Videokurz jízdy bez kol a brzd: na vzduchovém polštáři projedete všude

Nepotřebujete na něj řidičák, stačí helma a můžete vyrazit na louku, rybník nebo zasněžené pole. Vznášedlo přejede skoro cokoliv, stačí odvaha a musíte zapomenout, že nemá brzdy.

Vznášedlo jezdí za každého počasí, po řece, písku, ledu i bažinách. Využívají ho i záchranáři při zásazích na místech, kam se s konvenční technikou nedostanou. Tenhle neobvyklý dopravní prostředek nepotřebuje pevný podklad, jen se nad ním vznáší.

Může se hodit

Nové automobily
na českém trhu, výběr podle kritérií a novinky. www.automodul.cz

"Jezdí se na něm jako na motorce, musíte se více naklánět, přenášet váhu. nakláníte se do vnitřního oblouku," popisuje Václav Třmínek ze společnosti vznášedla.com.

Když chcete zatočit, musíte mít dostatečnou rychlost a využíváte smyku. Zahýbá se vlastně tak, že jedete tzv. slidem - smykem. Bokem tak prosvištíte celou zatáčku.

Nahnete se na stranu, na kterou chcete jet, a natočíte řidítka. Vznášedlo má sice sedátko, ale lepší je na něm stát. Můžete se pak líp naklánět, abyste pomáhali vznášedlu zatočit. Pěkně z toho bolí nohy, řidítka jsou docela nízko a vy stojíte pokrčeni v kolenou a přenášíte váhu.

"Zatáčky se jezdí pod plným plynem, potřebujete totiž energii, aby se malé vznášedlo dostalo nad zem," vysvětluje Třmínek.

V zatáčce přidáváme a ubíráme, ale ne moc. Když to s ubráním plynu přeženete, začne vznášedlo dřít spodkem o podklad a brzdí se. Hlavně pak ale nezatáčí.

Vznášedlo nemá brzdy, zpomaluje se ubráním plynu. Na to reaguje hbitě a bez prodlevy. Když chcete zastavit, povolíte na plynu, větrák za zády přestane vytvářet vzduchový polštář, vznášedlo si lehne na břicho a zastaví tak.

Na tohle netradiční a velmi všestranné přibližovadlo nemusíte mít řidičák a ušetříte i za pneumatiky. Stačí mít volnou plochu. "Dá se jezdit skoro na všem. Nejlepší je souvislý podklad," říká Václav Třmínek. "Ideální je voda, nebo posekaná tráva, dá se jezdit i na betonu, ale odřete si o něj vanu. Zvlněný terén není dobrý," vypočítává. Vysoká tráva bere vznášedlu vzduch u "podvozku". Když máte helmu bez hledí, lítají vám kousíčky posekané trávy do pusy. Se vznášedlem se dá dobře jezdit i po sněhu a ledu.

Základní malé vznášedlo stojí kolem 250 tisíc, použité se dá sehnat kolem 150 tisíc. Dá se i postavit. Je to vlastně jednoduchá laminátová konstrukce, která tvoří vanu vznášedla, vzadu je pak motor. To naše poháněl dvouválec s výkonem asi 30 koní.

Velká osobní vznášedla se využívají na jihu Anglie k přepravě na ostrov Wight, pro cesty napříč Aljaškou nebo pro letištní přepravu v japonském městě Oita. Obří vznášedla používá také americké námořnictvo, které má ve výzbroji přes 90 výsadkových vznášedel schopných unést až šedesátitunový náklad. Obojživelníky plující na vzduchovém polštáři využívají pošťáci na Aljašce. Ve vozovém parku je mají také záchranáři ve Finsku, Velké Británii, USA a Kanadě.

Jak vznášedlo funguje

Vznášedlo se pohybuje na vzduchovém polštáři ze stlačeného vzduchu. Nedotýká se podkladu, jen nad ním pluje, díky tomu je jedno, po jakém povrchu jede.

Všestranný obojživelník zvládá lehce přejezdy mezi rozdílnými povrchy. Když sjedete z břehu na vodní hladinu, nepoznáte žádný rozdíl.

Vznášedlo si polštář vzduchu vytváří samo. Vrtulí si vzduch nahání pod sebe. Po nastartování vrtule nažene vzduch pod "vanu", vznášedlo se zvedne (malé asi o 15 cm) a může vyrazit. Vzduch pod vznášedlem udržuje plášť.

Vrtule také tlačí vznášedlo vpřed. Velká vznášedla mají motor pro pohyb vpřed a motor vytvářející vzduchový polštář zvlášť. Menší mívají jen jeden motor pro obě funkce. V takovém případě vrtule žene část vzduchu do polštáře a většinou použije pro pohyb.

Řízení se provádí systémem kormidel umístěných za vrtulí, která se ovládají řidítky.

Zdroj: www.vznasedla.com