Na novém Streetu nezůstal z jeho předchůdců šroubek. Počínaje sporými ostře řezanými kapotážemi, přes rám, motor nebo převodovku s přepracovaným prvním a druhým rychlostním stupněm, až k zadní kované kyvce je všechno jinak.
Mašina byla celkově odlehčena až na téměř neuvěřitelných 166 kg suché váhy a získala úplně nový motor s objemem 765 kubických centimetrů. Konstrukčně vychází z okruhy vyšlechtěné Daytony, ale jeho útroby doznaly více než 80 konstrukčních změn. Kromě zvětšeného vrtání a zdvihu pokryl stěny válců nikasil (dispersní niklování). Změn nebyla ušetřena ani kliková hřídel nebo písty. Výsledkem všech těchto inovací je navýšení hodnot výkonu zejména v nejnižším a středním spektru otáček.
Triumph Street Triple je nyní k dispozici ve třech provedeních rozdělených podle výbavy a výkonu motoru.
Pro začátek i se sníženým výkonem
Model S je určen zejména začátečníkům a těm uživatelům, kteří používají motorku jako každodenní dopravní prostředek. I tak je ale lehčí než jeho předchůdci a nabízí daleko výkonnější brzdy i podvozek. To vše je podtrženo agresivním vzhledem, dokresleným mimo jiné i nově tvarovanými světlomety, které v případě provedení R a RS ukrývají nové, vysokosvítivé diody denního osvětlení.
Svým vztekle nahrbeným výrazem odkazuje na příbuzenský poměr se silnější řadou Speed Triple. Motor modelu S je vyladěn na maximální hodnotu výkonu 113 koní při dvanácti tisících otáčkách za minutu. Krouťák dosahuje své špičky 73 Nm při 9 100 otáčkách. Je to o pořádných 73 procent více ve srovnání s předchozím srovnatelným modelem.
Také esko nabídne díky elektronicky řízenému plynu ride-by-wire možnost volby jízdních režimů, i když v omezené míře. K dispozici bude pouze ROAD a RAIN, navíc umožní vzdát se služeb kontroly trakce.
Majitelům řidičáku s ještě mokrým razítkem vychází Triumph vstříc modelem Street Triple S se sníženým výkonem tak, aby vyhovoval skupině řidičského oprávnění A2. Do těchto modelů je montován motor 660 cm³ o výkonu 48 koní. V okamžiku, kdy se jeho majitel projezdí k „velkému řidičáku“, dokáže autorizovaný servis vykouzlit z jeho mašiny o 47 koníků navíc.
Palubní deska modelu S je tvořena kombinací analogového otáčkoměru a LCD displeje ve stylu Speed Triple. Nejslabší model Speed bude k dispozici v rudé nebo metalické černé barvě.
O pohodlí posádky pečuje podvozek Showa s USD přední vidlicí o průměru 41 mm a zdvihem 110 mm. Zadní monoshock také od Showy má zdvih 124 mm a krokově nastavitelné předpětí pružiny. Bezpečí mají na starosti dva dvoupístky Nissin vpředu a v případě všech tří verzí pak jednopístek Brembo a 220mm kotouč na zadním kole.
Adrenalin do práce
V případě Street Triple s označením R výrobce uvádí, že tahle motorka je určena asi nejširšímu spektru zákazníků. Ostří hoši a holky si s ním užijí spoustu adrenalinu při výletech za zábavou, ale stejně dobře poslouží pro cesty do práce nebo na dovolenou.
Že to se zaměřením na co největší spektrum uživatelům myslí vážně, dokládá Triumph i sníženou verzí LRH, která nabízí výšku sedla 780 milimetrů oproti původním 825. Kromě všech zmíněných vlastností předchozího modelu dokáže navíc nabídnout o dva jízdní režimy navíc. Přibyl Sport a Rider. Do posledně jmenovaného lze předem nadefinovat například hodnotu kontroly trakce nebo ABS a tomu odpovídající režim plynu.
Na první pohled nejmarkantnějším rozdílem je ale pětipalcový TFT displej, který kompletně nahrazuje palubní desku. Jeho úhel lze měnit a zároveň lze nastavit hodnotu jasu, takže viditelný by měl být za všech světelných podmínek. Palubku půjde nastavit až do šesti různých variant, přičemž nebude chybět ani čistě závodní, která v případě modelu RS nabízí také funkci časomíry, měřící čas na ujeté kolo na okruhu. Ruku v ruce s takhle high-tech palubní deskou musely samozřejmě přijít také nové ovladače. Na levém řídítku se proto objevil pěticestný joystick, který intuitivním způsobem provede uživatele napříč palubním menu.
Motorka má výkon vyladěn na 118 koní při dvanácti tisících otáček, což je zhruba o jedenáct procent více, než u předchozího modelu. To krouťák je ustaven na solidních 77 Nm při 9 400 otáčkách, což činí třináctiprocentní nárůst.
Emoce motoru krotí kromě spojky s anti hoppingem na předním kole dvojice masivních radiálních čtyřpístů Brembo M4.32, které svírají dvě plovoucí třistadesítky. Vidlici stejně jako v případě eska dodala Showa. Jedná se ale o pokročilejší verzi BPF s možností nastavení všech parametrů. Zadní monoblock Showa má tentokrát zdvih 134mm a nastavitelné předpětí, tlumení i odskok.
