„Transporter je nejdéle vyráběný lehký užitkový vůz na světě,“ připomíná Lenka Vaňková z českého zastoupení divize užitkových vozů koncernu Volkswagen. Do dneška se jich v šesti generacích vyrobilo na 13 milionů.
Volkswagen představil 11. listopadu 1949 novinářům prototyp lehkého skříňového užitkového vozu. Chyběl mu jen název. Už v roce 1949 proto požádal Volkswagen patentový úřad, aby zapsal jako registrovanou značku označení „Bully“. Jenže stejný nápad už dřív měla jiná firma. Přesto si interní označení Volkswagenu Bully – psáno záhy Bulli – našlo cestu mezi veřejnost a neoficiální název Transporteru byl na světě. (Bulli byla zkratka slov BUs, Last-und LIeferwagen. Tedy česky bus, nákladní a rozvážkový vůz.) Dalších více než padesát let ale trvalo, než se automobilce tuto značku podařilo získat. Teprve od roku 2007 tak mohla být každá varianta VW Transporter oficiálně označena názvem, který její fanoušci používali odjakživa.
Druhý typ v dějinách Volkswagenu po „brouku“ se brzy stal pojmem. Na malém půdorysu nabídl prostorný interiér a také lepší aerodynamiku, než měla většina tehdejších užitkových vozidel. T1 ve velkém počtu mířil na export a získal tak řadu přezdívek. V USA si jej zamilovaly hippies - děti květin, které mu říkaly hippie mobile, combie či love machina of delight.
Vývoj auta inicioval nizozemský dovozce volkswagenů Ben Pon, když v roce 1946 při návštěvě Wolfsburgu uviděl primitivní dodávku na podvozku „brouka“. Počítal s vysunutím sedadla řidiče zcela vpřed a nosností kolem 700 kg při hmotnosti dodávky 1500 kg. Plochý motor „boxer“ zůstal vzadu jako u brouka, u dodávky se schoval pod zvýšenou podlahu ložného prostoru.
Vozidlo se nakládalo bočními křídlovými dveřmi, později na přání posuvnými dveřmi na straně spolujezdce. Oblibu si malý bus získával především díky svému designu a provozní nenáročnosti. Přesně takové auto potřebovalo rozvíjející se poválečné evropské hospodářství.
T1 vyjel na scénu nejprve jako uzavřený skříňový vůz, prosklené kombi a osmimístný bus. V roce 1951 následovala nejslavnější verze vozidla s neoficiálním názvem Bulli: Micro Bus De Luxe – neoficiálně známý jako Samba Bus – s nepřehlédnutelnými střešními okny a posuvnou střechou z tkaniny. O rok později byl na trh uveden valník, což byl pick-up pro 50. léta, jenž se stal základem různých speciálních nástaveb. Přidala se i značka Westfalia, která dodala Camping-Box – modul proměňující transporter v první kompaktní obytný automobil.
Zájem o VW Transporter byl obrovský, a proto se v roce 1956 narůstající výroba přestěhovala do nového závodu v Hannoveru. O rok později se rozjela ještě v Brazílii. Do roku 1967 z výrobních linek na obou kontinentech sjelo přibližně 1,9 milionu různých vozů VW T1 s typickým děleným čelním oknem. Příběh Volkswagenu T1 čtěte zde.
„Oslava 70. narozenin slavného vozu se odehraje i v Česku na červnovém Transportersrazu 2020 v pražských Holešovicích. Akce s bohatým kulturním programem proběhne za účasti českého lezce světové úrovně Adama Ondry a dalších známých tváří českého veřejného života,“ zve Lenka Vaňková. Letošní, v pořadí již šestnáctý Transportersraz, se uskuteční 12. až 14. června.
Dalších pět generací
T2: 1967 až 1979
Byly to divoké časy. V srpnu 1969 ve Woodstocku psali historii hudebníci jako Jimi Hendrix, Joan Baezová nebo Bob Dylan. A právě během „tří dnů míru a hudby“ se stal z „obyčejné“ dodávky kult. Možná právě to byl skutečný začátek éry, kdy se z užitkového vozu stala ikona a životní styl zároveň. V Hannoveru přitom už dva roky z továrních hal vyjížděla druhá generace modelu Transporter.
Model T2 se od předchůdce vzhledově odlišoval mimo jiné novou přední partií bez typického V, přibylo však klenuté čelní okno a mřížka otvoru pro přívod vzduchu pod ním. Od roku 1972 se dokonce vyráběla verze poháněná elektromotorem. Jak se s T2 kempuje v hippie stylu, čtěte zde.
Jen v závodě v Hannoveru do generační obměny v roce 1979 vzniklo celkem 2,1 milionu exemplářů. V Jižní Americe a Jihoafrické republice výroba pokračovala dál. Společnost Volkswagen do Brazil až v roce 2013 vyrobila posledních 1200 vozů modelu T2 nazvané 56 Anos Kombi – Last Edition. Jihoamerické T2 se občas dostávají dodnes do Evropy (čtěte zde).
