Takovou situaci zná většina lidí dojíždějících ráno do práce: stačí se doma opozdit o pár minut a už se tlačíte v pomalu popojíždějících kolonách. Zatímco nervózně bubnujete prsty do volantu a počítáte minuty zpoždění, kterému se nelze vyhnout, předjíždí vás několik frajerů na skútru. Do velkoměsta na dojezdy do práce ideální řešení. A vlastně proč ne? Od roku 2013 mohou řidiči skupiny B jezdit i na silnějších skútrech s objemem do 125 cm³. Vyzkoušeli jsme tedy, jaké to je přesednout po letech z auta k řídítkům a začít úplně od nuly.
Skútrař prostě jede. Ale přiznejme si, proplétat se v betonové džungli kolem plechy chráněných řidičů je trochu adrenalin. I když teoreticky můžete se skútrem vyrazit klidně zítra, chce to trochu přípravy. Proto vyrážíme k prodejci zjistit, co vše je v cestě za jízdou s větrem ve vlasech potřeba.
Bude to stylové. V motorkářském centru nás čeká Rostislav Kočař z Faber Moto, zastoupení firmy Piaggio, a ukazuje mi moji dnešní kamarádku – mátově zelenou ikonu, Vespu Primavera. Čeká nás ovšem ještě jedna lahůdka: její eko sestra a letošní novinka Vespa Elettrica, kterou představili v Praze na Motosalonu a kterou po cestách proháníme jako první v Česku.
Na šaty a lodičky zapomeňte
I v padesátikilometrové rychlosti při cestě městem se člověk může na skútru pěkně odřít, a to v lepším případě. Proto je třeba se dobře vybavit. Kraťasy, letní šatičky a podpatky se za řídítka opravdu nehodí. Byť je to zrovna v případě vespy stylové, rovnou na ně zapomeňte. „Vypadá to krásně, ale optimální a bezpečné to není. Každá žena to přestane dělat, až jí foukne vítr z boku a sukně se jí zvedne přes hlavu. Doporučuji každému ochranný oděv – správné rukavice, přilbu, bundu, případně i boty a kalhoty,“ jmenuje Rostislav Kočař, servisní specialista Faber Moto.
Na druhou stranu, skútrař není motorkář, a proto není třeba se oblékat od hlavy až k patě do kůže. Vlastně by to popřelo všechny výhody cest na skútru. „Skútr nabízí jednu důležitou možnost, a tou je mobilita: tedy obléknu bundu, přilbu, rukavice. Sednu a jedu. Nejsou zde potřeba žádné dlouhé přípravy či převlékání. Ideální je použít oblečení, které kombinuje vlastnosti pro jízdu na skútru. A poté, co zaparkujete, v něm můžete vyrazit do města nebo do kanceláře,“ shrnuje Kočař u ramínek.
Zkoušíme tedy bundy Tucano Urbano. Ať už sáhnete po vyteplené variantě nebo lehké látkové bundě, určitě by měla mít ramenní a loketní protektory. Vyšší modely mají i kapsu pro zádový protektor. A hodí se i reflexní prvky, které se dají pro jízdu na skútru jedním tahem z rukávu nebo zpod límce vytáhnout, a ve městě při pochůzkách zase schovat.
Bunda by měla být prodyšná, ale nepromokavá a větruvzdorná. Nezapomeňte, že jakmile usednete za řídítka, vítr vás v rychlosti řádně zchladí. U značky Tucano Urbano počítejte s pořizovací cenou od 2,5 do sedmi tisíc korun.
Rukavice vybírejte prodyšné, s vyztužením kloubů a lehkým polstrováním na dlani: buď kožené, nebo s kevlarovým vláknem. Zaplatíte za ně od tisícovky do dvou tisíc korun. „Rozhodně to není zbytečnost, chrání před chladem a promrznutím a poslouží i v horkém létě. Doporučuji je koupit rovnou se skútrem. Neodkládejte to, ať jste správně vybavení, chránění a jezdíte bezpečně,“ upozorňuje náš průvodce a bere do ruky přilby.
