V žargonu lidí, kteří se zabývají společenským chováním, "jednička" znamená místo pro osobu nejdůležitější čili společensky nejvýznamnější. Tou může být jediná žena v posádce, dítě nebo prostě ten, komu chce řidič projevit úctu. "Jednička" se v autě nachází úhlopříčně od řidiče, vpravo vzadu. Proč právě toto místo? "Je to nejbezpečnější sedadlo v autě a pasažér z tohoto místa nevystupuje do silnice, ale na chodník," říká Miloslav Sklenář.
Podle bezpečnosti se řídí následující zasedací pořádek. Druhé nejvýznamnější místo v autě je za řidičem, společensky nejméně prestižní sedadlo je vedle řidiče. O pátém místě nemůže být ani řeč, pro společenskou elitu jako by neexistovalo. "Vzadu uprostřed? To se nehodí," prozrazuje zaměstnankyně diplomatického protokolu při ministerstvu zahraničních věcí, která si nepřeje uveřejnit své jméno. "Jedině kdyby se cestou jedno auto porouchalo, pak by se musela posádka nějak směstnat."
Pozorného diváka televizního zpravodajství v tuto chvíli napadne, že prezident Václav Havel asi moc společenský není, když většinou nastupuje na místo spolujezdce vedle řidiče, tedy na "trojku". "Vysvětlení je jednoduché, prezident trpí v autě nevolností a vpředu se to houpe méně," vysvětluje Miloslav Sklenář. "Vůbec nejhorší to je v opancéřovaných autech, která mají příliš tvrdé tlumiče. To musí Václav Havel pokaždé dopředu."
Vladimír Smejkal ve své knize Abeceda společenského chování nabízí řešení běžných situací. "Vezeme-li přátele, může rozesazení vypadat takto: vedle řidiče jeho přítel, vzadu vlevo řidičova manželka, vzadu vpravo manželka přítele, uprostřed dítě. Jedeme-li s majitelem vozu pouze ve dvou, je zdvořilejší zůstat vedle něj." Pokud je mezi řidičem a pasažérem vztah pouze obchodní (to platí i pro taxi), může si pasažér sednout na "jedničku" dozadu.
Kdo je na společenském žebříčku výše, nemusí sahat na kličky dveří. Společenskou samozřejmostí je otevírání a zavírání dveří za ženou a společensky výše postavenou osobou. Nepoučitelný společenský vyvrhel se pozná podle toho, že si v autě zapálí, aniž by se přeptal, jestli to někomu nebude vadit. Lépe je na tom osoba významná, které je slušné v její kuřácké zálibě vyjít vstříc. Řekne-li však někdo z posádky "ne", měla by se i případná kuřácká většina podřídit. Podobně je to s poslechem hudby. Právo volby má nejváženější osoba, není však nad rozumnou domluvu.
I nakládání zavazadel má svá společenská pravidla. Automobilky se sice předhánějí v nabídce co největšího pohodlí, a proto je dnes stále obvyklejší otevírání kufru z místa řidiče. Společenská pravidla jsou však proti takové vymoženosti, ovládání víka kufru na dálku svádí k pohodlnosti. Jen řidič-neandertálec by však zatáhl za páčku od kufru vedle svého sedadla a poslal pro tašky dámu.
Podle bezpečnosti se řídí následující zasedací pořádek. Druhé nejvýznamnější místo v autě je za řidičem, společensky nejméně prestižní sedadlo je vedle řidiče. O pátém místě nemůže být ani řeč, pro společenskou elitu jako by neexistovalo. "Vzadu uprostřed? To se nehodí," prozrazuje zaměstnankyně diplomatického protokolu při ministerstvu zahraničních věcí, která si nepřeje uveřejnit své jméno. "Jedině kdyby se cestou jedno auto porouchalo, pak by se musela posádka nějak směstnat."
Pozorného diváka televizního zpravodajství v tuto chvíli napadne, že prezident Václav Havel asi moc společenský není, když většinou nastupuje na místo spolujezdce vedle řidiče, tedy na "trojku". "Vysvětlení je jednoduché, prezident trpí v autě nevolností a vpředu se to houpe méně," vysvětluje Miloslav Sklenář. "Vůbec nejhorší to je v opancéřovaných autech, která mají příliš tvrdé tlumiče. To musí Václav Havel pokaždé dopředu."
Vladimír Smejkal ve své knize Abeceda společenského chování nabízí řešení běžných situací. "Vezeme-li přátele, může rozesazení vypadat takto: vedle řidiče jeho přítel, vzadu vlevo řidičova manželka, vzadu vpravo manželka přítele, uprostřed dítě. Jedeme-li s majitelem vozu pouze ve dvou, je zdvořilejší zůstat vedle něj." Pokud je mezi řidičem a pasažérem vztah pouze obchodní (to platí i pro taxi), může si pasažér sednout na "jedničku" dozadu.
Kdo je na společenském žebříčku výše, nemusí sahat na kličky dveří. Společenskou samozřejmostí je otevírání a zavírání dveří za ženou a společensky výše postavenou osobou. Nepoučitelný společenský vyvrhel se pozná podle toho, že si v autě zapálí, aniž by se přeptal, jestli to někomu nebude vadit. Lépe je na tom osoba významná, které je slušné v její kuřácké zálibě vyjít vstříc. Řekne-li však někdo z posádky "ne", měla by se i případná kuřácká většina podřídit. Podobně je to s poslechem hudby. Právo volby má nejváženější osoba, není však nad rozumnou domluvu.
I nakládání zavazadel má svá společenská pravidla. Automobilky se sice předhánějí v nabídce co největšího pohodlí, a proto je dnes stále obvyklejší otevírání kufru z místa řidiče. Společenská pravidla jsou však proti takové vymoženosti, ovládání víka kufru na dálku svádí k pohodlnosti. Jen řidič-neandertálec by však zatáhl za páčku od kufru vedle svého sedadla a poslal pro tašky dámu.
