Tři havárie Vladimíra Čecha

Televizní moderátor a herec Vladimír Čech tvrdí, že ročně najezdí přes čtyřicet tisíc kilometrů. Naposledy prý havaroval v autě před dvaceti lety hned po získání řidičáku. Dokonce třikrát. Ze všech karambolů vyšel zdráv. Od té doby jezdí opatrně.

Jakým vozem jezdíte?

Mám půjčenou Škodu Octavia. V turbodieselu. Předtím jsem měl jednu zahraniční značku, také s naftovým turbomotorem, a ten se mi zdál lepší.

Který to byl?

Neřeknu. Nevím, proč bych jim měl dělat reklamu...

Jaká byla vaše první havárie?

U Olomouce jsem v plném rozpuku řepné kampaně předjížděl ruské vojenské auto a dostal jsem na blátě strašný smyk. Řítil jsem se nekontrolovaně silnicí, která měla podél obou stran stromy. Auto jsem stočil na polní cestu a skončilo na boku. Vezl jsem tehdy ženu a dceru. Nikomu se vůbec nic nestalo.

Takže ohledně smyku jste se poučil...

Dvě moje nehody začaly smykem, což se v autoškole neučilo. Ta druhá byla na sněhu a ledu. Hodně jsem spěchal ­ jel jsem trochu pozdě na besídku mé dcery. A zase při předjíždění jsem dostal hrozné hodiny. Točil jsem se... Ale že jsem předtím vždy sledoval pilně v televizi Auto­moto­revue, tak jsem věděl, že mám vyšlápnout spojku a snažit se vybrat smyk volantem. A ono to fungovalo.

Opět konec dobrý, všechno dobré?

Zastavil jsem se dva metry od kamionu, jehož řidič zastavil a koukal, jak se na něj řítím.

Když jste nepoškodil vůz, počítám, že alespoň husí kůži jste měl pořádnou?

V těchhle situacích jsem ledově klidný. Pak se mi na chvíli rozbušilo srdce.

Něco jako při premiéře v divadle?

Premiéra je horší, na tu si strach pěstujete třeba i dva měsíce. Na silnici je všechno odbyté hned.

Při dalším karambolu jste byl už úplně klidný?

Třetí bouračku jsem zažil na sedadle spolujezdce. Kolegyně řídila a já během jízdy usnul. Ona hned po mně! Pamatuju si, že jsem se začal probírat, když jsme přerazili nějakou dopravní značku, a úplně jsem se probudil hlavou dolů.

Oba zdrávi?

Každý měl malý škrábanec. Ale auto bylo zdemolované.

Takže do třetice vítězství...

Ne tak docela. To auto jsem si půjčil od kolegy a dodnes, když ho potkám, se mu omlouvám.

Od té doby jste nehavaroval. Cítíte se na silnicích bezpečněji?

Kvůli těm několika bláznům, kteří jezdí jako šílenci, ne. Nečinnost policie je demoralizující. Kdyby byla co k čemu, tak by nečíhala jen na těch místech, kde je nesmyslně snížená rychlost, ale dávala by pozor tam, kde je to doopravdy zapotřebí. A tam by za každý přestupek měla odebírat řidičáky. Za méně závažný přestupek třeba jenom na měsíc a za stopadesátku na čtyřicítce před školou navždycky. Bylo by pěkné, kdyby kvůli tomu měla policie u sebe kancelářskou skartovačku na papíry a rovnou, na místě, před očima takovému řidiči proměnila průkaz na uzoučké bezcenné proužky papíru! Samozřejmě by pak musel následovat trestní postih.

Moderátor Vladimír Čech