Je to příběh jako z marketingové pohádky. Nevyužívaný Volkswagen Transporter třetí generace (více o této generaci „téčka“ čtěte zde) stál sedm let na zahradě. Střecha porostlá mechem, a navíc zpola odlepená, kola utopená v kopřivách. „Přesto v sychravém jarním ránu auto napoprvé naskočilo, trochu zadýmilo, bez potíží s automatickou převodovkou vycouvalo prudký kopec a naprosto ukázkově nás provezlo při zkušební jízdě,“ popisuje Lucie Vavrečková první okamžiky s letitým VW. S majitelem si plácli.
Jenže jak už to u starých aut bývá, problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Vynořily se v dílně. „Při detailnějším prozkoumání jsme zjistili, že motor a převodovka jsou před smrtí a že reálně hrozí vyhoření auta. Ono ze sebe zkrátka vymáčklo maximum, abychom jej koupili a zachránili,“ vypráví Lucie.
Dědeček z Hannoveru zamířil na radikální omlazovací kúru. První léto po koupi prošlo renovací auto. Přes zimu si Lucie sedla s tužkou a začala malovat návrhy interiéru, na jaře se převedení představ do reality ujal řemeslník a v létě už celá rodina vyrazila na cesty.
Kolik tahle sranda stála? Přesného čísla se už nikdo nikdy nedopátrá, protože s částí práce pomáhali kamarádi a známí. „Exaktně známe jen část nákladů, a to převážně za potřebné díly. Interiér se nám nacenit podařilo a celá vestavba včetně zapojení elektroinstalace vyšla na necelých sto tisíc,“ popisuje Lucie. Celkem na renovaci a zabydlení trojkového transporteru padlo celé stavební spoření.
„Někdo investuje do nemovitosti, my jsme se rozhodli, že nám malá garsonka na čtyřech kolech o velikosti cca 8m² bude stačit. Nejhezčí na tom všem je, že máte pokaždé jinou, neokoukanou zahradu,“ dodává milovnice starých aut a nezávislého cestování.
Modrobílý transporter z roku 1990 není žádný závodník. Má třístupňovou automatickou převodovku, která se v této generaci objevila vůbec poprvé v historii modelu, a benzinový vodou chlazený motor o objemu 2,1 litru. Není tedy divu, že se ručička tachometru přiblíží k číslu 100 jen výjimečně, optimální cestovní rychlost kolísá mezi osmdesátkou a devadesátkou.
Časová osa: jak šel čas s Téčkem
První velká cesta mladé rodiny po dokončení auta vedla do Skandinávie. Modrobílý volkswagen, jemuž přezdívají Čmelák, urazil za 21 dní úctyhodných 4329 kilometrů bez jakékoliv závady. Nádrží proteklo více než 500 litrů paliva při průměrné spotřebě 12,1 l / 100 km. Sestava na palubě by se matematicky dala popsat výrazem 2+1+2, tedy dva dospělí, jedno dítě a dva psi.
„Plusy a minusy takového cestování s dítětem a dvěma pejsky na osmi čtverečních metrech bych popisovala dlouho. Čas na soukromí a partnera je minimální, ale společný rodinný čas je maximální. A o to jde. Že si budujeme společné vzpomínky, které se ukládají hodně hluboko. Že učíme špunta respektu, úctě a pokoře a vedeme ho k tomu, vystačit si s málem,“ uzavírá Lucie.