Obě verze Streetu S i R obouvají sportovní pneumatiky Pirelli Diablo Rosso Corsa v rozměru 120/70 ZR 17 vpředu a 180/55 ZR 17 na zadním kole.
Zájemci o Streeta střední třídy mohou vybírat z leskle černého, matně stříbrného nebo zářivě bílého lakování vždy s červeně lakovaným podsedlovým rámem a proužky na ráfcích.
Krocení zvěře
Špičku celé nové kategorie reprezentuje Street Triple RS. Na rozdíl od předchozích dvou strojů jde již o skutečné okruhové nářadí, ke kterému je nutno přistupovat s patřičnou dávkou pokory a respektu. Do jeho motoru totiž konstruktéři nabušili až sto dvacet tři koní.
Maximální hodnota krouticího momentu je shodná s modelem R, avšak hranice nutná k jejímu dosažení je posunuta až na hodnotu 10 800 otáček. K mašině je standardně dodáván Quickshifter (rychlořazení), který umožňuje pálit kvalty nahoru bez použití spojky a hlavně bez ubrání plynu. Ani sebeschopnější závodní pilot vybavený klasickým řazením ve srovnání s ním neobstojí. Palubní menu bylo obohaceno o režim Track (závodní trať) a možnost měření času za ujeté kolo.
Zkrotit takový arzenál není legrace. Přední plně nastavitelná vidlice se proto pyšní dvěma radiálními čtyřpísty Brembo, ovšem tentokrát jsou to kotvy M50. Také jimi probíhají plovoucí kotouče o průměru 310 milimetrů. Odpružení zadní kyvné vidlice bylo svěřeno profesionálům, a tak lze pod sedlem najít pružící jednotku monoshock Öhlins STX40 s odloučenou expanzní nádobkou.
Spojka modelu RS je samozřejmě také vybavena asistencí v podobě anti hoppingu. Na rozdíl od svých méně nadopovaných kolegů však RS obouvá pneumatiky Pirelli Diablo Supercorsa SP, které by obstály i při ostrém závodním nasazení.
Nejsilnější street je k mání v provedení matného stříbrného nebo černého metalického lakování. Jako jediný také nabízí krovku na sedlo spolujezdce a klín pod motorem v barvě motocyklu.
Těžké loučení
Jako jediní z České republiky jsme se na vzteklém triumphu v rámci jeho utajované před premiéry projeli. Přinášíme tedy i několik osobních dojmů.
Když usedáte na motorku, o které vám řeknou, že je jediná svého druhu na světě, máte po celém těle zvláštní chvění. Předání samozřejmě provází více či méně nevyřčená prosba vrátit mašinu v takovém stavu, v jakém byla převzata. Několik prvních okruhů tedy probíhá v hodně cestovním duchu.
K dispozici je samozřejmě verze RS, takže těch několik prvních kol v cestovatelském tempu věnuji seznámení s novými ovladači a hraní s výměnou stylů palubního štítu. Dokonce v tu chvíli ani není třeba používat quickshifter. Jenomže jen tak zbůhdarma kroužit v sedle takhle ostrého chlapíka je jako jet s formulí na nákup.
Při jednom z výjezdů na opravdu dlouhou rovinku přilehnu na ostře řezanou nádrž a zvědavě pootočím plynovou rukojetí. Krátká výfuková koncovka zaječí plným hlasem a svět kolem se začíná rozpíjet. Levá noha instinktivně sází rychlosti nahoru (teď už bez spojky) a konec dříve nekonečné roviny mi letí rychle naproti.
Kvalty letí dolů a je čas zabrat za brzdovou páčku. Bremba chtivě chňapnou po kotoučích, drží a nepustí. Nástup brzd je plynulý, ale nekompromisní. Sklápím streeta do zatáčky a koleno je téměř na zemi. Tlumiče si poradí i s lapálií v podobě mírně vystouplého obrubníku. Ale na přemýšlení moc času nezbývá. Pravá ruka už zase kroutí plynovou rukojetí a krátká rovinka je minulostí.
V technické pasáži vynikne neskutečná hbitost britského atleta. Překlápí se ze strany na stranu s lehkostí malorážky. Jde to úplně samo! Horská dráha klikaté pasáže tratě mne vystřelí zpátky na rovinu a motor už zase s jekotem letí přes hranici devíti tisíc otáček. Letmo přejedu pohledem po palubce. Svítí na mne číslo, které o dost překračuje hodnotu 230 km/h. A co má být. Jsme na uzavřené trati a tak zatáhnu ještě trochu. Jde to.
Z depa naznačují, že je čas se rozloučit. Vidím je, ale na poslední chvíli si sobecky utrhávám pro sebe ještě jedno kolo.
Nejlepší zprávy na konec
Podle posledních, zatím nepodložených informací, motor použitý v motocyklu Triumph Street Triple učaroval pořadateli světového šampionátu Moto 2 natolik, že se rozhodl jím nahradit dosluhující agregáty Honda CBR 600 a od roku 2019 by měly burácet jednotně ve všech závodních speciálech této kategorie. Pokud se tak stane, s už tak namistrovaným streetem asi nebude k vydržení! Prostě ho budete muset mít.
