Volvo C30 je pravděpodobně nejdostupnější volvo, aniž by zájemce musel hledat mezi 20 let starými modely. Má to ovšem logicky svá ale. Model se už dávno nevyrábí, první auta vyjela na silnice před 11 lety, přesto C30 vypadá stále dobře. A to i v původní verzi před faceliftem.
Původ auta je potřeba hledat u Fordu, stojí totiž na platformě Volvo P1, což je upravená platforma Fordu C1. Volvo C30 tak má hodně příbuzných, počínaje modely S40, V50 a V70 ve vlastní stáji, především ale v podobě Fordu Focus druhé generace. Stejnou platformu pak využívají i další vozy jako je Ford C-Max první generace, Ford Kuga taktéž první generace a příbuzné může hledat i u Mazdy.
Stylovka se vším všudy
„Cé-třicítka“ je už na první pohled tak trochu jiné volvo, než je motorista zvyklý. Třídveřová karoserie s přídí, jež firemní identitu nezapře, a k tomu odvážněji tvarovaná záď – přesto umně naroubovaná na jinak usedlé tvary švédského vozu. Na pohled auto ideálně pro dva, pro více osob spíše za trest.
C30 je čistokrevné kupé, nikoliv jen třídveřová varianta pětidveřového hatchbacku, jako je tomu právě u Focusu nebo u golfu a mnoha dalších aut. Přední část si je sice podobná s Volvy S40 (II) a V50, ale od poloviny auta je vše jinak. Střecha se rychle svažuje, směrem dozadu se pak zužuje i karoserie. Z boku vynikne dynamicky střižený ponton, který směrem dozadu výrazně roste.
Z pohledu designu je toto vše na podtrženou jedničku, které přidává hvězdičku originální zadní víko kufru, celé prosklené. Tady si designéři vypůjčili nápad z letitých předchůdců P1800 ES a 480.
I C30 se tak podle tvaru zadních dveří občas říká „Sněhurčina rakev“. Původní styling předních a zadních partií odpovídal dříve uvedenému sedanu S40 a kombi V50. Ale poměrně brzy přišlo Volvo s faceliftem. Od roku 2010 tak vyjížděly C30 se zaoblenější přední částí. Nám se ale víc líbí původní varianta.
Mimochodem, tento vůz je čtyřmístný, což je jen další fakt, proč jej nelze řadit mezi tuctové automobily. Je to i jeden z důvodů, proč se mu na trhu ojetin příliš nedaří. Dobře prodat Volvo C30 tak může být velký oříšek. Na druhou stranu zájemce o ojetinu může zkusit tlačit na cenu, zejména pokud ví, že je daný automobil už nějaký ten pátek v prodeji a zatím si svého kupce nenašel.
Ford vlastnil automobilku Volvo do roku 2010, z focusu je tak i technika ukrytá pod kapotou, ať už jde o tu vydařenou, nebo naopak o tu problematickou. „Cé-třicítka“ je zkrátka na pohled tak trochu jiné Volvo, v útrobách se však nenachází nic výjimečného.