T3: 1979 až 1992
Rok 1979 byl svědkem zrození nového modelu Volkswagen T3. Širší karoserie nabízela víc prostoru pro cestující i náklad, aniž by se změnila vnější délka a výška, k čemuž přispíval jednotný koncept s plochým motorem vzadu pod podlahou. Z pohledu pohonu byl zlomový rok 1981, kdy se v nabídce poprvé objevil vznětový motor. Nový podvozek kromě toho nabídl jízdní vlastnosti, které se už velmi přiblížily osobním automobilům. VW T3 dosáhl výrazného pokroku například i v oblasti pasivní bezpečnosti.
Řadu dalších inovací přidal Volkswagen v roce 1985. Zážehové motory obdržely katalyzátory a první vznětové motory výfukové turbodmychadlo. Nabídka se také rozšířila o verzi syncro s pohonem všech kol zajišťovaným viskózní spojkou mezi přední a zadní nápravou. V roce 1988 si zákazníci také mohli poprvé objednat kempovací verzi California, která vznikla přímo v závodě Volkswagen.
Když vyjel poslední T3 z bran hannoverského závodu, bylo prodáno 1,3 milionu exemplářů. Novinky Caravelle a Multivan se rovněž etablovaly jako bestsellery a speciální edice Multivan White Star a Blue Star se staly ikonami. V Jihoafrické republice se modely T3 vyráběly až do roku 2005. Celkový počet vyrobených vozů se vyšplhal na více než 1,4 milionu. Vše o Transporteru třetí generace čtěte zde.
T4: 1990 až 2003
Rok 1990 přinesl Transporteru zásadní změnu konceptu. Model T4 představoval technickou revoluci. Motory „boxer“ a pohon zadních kol vystřídaly nové, vpředu uložené řadové motory, a později i vidlicové jednotky s velmi úzkým sevřením řad válců (VR). Nově poháněly kola přední nápravy. S přechodem na pohon předních kol se změnilo téměř vše: design, podvozek, motory i nabídka vnitřního prostoru. Jízdní vlastnosti se tak ještě více přiblížily osobním vozům. Příď T4 se prodloužila, což vytvořilo prostor pro čtyř-, pěti-, i šestiválcové motory uložené napříč. Vzrostla tím i úroveň pasivní bezpečnosti.
Volkswagen poprvé nabízel řadu Transporter se dvěma různými rozvory. Nově získaný vnitřní prostor využily ve prospěch cestujících modely Multivan i nová California. V roce 1996 prošla modelová řada T4 rozsáhlou modernizací. K velkým změnám došlo pod kapotou motoru, kde se poprvé objevil pětiválcový motor s označením TDI. Delší přední část osobních verzí umožňovala dokonce i montáž silného zážehového šestiválce VR6.
Čtvrtá generace se vyráběla do roku 2003 a celkem vzniklo 1,9 milionu skříňových vozů, kombi, podvozků s jednoduchou nebo dvojitou kabinou, valníků a modelů Caravelle, Multivan a California. Dodnes T4 srdnatě slouží v každodenním používání řemeslníkům, sportovcům i rodinám a platí za jedno z nejpoctivěji postavených aut vůbec.
T5: 2003 až 2015
Pátá generace modelové řady Transporter navázala při premiéře v roce 2003 na koncept svého předchůdce. Díky širší karoserii s čistějším tvarům však model T5 působil výrazně robustněji. Interiér se důsledně podřídil požadavkům na ergonomii, což bylo patrné zejména na pracovišti řidiče. To se kromě podélně a výškově nastavitelného volantu vyznačovalo novým umístěním řadicí páky ve stylu joysticku na středové konzoly.
Modely Caravelle, Multivan a California slavily další úspěchy v segmentu osobních vozů. V době premiéry zajišťovaly pohon čtyři nové turbodiesely se systémem vstřikování „čerpadlo-tryska“ (P-D) a dva zážehové agregáty. U motorů na benzin sahala nabídka od čtyřválce až po šestiválec. Zcela nový byl pohon všech kol. Kromě standardních verzí byly průběžně nabízeny speciální edice, například California No Limit, Multivan PanAmericana nebo Multivan Biker. V říjnu 2010 oslavil Volkswagen pětadvacáté jubileum modelu Multivan speciální edicí Edition 25. Do roku 2015 sjelo z montážních linek v Hannoveru 1,65 milionu T5.
Šest generací Volkswagenu Transporter
T6 a T6.1: 2015 až 2019/od roku 2019
Jako velká evoluce svého předchůdce se v roce 2015 prezentoval model T6. Měl nové motory, ještě inteligentnější asistenční, informační a zábavní systémy. Vzpomínky na první generaci modelu Bulli vyvolávalo dvoubarevné lakování, nabízené na přání. Škála agregátů zahrnovala čtyři nové jednotky TDI a dva motory TSI.
V roce 2019 došlo na modernizaci, která kultovní model přenesla do epochy digitalizace. Bulli 6.1 totiž láká například na trvalé napojení vozu na internet. Jak se s nejmodernějším Transporterem jezdí, čtěte zde.
V roce 2022 má VW Transporter doplnit elektrický model ID.BUZZ, který svým designem odkazuje na slavného zakladatele rodu.
14. ledna 2017 |
