Ušlechtilý přízrak - Rolls Royce Phantom I 1925

- Pořízení luxusního vozu nejvyšší cenové kategorie představovalo v neuspěchaném období počátku automobilismu mnohem složitější a delší proces než dnes. Zákazník si musel v určitém smyslu auto zasloužit. Poté, co získal a patřičně zaplatil podvozek vysněného vozu, ať už to byl Rolls či jiná prestižní značka, musel kontaktovat některého stavitele karoserií.

Dál - obvykle doprovázen manželkou a nezřídka také šoférem, jehož postřehy a náměty bylo také nutno vzít v úvahu - strávil se zástupcem karosářské firmy jedno či více odpolední nad sklenkou sherry nebo šálkem čaje či kávy.

Během společenské chvilky sdělil své představy ohledně nového vozu a na karosáři bylo, aby pečlivě naslouchal a na základě svých zkušeností, osobitého stylu, používaných materiálů a barev, tvořil a realizoval návrhy co nejlépe splňující zákazníkovy představy.

Na materiálech se pochopitelně nešetřilo, v interiéru se používal ořech, mahagon i další vzácná dřeva, hedvábí, samet, brokát či slonovina, vzácností nebylo ani stříbřené či zlacené kování. Ve výbavě mohly být piknikové koše, cestovní soupravy, trochu překvapivě i elektrické stahování oken.

Nechyběly ani bary se skleničkami z broušeného skla. Že to zvýšilo cenu vozu do násobku cen běžných vozů, to je nabíledni. Jediné, co svazovalo karosářům ruce, byla nutnost respektovat tvar přední masky vozu, jejíž tvar a provedení neomylně identifikoval výrobce.

Styl automobilových karoserií zpočátku udávala Francie. Jména Saoutchik, Kellner, Chapron, Binder,Van Vooren se ve dvacátých a třicátých letech těšila výborné pověsti, stejně jako britské firmy Freestone & Webb, Gurney Nutting, Barker, James Young, Park Ward, H. J. Mulliner, Thrupp & Maberly, německý Weinberger nebo Gläser. Zahanbit se rozhodně nechtěl nechat ani Uhlík z pražských Strašnic nebo vysokomýtský Sodomka.

Tyto poměrně malé firmy zaměstnávaly kusovou výrobou ty nejlepší řemeslníky a kromě toho jejich návrháři nezřídka spolupracovali s automobilkami, vyrábějícími "masový" produkt. Přesně ve zmíněném duchu vyráběli před druhou světovou válkou automobily ve firmě Rolls Royce.

Nic takového jako továrně vyrobený automobil s logem R & R neexistovalo, k mání byly jen podvozky nejvyšší úrovně zpracování a jakosti. Phantom I se objevil v době, kdy předchozímu typu 40/50, též nazývanému Silver Ghost, začínal již pomalu docházet dech. Jeho řadový šestiválec SV byl nahrazen modernějším motorem OHV o zdvihovém objemu 7695 cm 3 (vrtání x zdvih 108 x 140 mm) o výkonu, který továrna udávala jako dostatečný (odhaduje se na 108 koní).

Novinkou byla také lamelová spojka. Podvozek s žebřinovým rámem a poloeliptickými péry, vzadu v uspořádání cantilever, zůstal bohužel nezměněn, což se projevovalo podivnými jízdními vlastnostmi. Častou kritiku tohoto modelu částečně uspokojila teprve montáž kapalinových tlumičů pérování v roce 1927. Kritice byly též podrobeny "šeredné" karoserie britských výrobců.

To ovšem není případ vozu na snímku, jehož karoserie nazývaná Brougham se vyznačuje odděleným prostorem pro pasažéry s pevnou střechou a jen spartánským prostorem pro šoféra. Prostorný compartment pro pasažéry je kompletně zařízen ve stylu Ludvíka XV., včetně andělíčků na stropě a dveřních výplní, baru s křišťálovým sklem, stolních hodin, dvou nouzových sedátek, která se dají úplně sklopit do dělicí stěny, nádherně vypracovaného kování a koberce s perským vzorem.

Zvenčí karoserie nezapře určité dostavníkové prvky. Zajímavá ve své době dost používaná úprava vymalováním jemné mřížky na velkých plochách zadní části karoserie, což patrně mělo imitovat ratanový výplet. Veškeré vnější kování je pochopitelně niklované, chromování se v automobilovém průmyslu uplatnilo až o něco později. Impozantní drátová kola kontrastní barvy zdůraznily běloboké pneumatiky. V letech 1925-1929 opustilo britské výrobní haly 2212 Phantomů I, ve filiálce v USA pak mezi léty 1926-1931 vyrobili 1241 těchto přízraků.