Kajakář Vavřinec Hradilek nepatří k velkým automobilovým nadšencům, to už jej podle jeho vlastních slov víc „berou“ letadla, dokonce si před časem na jednomotorová udělal pilotní průkaz. „V řízení aut se nevyžívám, je to pro mě spíš povinnost,“ říká.
Když už by ho ale mělo nějaké auto charakterizovat, je to rozhodně Volkswagen Transporter. „Vlastně jsem nikdy žádné jiné auto neměl. Multivan je asi jediné auto z celého automobilového spektra, které mě dostalo a přirostlo mi k srdci,“ přiznává se kajakář k lásce k tomuto vozu. Jeho prvním autem bylo provedení generace T4 ve verzi Caravelle s pohonem všech kol. „To jsem po Olympiádě prodal a dodnes toho trochu lituji. Je to takové nezničitelné auto. Ale má ho dnes jeden známý a auto je v dobrých rukou,“ říká Hradilek.
Přes provedení T5 pak přešel ke svému současnému modelu T6 vybavenému motorem 2.0 TDI o výkonu 136 kW, pohonem všech kol a sedmistupňovým automatem DSG. Na silnici ho nepřehlédnete, vzhledem k partnerství s automobilkou a jedním z dealerů je auto opatřeno mimo jiné i jeho vlastnoručním podpisem. Občas můžete na silnici olympijského medailistu potkat i za volantem provedení T2, to si prý sem tam pro radost půjčí od kamaráda.
Skutečný univerzál
Na svém současném autě nejvíc oceňuje, jak je univerzální. „Jeho největší přidaná hodnota je, jak je zároveň osobní i užitkové. Obejdu se díky němu bez menšího auta, mohu ho stejně dobře používat ve městě, jako i na dlouhých cestách po závodech, soustředěních nebo s rodinou,“ říká Hradilek. A zdůrazňuje, že mu ohromně pomáhá to, že při svých cestách nemusí příliš přemýšlet, jak vše do auta sbalí a při návratu nemusí auto hned vyklízet. „Dává mi to obrovskou svobodu. Když se vrátím třeba ze závodů a nemusím auto hned vystěhovat, abych ho mohl používat dál, šetří mi to spoustu času i energie,“ říká Hradilek.
Na druhou stranu si nemyslete, že by to byl „bordelář“. „Jo, znám lidi, co se do auta přezouvají, to já rozhodně nedělám. Při mém stylu používání auta prostě potřebuji místo, kde se převléct, potřebuji tam hodit kolo, sem tam na krátké převezení třeba i loď, nepopírám, že ode mě dostane občas auto zabrat. Na druhou stranu se ale snažím o to auto starat,“ říká Vavřinec Hradilek a pohled do útrob vozu to jen potvrzuje.
Balení zejména před cestou na závody je pro něj díky Transporteru hračka. „Vezmu z garáže tři krabice, dám je do kufru a je to vyřešené. Na střechu se mi vejdou až čtyři lodě, s nakládáním a vykládáním věcí rozhodně není žádný problém. Díky tomu, že je auto velké a nemusím řešit skládání nákladu, šetří mi to opět před odjezdem čas a to je pro mě velmi důležité,“ dodává Hradilek.
Sám nám chvíli na to předvádí, jak „natrénované“ už má vázání kajaku na střechu auta. Je to skutečně otázka pár minut. „No, mívám tu na to schůdky, při mém vzrůstu je to bez nich trochu akrobacie, ale občas je prostě zapomenu v garáži,“ směje se, když se při svém menším vzrůstu musí na střechu dost natahovat. „Na druhou stranu je z auta při jízdě skvělý rozhled a to i pro lidi mé výšky. A dovnitř přitom není nutné nijak šplhat, to je skvělé,“ popisuje Vavřinec Hradilek svou zkušenost.
