Oprava trvala asi deset let, Doležal do ní investoval stovky hodin práce a desetitisíce korun. Díly sháněl na burzách a v inzerátech. Nejprve musel udělat úplně novou výdřevu interiéru, který byl již skrz naskrz prohnilý.
Největší problém: sehnat barvu a čalounění
"Největší problém byl sehnat odpovídající barvu a látku na čalounění," říká Doležal. Dnešní barvu použít nechtěl a na tu, která se používala před osmdesáti lety, čekal půl roku, než mu ji sehnala specializovaná firma v Turnově.
Také dobový manšestr do interiéru vozu sháněl marně. "Nakonec jsem ho objevil v Praze na výstavě, ale za metr čtvereční chtěli dva tisíce korun, což se mi zdálo moc. Naštěstí jsem stejný materiál našel v jednom pražském čalounictví," vzpomíná Doležal.
Motor byl naštěstí po renovaci, takže se mohl věnovat detailům. "Jednou jsem přijel do muzea Pragy a jeho šéf Emil Příhoda mi řekl: Pěkně zrenovované, ale kliky nejsou původní," vypráví Doležal. Tak je musel sám vyrobit, stejně jako zátky na ventilky kol. Pomohly mu dobové fotografie. Právě v detailech se podle něj pozná, jaký vztah má majitel ke svému veteránu.
Doležal objíždí s Pragou Piccolo setkání veteránů již čtvrtým rokem, každou sezonu vyrazí na čtyři pět akcí. "Na žádné jsem stejný typ vozu ještě nepotkal. Byli zájemci, kteří chtěli ten můj koupit, ale o ceně jsme se nebavili, protože já prostě prodat nechci," říká Doležal. Loni jeho pragovka vyjela i na Ještěd.
"Auto zatím šlape bezvadně," pochvaluje si. Na silnici musí Doležal dodržovat předpisy stejně jako ostatní řidiči. Policisté ho ale ještě nekontrolovali. Ani když jel v sobotu do Velkého Března a nesvítil. Policisté mu prý jen zamávali.
"Tohle auto není stavěné na celodenní svícení, po dlouhé době bych třeba už nenastartoval, protože dynamo to neutáhne," vysvětlil Doležal.
Pravidla z doby, kdy bylo jeho auto vyrobené, dnes přitom znějí poněkud úsměvně. "Podle vyhlášky z roku 1915 mohu jet jen takovou rychlostí, jako je čerstvý poklus koně," poznamenal Doležal.
Kromě Pragy Piccolo vlastní ještě jednu pragovku, jeho syn, který tomuto koníčku také propadl, má aerovku. Paní Doležalová oba podporuje a občas s nimi také vyrazí na setkání majitelů historických vozidel.
Padesátka veteránů
Doležalova pragovka budila v sobotu ve Velkém Březně nejvíce pozornosti. Stejně zaujala před lety i filmaře.
"Na srazu v Roudnici si nás všiml režisér, který tu právě natáčel jeden z dílů seriálu Místo v životě. Poprosil nás, abychom před kamerami projeli náměstím," přiblížil hrdý majitel přes osmdesát let starého skvostu.
Návštěvníci ve Velkém Březně ale mohli obdivovat přes padesát dalších veteránů značek Tatra, Aero nebo Škoda i historické motocykly Čechie Böhmerland, BMW, Jawa či ČZ. Všechny vyrazily na trať směrem k zámku v Ploskovicích a zpět.
O pohár hraběte Chotka soutěžily jen stroje vyrobené před rokem 1945. Nešlo ale o rychlost, ve dvou etapách museli závodníci plnit různé úkoly, třeba vyměnit pneumatiku, odhadovali průměr pístů nebo jeli jízdu zručnosti. Vítězná posádka dobového hasičského vozu získala kromě poháru také víkendový pobyt v zámeckém apartmá.