Volvo C30 podle odborníka z autobazaruJindřich Topol, manažer AAA AUTO Automobily značky Volvo si nezřídka pořizují příznivci značky, kteří už dříve švédský vůz měli. Model C30, vyráběný v letech 2006 až 2012 ale z typické nabídky Volva vybočuje, když postrádá praktičnost ostatních modelů a naopak přináší odvážnější designérské prvky. To ovlivňuje zájem motoristů na trhu ojetých vozů, kde Volvo C30 rozhodně nehraje první ligu. Na druhou stranu, přesně takové automobily přinášejí na silnice rozmanitost, již někteří řidiči u tuctových modelů postrádají. Kdo se rozhodne pro pořízení Volva C30, měl by dobře zvážit výběr motorizace. Zážehová a vznětová šestnáctistovka neoplývá přebytkem výkonu, naftový motor 1.6 D navíc trpí častějším výskytem některých problémů. Patří mezi ně úniky oleje nebo problémy s turbem. U naftových motorů také pozor na stav filtru pevných částic, a aby byl vůbec ve vozidle přítomen. Funkční filtr pevných částic bezpodmínečně nutný pro zdárné absolvování měření emisí a tedy i pravidelné technické kontroly. Někteří motoristé jeho končící životnost řeší odstraněním a pak se to snaží zatajit. Takové vozidlo ale není způsobilé pro provoz na pozemních komunikacích. Model C30 také někdy trápí hučící ložiska kol, což ukazuje na jejich nutnost výměny. Pozor si dejte i na vůle na přední, ale i zadní nápravě. Vpředu jde nejčastěji o táhla stabilizátoru, vzadu o silentbloky podélných vlečných ramen. Volvo C30 není tuctovou ojetinou, ale používá podvozkové díly, jež využívají i jiné modely, což jejich ceny dostává na rozumnou úroveň. Odstranění vůlí na nápravách tak přijde stejně, jako na Fordu Focus. Při výběru automobilu ale nezapomeňte ani na další oblast, jíž představuje elektrická výbava. I tu důkladně prověřte, protože nepředstavuje vyloženě rizikové místo vozu. |
Praktičnost nehledejte
Jenže k povedenému designu patří i druhá strana mince a tou je praktičnost. A v tomto směru rozhodně není C30 ideálním vozem. Ač to na první pohled nevypadá, tak auto je stejně dlouhé jako sedmičkový VW Golf. Jenže C30 má jen čtyři sedadla, takže pátého pasažéra nepřevezete, na zadní sedadla se nenastupuje ideálně, což je problém u většiny „třídveřáků“, a uvnitř není zrovna místa nadbytek, vzadu to pak platí dvojnásob. Ale dobře, to se u stylového kupé tak trochu očekává.
Problém je především v kufru. Objem 233 litrů odpovídá autům o třídu níže. Navíc kvůli designu nemá kufr v základu žádné plato, takže je to vlastně výstavní skříň.
Jako příslušenství bylo možné koupit roletku, která není moc pohledná a navíc byla dost drahá, anebo jakýsi dekl celého kufru, ale pak do něj stěží vložíte malou tašku. Pro každodenní použití s velkým nákladem nepočítejte. Když se sklopí sedadla, tak je to mnohem lepší (skládají se samostatně 50:50), ale nechat nákup v autě, aniž by na něj nebylo vidět, je prakticky neřešitelný problém.
Pokud budete auto používat primárně jako dvoumístné, tak si budete lebedit. Přední sedadla jsou pohodlná, palubní deska je přehledná a stále vypadá dobře. Tohle Švédové umí, především středový „plovoucí“ panel vypadá perfektně. Je na něm dost tlačítek, ale dá se v nich vyznat, ovládání je přehledné.
S ohledem na konstrukční stáří je to auto ze staré školy, takže má jeden centrální monochromatický displej na středovém panelu a další malý v kapličce přístrojů. Barevný vysouvací displej s navigací má jen minimum aut.
Ale ať „cé-třicítku“ jen nehaníme, věnujme se trochu také jízdním vlastnostem. V tomto směru automobil skutečně vyniká, což vzhledem k používanému podvozku není nic neočekávaného. Držení jízdní stopy je opravu velice dobré a ani z hlediska komfortu si Volvo C30 nestojí vyloženě špatně, i když celkové naladění je tužší než u delších modelů využívajících shodný podvozek. Trochu zvyku vyžaduje opravdu citlivé řízení, pochvalu si zaslouží přesné manuální řazení.
Jízdní vlastnosti ovlivňuje zvolená motorizace. Těžké diesely mají na jízdní vlastnosti rozhodně vliv. Navíc je Volvo C30 relativně těžké, hmotnost se pohybuje od 1,3 do 1,4 tuny. Na druhou stranu, v roce 2009 dostalo auto v testu NCAP pět hvězdiček.
Do faceliftu výrobce nabízel poměrně širokou paletu motorů včetně dvou neobvyklých motorizací pro takový typ auta. Pětiválce T5 a D5 ale nejsou obvyklé a v bazarech na ně často nenarazíte. T5 rozhodně není úsporný motor, ale jede jak utržený. D5 je na tom se spotřebou lépe, prostě diesel, ale na malé auto je to těžký motor.
