Kresba a skicování
Na samém začátku zrození studie se designéři zamýšlejí nad základní filozofií a hodnotami, které je třeba vyjádřit. „Zajímá nás, jaký charakter je potřeba vozu vtisknout. Zda dynamický, sportovní, jak velký důraz budeme klást na prostor či funkčnost. Úplně první designové skici vznikají volně, nahrubo. Hlavními pracovními nástroji jsou na počátku jen tužky a papír, některé kontury umocní fix,“ popisuje fázi počátečního hledání výrazu showcaru designér Peter Olah.
Je to etapa ujasňování, tříbení, dominuje jí emocionalita. Po volných kresbách na papír vznikají na digitálních tabletech první detailnější skici a na svět přicházejí kresby, které více napovídají o celkových proporcích a plochách navrhovaného vozu. Ty návrháři předkládají šéfdesignérovi a představenstvu. Následuje rozkreslení jednotlivých pohledů, vznikají řezy. Hotové kresby jsou podkladem pro virtuální 3D modeláře.
Digitální design model
Vize od designérů a konstrukční data se dávají dohromady v tzv. digitálním design modelu. „Snažíme se ideálně propojit požadavky na estetiku, ergonomii a funkčnost s tím, co je možné technicky vyrobit,“ říká Petr Havlíček, specialista na digitální modelování. Vzniklý 3D model se upravuje v počítači, postupně se přidávají detaily a vše se diskutuje v týmu designérů i techniků.
Následně se vyfrézuje hliněný model a nadále se podrobně testuje funkčnost všech navržených částí. Po dalších úpravách vzniká finální model, ve kterém existují všechny díly do nejmenších detailů, které se dají podle potřeby v počítači dále upravovat. Takto vzniklá finální data pak slouží pro výrobu skutečného auta.
Hliněný model
Po prvních skicách a počítačovém modelování vzniká hliněný model v měřítku 1:1. Modelování pomocí speciální plastelíny (modelářská hlína, které se říká clay - více čtěte zde) patří ke klasickým designérským postupům a dokáže designérům zprostředkovat velmi realistický pohled na vůz. Hlína se zahřívá v peci na 55 až 60 °C, aby byla měkká. Na kovové šasi se nejprve připevní kostra a opěry a poté se začne nanášet rozehřátá hlína v přibližně šesticentimetrové vrstvě. Modeláři spolu s designéry pak vytvoří požadovaný tvar.
U menších ploch trvá asi 15 minut, než plastelína začne chladem tvrdnout. Poté se hlína opracovává speciálními nástroji. Stejně tak se modeluje interiér, jen vrstva hlíny je o něco slabší. Modelářská plastelína je hodně těžká a z ní „postavený“ Vision E váží přibližně 2,5 tuny. Povrch hliněných modelů se pak ještě polepuje speciálními fóliemi, aby lépe vynikly všechny tvary a studie dostala lesk. Finální model z plastelíny dostává kabát z autolaku.
Exteriér
Čím blíže se dostávají exteriéroví designéři k finálnímu tvaru, tím důležitější je pro ně získat co nejpřesnější představu, jak auto funguje s jednotlivými detaily, nebo v různém prostředí. Zejména u modelů sériových aut je nezbytné vidět tvary na denním světle. „Chceme dělat vozy, které nebudou jen líbivé na první pohled, ale budou nadčasové a stále moderní,“ říká k vnějšímu vzhledu studie Vision E designér Dalibor Pantůček.
„Proto jsou všechny linie velmi čisté, jednoduché a mají perfektní proporce.“ Elektrické auto se samozřejmě technicky odlišuje od koncepce vozu se spalovacím motorem. Na vnější podobě nejnovější studie Škody o tom ovšem vypovídá jen přední maska se zakrytou mřížkou chladiče vzduchu, který elektrický motor nepotřebuje. Nicméně ani zde nechybí typické prvky vozů z Mladé Boleslavi, například bohatě tvarovaná kapota s výrazným 3D logem, nebo zadní světla ve tvaru písmene C.
Interiér
Model interiéru se připravuje ve formě sedacího boxu v měřítku 1:1. Designéři si potřebují do prostoru sednout a vše vyzkoušet tak, aby věci správně fungovaly po estetické stránce, ale i z ergonomického hlediska. Postup tvorby modelu je stejný jako v případě exteriéru, jen se zde častěji využívá také 3D tisk a prototypové díly, které se dohromady snaží co nejvěrněji zachytit dojem, jenž má interiér navozovat.
Paralelně s hliněným modelem se dále upravuje koncept v datech a testují další varianty. Plastelínový model interiéru se potahuje speciálními fóliemi imitujícími jednotlivé povrchy. Docílí se tak dojmu skutečného interiéru, model je téměř k nerozeznání od reality.
Světla
Světla a sklo, to jsou na automobilu šperky. V případě studie Vision E doslova. Designéři totiž při jejich vytváření spolupracovali s firmou Lasvit, která se specializuje na instalace z českého křišťálu a pro studii dodala řadu skleněných detailů do interiéru i exteriéru, včetně segmentů světel. U Vision E je oproti předchozím konceptům značky nové propojení světel přes šíři celé masky s prosvíceným prvkem pod hranou kapoty.
„Designem světel podtrhujeme charakter showcaru a představujeme vizi našich budoucích modelů. Světelná signatura odkazuje na nové technologie. Sklo a světlo přidává působivé propojení umění a techniky,“ vysvětluje pozadí tvorby světel pro nový showcar designér Petr Nevřela.
Barvy a materiály
V týmu Color & Trim, který se stará o materiály použité na sedadlech a interiérových detailech nebo o barvy karoserie, má každý v kompetenci svoji oblast. Někdo je expert na kůži, jiný na textil, interiérové barvy, exteriérové laky, dekorační lišty. Vzájemnou vyladěnost materiálů a barev designéři vizualizují v počítačových programech. Pro praktickou ukázku využívají malé boxy, výřezy částí vozu, kde se dají jednotlivé komponenty obměňovat.
„Vizualizace je hodně důležitá. Díky virtuální realitě si můžeme do vozu sednout a sledovat, jak spolu navržené materiály a barevné kombinace v prostoru kabiny ladí dohromady. To vše pomáhá přinést dobrý výsledek,“ přibližuje Andrea Jensen, vedoucí oddělení Color & Trim.
Koordinace projektu a finální koncept
Vývoj showcaru je oproti vzniku prototypu sériového vozu vždy zrychlenější. „Vision E je průlomové auto s čistě elektrickým pohonem, a nebylo tak možné použít žádnou stávající platformu. Vše jsme stavěli od nuly, včetně karoserie, systému otevírání dveří a zadního víka s elektricky ovládanými závěsy,“ zmiňuje některá specifika studie koordinátor projektu Daniel Edr.
Osobitá je vnitřní prostornost vozu s hladkou podlahou z dýhy, boční bezrámové dveře, přičemž ty zadní se otevírají v protisměru jízdy.
Chybí klasický B-sloupek, a při vstupu do vozu se tak rozvine komfort otevřeného prostoru. V průběhu vzniku showcaru se připravují podklady pro rozhodující grémia a představenstvo.
„V mé kompetenci je připravit koncept a uvádět v soulad všechny vstupy jednotlivých týmů v designu,“ dodává Daniel Edr. Práce desítek lidí se tak uzavírá a jejich vize budoucnosti značky se zhmotnila do finální podoby výstavního auta, které už sbírá první ohlasy veřejnosti. V oddělení designu se však už dávno pracuje na dalších modelech.
