"Český Rolls-Royce“ a jeden z nejvzácnějších českých automobilů, Tatra 80 prezidenta T. G. Masaryka, nyní obdivují tisíce návštěvníků výjimečné výstavy veteránů ve Vídni.
Jeho cena je nevyčíslitelná, Česko ho vystavovatelům zapůjčilo jen pod podmínkou, že se za něj zaručí rakouský stát. Vůz má však zajímavý osud. Kdyby nebyl stroj z roku 1935 za války ukryt, zřejmě by jej zničili nacisté.
"Když jsem to auto viděla na fotografii, uvědomila jsem si, že to je ten vůz, co tatínek v době války schovával ve své garáži v Benešově u Prahy,“ říká dcera zachránce vzácného exempláře Soběslava Švíglera. Jarmila Slavíčková dnes coby oční lékařka vyšetřuje své pacienty v Lovosicích.
"Mně bylo v té době šest let a tatínek mě čas od času brával s sebou do garáže, která stála v Benešově na Malém náměstí. Byl to veliký dvůr, vešlo se tam tak šest aut,“ říká Slavíčková.
"Tatínek tam měl ale složené samé pneumatiky. Když jsem byla hodná, nechával mě lézt v tunelech z těch pneumatik,“ líčí svůj nevšední zážitek z dětství.
Nečekaný objev
Když jednou přelezla všechny ty pneumatiky, objevila velký automobil. Zaskočený otec ji nejdřív pokáral.
"Pak si mě ale vzal stranou a vysvětloval, že je to auto pana prezidenta a že za žádnou cenu nesmím nikomu o něm říci. Pak mne pustil dovnitř, abych prý jednou mohla říct, že jsem v tom autě seděla,“ říká Slavíčková.
Vše se odehrálo krátce před tím, než do Benešova přijeli na konci války Sověti. Pan Švígler schovával prezidentskou limuzínu pod hromadami pneumatik celou válku, nepochybně tak riskoval svůj život.
"Hrozně mě zajímalo, proč v něm bylo sklo mezi sedadly řidiče a cestujících. V autě byl také kartáč na šaty. Můj otec si ho vzal na památku. Měli jsme ho dlouho doma vystavený,“ vzpomíná Slavíčková.
Gestapo naštěstí vozidlo neobjevilo. "Vím, že maminka asi dvakrát plakala a říkala mi: dneska zase byly na tom dvoře gestapáci a ty o tom autě víš, nesmíš to nikde říct. Tatínek tehdy musel dvůr otevřít. Ptali se, zda je to plné pneumatik. Spokojili se s kladnou odpovědí,“ líčí tehdejší dramatické okamžiky dcera zachránce legendárního automobilu.
Jak se auto do benešovské garáže dostalo, není jasné, stejně jak z ní zmizelo a kdo jej odvezl.
"Otec o tom přede mnou nikdy nemluvil,“ říká dnes Slavíčková, která se po studiu provdala do Kanady a do vlasti se vrátila až v roce 1984.
Jednu z verzí, proč nakonec auto skončilo u Švíglera, podporují jeho tehdejší styky s velkostatkářem Josefem Počepickým z nedalekých Uhlířských Janovic.
"Na jejich statek jsem jezdila se svou tetou. Jednou jsem tam spala na mosazných postelích a řekli mi, že je to postel pana prezidenta Beneše,“ vzpomíná Slavíčková. Mohlo jít tedy o úsilí českých agrárníků, spojených s politickými kruhy, ukrýt před nacisty vzácný exemplář české historie.
Přesná dokumentace osudu k vozidlu, vystavovanému dnes ve Vídni, existuje až od srpna 1957, kdy ho do této instituce předala Ludmila Kloudová, která se v rámci Masarykova ústavu starala o bývalý Masarykův majetek.
Životní příběh Soběslava Švíglera, zachránce Masarykova automobilu, je čítankovým příkladem šikanování drobného živnostníka. Začínal tím, že myl auta u pumpy, a pak se stal prodejním úředníkem automobilky Praga, dojíždějícím za prací do Prahy.
Později si v Benešově založil obchod s náhradními díly a zároveň prodával auta například okolním statkářům.
Po únoru 1948 mu obchod vzali komunisti. "Mě nenechali studovat v Praze, ale až v Plzni. Zdůvodnění znělo, abych se dostala z vlivu svých buržoazních rodičů, vzpomíná Slavíčková.
"My jsme byly tak buržoazní rodina s třemi dětmi, že já jsem musela každé prázdniny chodit na pole. Moje studium podmínili tím, že otec musí spravovat traktory,“ dodává.
Švígler se pak stal vedoucím autodopravy v benešovské mlékárně. "Jednou přišel domů a řekl - mám po práci. Že prý tam nemůže pracovat, protože prý při shánění náhradních dílů využívá svých buržoazních styků,“ líčí události z roku 1956 jeho dcera.
"Říkal, že doba mu zničila život, nenáviděl režim až do konce svého života,“ dodává. Nových časů se zachránce Masarykovy Tatry ale přeci jen dočkal, zemřel čtyři roky po sametové revoluci.
| Slavný vůz patří k Chromovaným klenotům |
|
Mimořádná výstava historických automobilů probíhá v Technickém muzeu Vídeň od minulého týdne. Nejdražší výstava v historii muzea nabízí do 2. března příštího roku návštěvníkům celkem 36 unikátních vozů, včetně dvou ze sbírek pražského Národního technického muzea. Česká vláda rozhodla, že na výstavu mohou být zapůjčeny Tatra 80 V12 Landaulet z roku 1935, vyrobená pro prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, a závodní osmiválec Bugatti 51 z roku 1931, na němž sbírali vítězné vavříny Jiří Kristián Lobkowicz a Zdeněk Pohl. Oba vozy byly prohlášeny za národní kulturní památku. I ostatní ve Vídni vystavené exponáty jsou převážně z meziválečného období. Nejstarší vozidlo ale pochází už z roku 1908 a pro kontrast je na výstavě i několik vozidel poválečných a současných. Navíc jsou všechny představované automobily výjimečné, ať už technicky nebo pokud jde o osobnosti, které je používaly nebo vlastnily. Naplňují tak název výstavy Chromované klenoty - auta s historií. Jak zdůraznila ředitelka muzea Gabriele Zunová-Kratká, výstava je jedinečná nejen v Rakousku, ale v celoevropském měřítku. "Exponáty jsou tak cenné, že jen jejich pojištění představuje zatím největší výdaj tohoto druhu v historii muzea,“ řekla Zunová-Kratká, ale odmítla sdělit konkrétní částky. Na výstavu přispělo kromě pražského Národního technického muzea ještě sedm dalších zahraničních institucí - muzeí a významných automobilek - a několik soukromých sběratelů. K vidění jsou auta takových značek jako Rolls-Royce, Bugatti, Packard, Bentley, Alfa Romeo, Cadillac, Austro-Daimler, MercedesBenz, Gräf&Stift, Steyr, Ferrari a další. Podmínkou zařazení do výstavy bylo také to, že musí jít o originály ve výborném technickém stavu. |