Nejčastějším agregátem je benzinová 1,6 od Fordu. Vždy s manuálním pětikvaltem a nic moc dynamikou. Pro poskakování po městě je to dostačující motorizace. Stejný motor najdeme v mnoha focusech z té doby. Dvoulitrový benzín není příliš častý, stejně jako benzínová 1.8. V obou případech opět jen s pětistupňovou převodovkou. Zajímavou variantou je pětiválcový nepřeplňovaný zážehový agregát 2.4 z produkce Volva. Ale za šest na sto s ním jezdit rozhodně nebudete.
Dieselu 1,6 se vyhněte
Časté jsou dva diesely od PSA (stejné používal Ford). Menší 1.6 jede lépe dole, ale brzo mu dojde dech. Lepší volbou je spolehlivý dvoulitr naladěný na 100 kW s šestistupňovou převodovkou. Je to ideální volba pro dálkové jezdce. Motor je to navíc osvědčený a netrpí ani na problémy s dvouhmotovým setrvačníkem nebo s filtrem pevných částic, který jen vyžaduje v předem stanovených intervalech doplnění aditiva.
Základní naftový agregát o objemu 1,6 litru pod označením D nebo D2 (80 či 84 kW) je navíc z hlediska spolehlivosti spíš průšvih. Jedná se o nechvalně známý motor na jehož vývoji se podílel koncern PSA Peugeot Citroën a Ford. Takže u něj dochází k řadě nepříjemných poruch. Známé jsou třeba problémy s podtlakovým okruhem, který ovlivňuje práci EGR ventilu, turba a škrticí klapky nebo se vstřikovači.
Navíc, pokud palubní počítač tohoto vozu usoudí, že je nízká hladina paliva, přepne motor do nouzového režimu a to z „cé-třicítky“ udělá doslova línou želvu. Automobil nepozná, že jste tankovali, pokud nedoplníte více jak 10 litrů nafty.
Tento diesel měl navíc nastaveny nesmyslně dlouhé intervaly výměny oleje a nevhodně tvarovanou vanu, ve které zůstávají usazeniny. Pokud nepůjde o auto s dobře zmapovanou historií po pečlivém a poučeném majiteli, malému dieselu se vyhněte.
O kvalitách tohoto motoru mluví i ceny ojetin, napříč modely ve kterých se používá. Jejich ceny jsou zpravidla nižší, než u stejných vozů s jinou motorizací.
Vyjma nejslabších motorizací bylo možné C30 objednávat i s automaty. U obou dvoulitrů (benzín i diesel) to byla šestistupňová dvojspojka Fordu, jinak pětistupňový měnič původem od Aisinu. Občas lze narazit na motor 1.8 upravený na spalování E85.
Pozor na ošoupaná sedadla
Volvo nabízelo tři základní stupně výbavy, na některých trzích pak ještě jednu očesanou základní. Plno prvků bylo i tak za příplatek, takže dobrou volbou je prostřední Momentum, které má obvykle dvouzónovou klimatizaci, tempomat, samozatmavovací zrcátko nebo světelný a dešťový senzor. U této výbavy ale pozor na vzhledově atraktivní potahy sedadel. Na bocích aplikovaný materiál připomínající neopren se po letech začne loupat a pak počítejte s investicí 10 000 korun za nový potah celého předního sedadla.
Ta jsou výborná ve všech stupních výbavy, tohle Volvo vždycky umělo. Za příplatek byly i různé designové kyty, počínaje lakovanými nárazníky (nelakované zde neznamená levné, tvoří design auta), spoilery a koncovkami výfuků. Kity ale u většiny verzí nesouvisely s motorizací a výbavovým stupněm, takže snadno narazíte na zvenku načančanou C30, která má základní výbavu a pod kapotou motor 1.6.
Servisovat C30 v autorizovaných servisech není nic levného, Volvo je prémiovka a jako nové stál základní model přes půl milionu korun, většinou ale mnohem víc. U nezávislých specialistů to nevyjde o mnoho dráž než na jiná auta té doby. Dílů z druhovýroby je hodně, u těch, kde náhrada neexistuje ale počítejte s vyšší cenou. Neplatí to však absolutně, některé díly jsou překvapivě levné.