Jak vybírat přilbu? Ta typická je otevřená a kombinuje v sobě vnější štítek proti větru i vysouvací sluneční clonu. Při jízdě pak může skútrař využít buď jednu z variant, nebo obě současně a vysunout štítky přes sebe. „Vespa přilby korespondují svou barvou se skútrem, je to i o stylu a o módě, nejen o tom dostat se do práce,“ poznamenává Kočař.
Zkoušíme velikost. Přilba musí být příjemná, nikde netlačit, ale zároveň se nesmí na hlavě hýbat. Vždy ji s prodejcem vyzkoušejte. Ten vám zároveň pomůže vybrat takovou, která poskytne dobrou ochranu a vydrží vám dlouhé roky. Přilby na skútr se vyrábějí většinou z termoplastu, dražší pak ze skelných a kevlarových vláken. „Pro potřeby skútrařů jsou ty termoplastové plně dostačující. Mají všechny potřebné testy a certifikace. Jejich cena se pohybuje průměrně od dvou do šesti tisíc korun,“ popisuje Kočař.
Pro jízdu na skútru jsou vhodné dlouhé pevné kalhoty. Ovšem jízda ve speciálních motorkářských či skútrařských kalhotách v tomto případě úplně obvyklá není, stejně jako obutí. „Není to úplně běžné, nicméně výrobci dnes nabízejí speciální skútrařské boty. Jedná se o motorkářské boty, které nejsou tak vysoké, ale zajišťují univerzálnost jejich použití. Jsou nepromokavé a mají protektory na kotníky. Dá se říci, že jsou pevnější, ale přitom pohodlností srovnatelné s běžným obutím,“ popisuje Kočař. My si protentokrát vystačíme s teniskami a vyrážíme ke strojům.
Popojet, zabrzdit, nepokládat!
Vespa Primavera s objemem 125 cm³ legislativně spadá do skútrů, na které můžu s řidičským průkazem skupiny B sednout. Stejně tak, jako splňuje podmínku výkonu patnáct koní a automatickou převodovku, tedy variátor. Má kombinované brzdy: hydraulickou kotoučovou brzdu s ABS na předním kole a bubnovou brzdu přes lanko a bovden na zadním, kde se dá ještě seřídit vůle. Pod sedadlem najdete úložný prostor na helmu nebo větší nákup, háček na menší tašku pod nohama a pod startováním ještě jednu úložnou schránku.
Sedám na tu krásku s respektem a pozorně poslouchám teoretický výklad. Jako první mě napadá, kolik lidí bez zkušeností vyjede z obchodu přímo do ulic. Řídím sedmnáct let a řídím ráda. Přesto bych si s jistotou a v klidu na skútr jen tak nesedla. „Každý dobrý prodejce dá kupujícímu zákazníkovi menší kurz jízdy, seznámí ho se strojem a ukáže mu ovládání. Já osobně dávám zákazníkům minikurz, bez zkušeností vyjet na silnici je risk,“ míní Rostislav Kočař.
Palubka je jednoduchá – velký ukazatel rychlosti, pod ním menší displej, který zobrazuje stav nádrže, ujeté kilometry, aktivní ikonky. Ovládací prvky pro jízdu jsou umístěny na řídítkách: na tom levém je ovládání světel, blinkrů, klaksonu. Na pravém pak spínání motoru, tlačítko palubního počítače a startování.
„Skútr má velmi jednoduché ovládací prvky, prakticky brzdíme jako na kole páčkami – obvykle dvěma prsty – ukazováčkem a prostředníčkem a otáčíme plynovou rukojetí. To je všechno. Veškeré ostatní úkony za nás dělá skútr, nestaráme se o řazení, pouze přidáváme plyn otáčením akcelerátoru a motorka podle toho reaguje,“ dozvídám se a cukám vespou dopředu, abych ji dostala ze stojanu na kola.
Nohy na zem, seznámit se s úchopem, potěžkat tu mentolovou kráskou pokyvem. Otočit klíčkem, zmáčknout brzdy a probudit motor tlačítkem START. Pak už stačí jen jemně uvolnit brzdy a pootočit plynovou rukojetí. Je to nezvyk, když místo točení volantu ovládáte stroj jen zápěstím. Ztuhle čekám na citlivost a reakci vespy, popojíždím pár metrů, zatím s nohama u země.
