trabantů je pryč. Toho mého jsem nechala ještě chvíli zavzpomínat na Checkpoint Charlie. Přesně v místě, kde býval přechod. Mocně si tam zatroubil a zapózoval turistům.
