Vojenská junta vládla v Brazílii více než dvacet let, od roku 1964 do roku 1985, a její éra patří dodnes k černým obdobím v historii země. Ve snaze udržet se u moci si nebrala servítky, pronásledováni byli nejen příslušníci levicových guerill, ale i umělci, novináři a občanští aktivisté. Vyvrcholením represí byla tzv. Operace Condor, která probíhala v celé Jižní Americe a prý si vyžádala až 60 tisíc obětí nejen z řad komunistických bojůvek.
Třicet let po pádu diktatury vyplývá najevo, že se do represí zapojily i automobilky. Podezření padá na Mercedes-Benz, Ford, Fiat, Toyotu a hlavně na Volkswagen. O brazilském automobilovém trhu čtěte zde.
V roce 2014 byl v archivu v São Paulu objeven jmenný seznam, který zahrnuje osobní údaje vybraných zaměstnanců automobilek. Data jsou velice podrobná a zahrnují i informace o pracovním zařazení, dokonce s interními kódy pracovišť. Seznam sloužil policejnímu „Oddělení politického a společenského pořádku“, které se během vojenské diktatury staralo o kontrolu a represi odborářů a dalších levicových aktivistů. Charakter údajů napovídá tomu, že je policii poskytly přímo automobilky.
V archivech se dají najít i další podklady, které ukazují na zapojení výrobců automobilů, například dopis, který si mezi sebou posílaly policejní útvary. Týká se Davida Rumela, odborářského lékaře, a je v něm přímo uvedeno, že informace byly získány od bezpečnostní služby brazilské dceřiné firmy VW, Volkswagen do Brasil.
Ale vraťme se k seznamu. Lidé na něm byli podle zjištění agentury Reuters na začátku osmdesátých let často vyhozeni z práce a následně měli problém si najít nové zaměstnání. Příčinou bylo nejčastěji to, že se zapojili do různých stávek nebo žádali zvýšení platu.
V osmdesátých letech v oblasti São Paula začínalo růst hnutí nespokojených dělníků. Vadily jim nízké mzdy, jimiž se vláda snažila nastartovat ekonomiku. Brazílie totiž zažívala těžké časy, byla tam silná inflace, kterou stát chtěl omezit cenovými regulacemi.
Carl H. Hahn, jenž byl v letech 1982 až 1993 předsedou představenstva Volkswagenu, vzpomíná ve své knize Moje léta s Volkswagenem na to, jak úspěch jihoamerických vlád ovlivňoval výsledky na tamním trhu. Z toho je patrné, že VW a ostatní automobilky musely vládnoucí garnituře vycházet vstříc. Z udávání pro ně mohly plynout nejrůznější výhody.
Jak ukazuje výzkum brazilské vládní Komise národní pravdy, která dokumentuje zločiny vojenské diktatury, byly policii předávány i informace o chystaných stávkách a stížnostech zaměstnanců. Předávaly se rovněž obsahy odborářských letáků. V jedné ze zpráv o demonstracích figuruje i podrobný popis Luize Inácia Luly da Silvy, budoucího brazilského prezidenta (2003-2011), který byl tehdy jedním z vůdců odborů. Přímo pro VW nebo jinou automobilku ovšem nepracoval.
Volkswagen mimo jiné nadělil Brazilcům speciální modely určené přímo pro Jižní Ameriku. Takový Vokswagen SP2.
Nutno ovšem podotknout, že na začátku osmdesátých let již režim nebyl tak silný. Horší věci prováděl v letech sedmdesátých. A vypadá to, že i v nich měly automobilky prsty. Zatím jediné konkrétní obvinění v celé kauze padlo před rokem vůči Volkswagenu a týká se událostí z roku 1972. Dvanáct bývalých zaměstnanců podalo na firmu žalobu: měli být nezákonně zadržováni a dokonce mučeni přímo v továrně v São Bernardo do Campo. „Byl jsem v práci, když za mnou přišli dva muži se samopaly,“ popisuje svůj případ Lucio Bellentani. „Spoutali mě a odvedli do kanceláří bezpečnostní služby. Tam mě mlátili a fackovali.“
Otázkou je, do jaké míry vedení Volkswagenu ve Wolfsburgu vědělo o tom, co vyvádí bezpečnostní služba její brazilské „dcery“. Podle názoru brazilského historika Sebastia Neta totiž VW v celé kauze hrálo hlavní roli a dokonce koordinovalo udavačskou činnost ostatních automobilek. Historici i organizace zabývající se ochranou lidských práv by pochopitelně rádi zjistili, jaké výhody ze spolupráce automobilkám plynuly.
Volkswagen proto začátkem listopadu pověřil historika Christophera Koppera z univerzity v Bielefeldu, aby celou záležitost vyšetřil. „Chceme, aby byla vyjasněna naše role v období vojenského režimu v Brazílii. A to stejně důsledně jako byly objasněny naše skutky v období druhé světové války a třetí říše,“ prohlásila při té příležitosti Christine Hohmann-Denhardtová, členka představenstva VW zodpovědná za právní záležitosti. V případě zaměstnávání nuceně nasazených za druhé světové války zřídil Volkswagen speciální fond, z něhož byli postižení odškodněni.
VW v BrazíliiVolkswagen je v Brazílii přítomen od roku 1953, kdy začal v továrně Companhia Distribuidora Geral Brasmotor (dnes Multibras) montovat legendárního Brouka a T1 Bus. Od roku 1956 pak fungovala první fabrika VW v São Bernardo do Campo. Později přibývaly továrny i modely. V roce 1979 začal VW v Brazílii vyrábět i nákladní auta, ve stejném roce byla představena i první generace malého modelu Gol (přibližně velikost evropského Pola), který je dodnes nejoblíbenějším volkswagenem v Brazílii a v letech 1987 až 2014 byl zároveň nejlépe prodávaným vozem na domácím trhu. Dnes má VW v Brazílii čtyři továrny: Anchieto (resp. São Bernardo do Campo), Taubaté, São Carlos a Curitiba. Mimochodem volkswageny se do Česka z Brazílie jednu dobu i dovážely, konkrétně městský model Fox, který dnes v nabídce značky nahradil up! |