Poté zkouším zastavit, vypnout a postavit skútr na stojan. Ouha! V té vší eleganci zapomínám, jak je těžký a nakláním jej. „Nenaklánět, nepokládat!“ ...Dobře, toto je věc, na kterou musí každý začátečník hodně pamatovat. S hmotností stroje už by to nemuselo jít zpátky.
Jak dlouhá je sezóna skútraře
|
Pár nesmělých testů, pár rovinek a najednou to jde. Delší vzdálenost, větší rychlost a obavy střídá nadšení z jízdy. Ano, na takové dojíždění do práce bych si zvykla velmi rychle. S radostí využívám pohodlné vysouvací štítky na helmě. První otočku projíždím pomalu a nesměle s nohou u země, další pak už s jistotou a nohama na skútru. Seznámení šlo rychle.
Jenže v provozu je to jiné. Člověk musí předvídat a být v obraze. Sledovat situaci kolem sebe i za sebou v zrcátkách, občas se ohlédnout. A taky používat blinkry. Tlačítka na řídítkách začnu registrovat posléze... při jízdě je tam lehká prodleva, ale to chce nejspíš jen cvik. Do centra Prahy bych si bez zkušeností netroufla. Abych v klidu a s jistotou projela rušnou křižovatkou nebo kličkovala mezi auty ve městě, prošla bych si nejprve pár hodin jízdy s instruktorem. Přece jen na skútru chybí ty ochranné plechy, které mě obklopují každé ráno za volantem.
Zelená sestra Elettrica
Jakmile získám jistotu na mátové klasice (loni tato ikona oslavila padesát let), zkoušíme ještě stříbrnou mladší sestru Vespy Primavera. Poprvé v České republice můžeme projet zástupce ekologické varianty – Vespu Elettricu. Je to plně elektrifikovaný skútr, který po cestě z kopců využívá systém rekuperace.
„Jeho největší výhodou je to, že má klasickou zástrčku a my si jej můžeme dobít klidně i v garáži nebo na terase přímo ze zásuvky. Zástrčku najdeme v prostoru pod sedlem, stačí vytáhnout. Za tři hodiny máme nabitou opět plnou kapacitu baterie, která nám vystačí podle podmínek až na sto kilometrů jízdy po městě s nulovým hlukem, nulovými emisemi a se všemi výhodami vespy tak, jak je známe,“ chválí novinku Kočař.
Na první pohled se od sebe krásky příliš neliší, však taky Elettrica vychází z Primavery, ovšem displej i startování je trochu jiné. Na palubce najdeme kromě ukazatele rychlosti také stav baterie, dojezd, úroveň dodávky elektrické energie z baterie, rekuperaci a režim, buď eko nebo power. „Tento model je konstruován na maximální rychlost do šedesáti kilometrů v hodině při udávaném dojezdu stovky kilometrů v režimu eko. V režimu power je dojezd sedmdesát kilometrů,“ doplňuje náš učitel.
Jak se starat o skútr
|
Baterie má záruku osm let s tím, že výrobce udává minimálně tisíc nabíjecích cyklů bez ztráty kapacity pod osmdesát procent. „To odpovídá reálně zhruba sedmdesáti tisícům najetých kilometrů, což je pro skútr takové velikosti a typu použití skutečně velké číslo.“
Startování elektrické vespy se liší jen minimálně. Mačkám tlačítko START, přidržuji brzdy a v momentě, kdy se na displeji objevuje zelený nápis READY, mohu otočit rukojetí a vyrazit. Je mírnější, něžná. Zaráží mě jen zvuk motoru, tedy spíše jeho ticho, a v první moment zkoumám, zda to vůbec jede. Nepřichází totiž to typické vrnění, pouze lehounké bzučení. Tichá ekologická vosa, která je však pomalejší.
Na českých silnicích Elettrica zatím nejezdí. My jsme se na ní projížděli jako jediní. „Aktuálně naše dealerská síť přijímá první kousky, které bude nabízet zákazníkům,“ doplnil Kočař. Její pořizovací cena začíná na 170 tisících korunách. Má speciální stříbrnou barvu a zákazník může vždy modifikovat podle vlastního přání barvu postranních pásků a linek kolem sedla a kol. Ty se nabízí v odstínu modré, zelené a červené.
