Pro ligového fotbalistu je automobil samozřejmostí. Nebylo tomu tak vždycky.
"Když jsem začínal ve Slavii, jezdil jsem na tréninky z Jižního Města do Edenu autobusem číslo 213. Byla jiná doba,“ vzpomíná Karel Jarolím na druhou polovinu 70. let minulého století, kdy se rozjížděla jeho úspěšná fotbalová kariéra.
"První vlastní auto jsem si pořídil, až když jsem se do Slavie vrátil po vojně v Dukle. Pomohly mi k němu nějaké peníze z pojistky za zranění, jinak bych čekal déle. Byl to Fiat 127. Později jsem si koupil i druhého fiata.“
V současnosti má trenér Slavie krátce služební Opel Vectra 1.8. Předtím jezdil několik let ve Volkswagenu Passat. "Jízdní vlastnosti těch dvou automobilů jsou hodně podobné,“ tvrdí.
Hrával jste a později trénoval ve Francii. Za tu dobu jste absolvoval hodně cest domů a zpět. Máte rád dlouhé trasy?
Nevadí mi. Při jízdě relaxuju, mám možnost o spoustě věcí přemýšlet, nepovažuju to za ztracený čas. Jízdy v autě využívám třeba i k tomu, abych přemýšlel o taktice na nejbližší utkání. Občas se mi na delší cestě i něco dobrého v hlavě narodí.
Jezdíte rád rychle, nebo jste spíš opatrnější řidič?
V autě se silným motorem vám ani nepřijde, že uháníte nějak rychle. Jel jsem s mercedesem ve Francii asi 220 kilometrů v hodině. Ale to je maximum, rychleji už jezdit nemusím.
Už jste protáhl současného opela?
Tachometr má do 260 km/h, je to poměrně živé auto, ale ještě jsem neměl možnost třeba na německé dálnici vyzkoušet, co dovede.
Měl jste někdy velký karambol?
Jednou mi do cesty skočila srnka - to bylo šílené! Ten výraz v jejích očích, když se na poslední chvíli podívala, si budu pamatovat do smrti. Moc nepříjemné. Letěla přes předek, přes střechu... Mně se naštěstí nic nestalo, ale odnesl to předek auta.
V kolika letech jste začal jezdit?
Poprvé jsem řídil tátovo embéčko, tisícovku. Jezdit jsem celkem uměl, ale ještě jsem neměl řidičák, sebral jsem mu klíčky a jel asi pět kilometrů za svou holkou.
Jako na potvoru se mi podařilo píchnout kolo. Vyměnil jsem ho, ale bohužel jsem ho nenechal zalepit. Tátovi se pak stalo totéž, sáhl pro rezervu, ale ta byla prázdná! Byla to moje blbost a od táty jsem to schytal.
Vaši synové vám něco podobného taky udělali?
Naštěstí ne. Ani jsem se jim tím nikdy nepochlubil - nebylo čím. Když si člověk uvědomí, co by se mohlo stát...
Jaké auto z těch, co jste řídil, bylo vaše nejoblíbenější?
Mercedes řady C, turbodiesel 220. Je v něm příjemné svezení, podvozek je udělaný tak, že jízda je opravdu komfort.
Co na automobilu nejvíc oceňujete?
Důležitá je bezpečnost, zvlášť když člověk najezdí spoustu kilometrů. Nějaký čas jsem měl "džípa“ Opel Monterey, v tom jsem se cítil opravdu bezpečně. A bylo to pohodlné auto i na delší cesty.
A co výbava? Bavila by vás automatická převodovka?
Určitě. Chvíli jsem s ní jezdil. Kdybych si teď kupoval auto, zvažoval bych ji. Jízda je komfortnější.
Máte auto snů?
Ne, nejsem až takový fanda. Jezdil jsem mercedesem i bavorákem -to jsou značky kvality.
Po motocyklu netoužíte?
Ani ne. Určitě to přináší jiný prožitek než auto, chápu lidi, kterým se stane motorka vášní, ale obávám se, že bych na to neměl čas.
Čeho se na silnici bojíte?
Určitě tiráků. Když jsem v noci absolvoval cesty z Francie, musel jsem být neustále ve střehu. Nikdy nevíte, kdy začne jeden druhého předjíždět. To je moc nepříjemné.
Co máte ve voze nejmilejšího?
Možná vás překvapím - je to hlava Jana Žižky. Mosazná. Daroval mi ji velký slávista, kameraman pan Miroslav Ondříček jako talisman. Mám ji neustále při sobě, opatruju ji jako oko v hlavě.
| Čím jezdí Karel Jarolím | |
|
Opel Vectra 1.8 |
|
| výkon | 90 kW |
| zrychlení | 11,2 s |
| max. rychlost | 205 km/h |
| rozměry délka/šířka/výška v mm | 4611/1798/1460 |
