Závodění, to nebylo jen zápolení o místo na stupních vítězů, byl to boj s fyzikou. Kdo se udržel na okruhu a měl pevnější nervy, vyhrál.
Kdo chtěl závodit v americké sérii CAN-AM, vzal supersilný mnohaválec a namontoval ho do formule, která dnešní sofistikovanou technikou napěchované stroje nepřipomínala ani náhodou. Nestvůry šedesátých let dvacátého století se řítily po okruzích, kde se o únikových zónách a bezpečnosti teprve mluvit začínalo.
Okouzlující burácení motoru uvězněného v čemsi co připomíná žehličku zkříženou s žehlicím prknem na štaflích, smyky, dravé průjezdy zatáčkami, při kterých jste v "hodinách" natotata... Podívejte se a divte se sami:
Can Am from AxisOfOversteer.com on Vimeo.
Okruhová série Canadian-American Challenge Cup (CAN-AM) se v té nejryzejší podobě jezdila od roku 1966 do roku 1974. Konstrukce a parametry závodních speciálů značek Lola, McLaren, Porsche... nebyly téměř nijak omezeny. Závodnické legendy jako John Surtees, Parnelli Jones, Mario Andretti, Bruce McLaren, Jack Brabham, Denny Hulme a jiné další řidily monstra s tisíci (někdy údajně až 1500) koňskými silami.
Pokud se vám video nezobrazí, klikněte SEM