Když je cesta (mimo jiné) i cíl
Se svým Transporterem T6 jezdí opravdu hodně. Za dva roky provozování auta s ním má najeto přes 65 000 kilometrů. „A to jsem z té doby byl sedm měsíců mimo Evropu, kam samozřejmě sebou své auto neberu a tak se s ním po tu dobu nejezdí,“ naznačuje, že by jinak „nakroutil“ autu ještě větší porci kilometrů. Po Evropě s ním jezdí ale doslova všude. Míří s ním na veškerá soustředění, závody a tréninky. „Zrovna teď jsem se vrátil z Itálie,“ říká při rozhovoru v závěru srpna s tím, že to znamenalo porci asi tří tisíc kilometrů. Cesty na závody jsou podle jeho slov většinou „rychlá akce“ s minimem zastávek, je prostě potřeba se včas dopravit na místo a pak zase co nejdříve dorazit domů za rodinou.
Ale zejména při cestách s partnerkou Lucií a jejich letos narozenou dcerou Sárou si užívá klidný styl cestování, pro který je Transporter T6 jako stvořený. „Mám rád, když si mohu zvolit své tempo, zastavit se, kde chci a prostě si to jen užívat,“ svěřuje se Hradilek. Stále ještě relativně novopečený otec oceňuje právě i kvality T6 coby rodinného auta. „Nemusíme řešit, kde budeme na cestách malou Sáru přebalovat, můžeme se v autě v klidu odpočinout, když se někde zastavíme, můžeme dát vzadu malou do peřinky, je to prostě pohoda,“ usmívá se vodní slalomář.
Ve svém oblíbeném poklidném stylu absolvoval s T6 i prozatím svou asi nejdelší cestu, která vedla na Island. „Jel jsem tam samozřejmě na kajak, ale spojili jsme to s přítelkyní s dovolenou. Na cestu k trajektu do Dánska jsme si dali dostatečnou časovou rezervu a objevovali jsme severní části Německa a západní pobřeží Dánska,“ popisuje Vavřinec Hradilek styl cestování. A dodává, že rádi s přítelkyní využívají auto k přespávání, přímo na Islandu takto strávili dva týdny a cestou tam a zpět další týden. „Někdy spíme v autě, někdy ve stanu, to když se nám například nechce uvnitř něco přeskládávat, to je pak stan jednodušší a praktičtější záležitost,“ říká. A prozrazuje, že když byla Lucie těhotná, na výletech a cestách se jí nejlépe spalo právě přímo v autě.
Auto, které spojuje
Podle Vavřince Hradilka je navíc Volkswagen Transporter určitým typem auta, které se vymyká i běžným „válkám“ o co nejlepší auto. „Nemám moc rád ten styl, kdy Češi nahlíží na auto jako na měřítko postavení ve společnosti,“ přiznává. Transporter je ale vzhledem ke své povaze z tohoto hlediska takříkajíc jinde. Je to auto, které se kupuje kvůli určitým potřebám a životnímu stylu. „Nedávno se mi stalo, že jsme se po letech potkali v Rakousku parta pěti kamarádů, co jsme se kvůli časovému vytížení a rodině už nějakou dobu neviděli. No a až na tom parkovišti jsme zjistili, že najednou máme všichni Transportera, v něm pádlo, loď a dítě,“ směje se Hradilek.
Líbí se mu, že je auto určitou komunitní záležitostí. „Řidiči se zdraví, já se to snažím dodržovat,“ vykládá. Na srazy transporterů ale nejezdí. „Nejsem příznivcem masových akcí. Ale je hezké, že se takové věci pořádají a možná až budu starší, tak na nějakou takovou zavítám,“ dodává.
S jakým autem by to mohlo být, to je ve hvězdách. Ale v Hradilkových představách by klidně mohlo být elektrické. Momentálně se sice chystá přesednout do novějšího T6.1, ale rád by v budoucnu okusil i elektromobilitu. „Infrastruktura se lepší a mě by při mém stylu cestování nevadilo, kdybych si měl někde počkat hodinu, než se auto nabije,“ zasní se vodní slalomář. Šanci k tomu jistě mít bude, vždyť minibus odvozený ze studie ID Buzz zamíří do výroby někdy zhruba v roce 2022.
