Vyšší škola řidičského umění

Mnoho motoristů stále čeká cesta do domácích hor i za hranice. Čekají je silnice, jež se kroutí nepřetržitě v zatáčkách nahoru a zase dolů. Nejen řidič, i auto při tom prodělává zatěžkávací zkoušku a podobně jako sportovec musí být v té správné formě. Je dobré si udělat jakousi předjarní rozcvičku.

Silnice v předjaří dokážou být nevlídné, někdy i zákeřné. "Sníh pomalu slézá a vozovka nemusí být všude čistá," říká Jan Faktor z firmy Max Cars, který má bohaté zkušenosti s kurzy bezpečné jízdy.

"Tam, kde svítí sluníčko, je to dobré, ale v lesním úseku, u výjezdu z pole, za horizontem může číhat nebezpečí: zbytky sněhu, zmrazky, po zimním posypu šotolina nebo písek a podobně. Na suchém povrchu máte dobrou rychlost, ale to neplatí o zmíněné situaci. Jediná rada je proto předvídat, jezdit s rozvahou a předpokládat, že nás může něco nepříjemného překvapit."

Nejprve nahoru

Jak jezdit v předjaří

1. Chladicí kapalina
Zkontrolovat množství v chladiči, případně dolít destilovanou vodu.

2. Brzdy musí brzdit
Necháme si v servisu zkontrolovat souměrnost účinnosti brzd.

3. Aby brzdová kapalina nevařila
Do tří let necháme kapalinu vyměnit. Před horskou jízdou je dobré zkontrolovat bod jejího varu.

4. Jak řadit do kopce
Do kopce zásadně jezdíme na tři čtvrtiny plynu a především včas zařadíme potřebný rychlostní stupeň.

5. Jak řadit z kopce dolů
Jedině se zařazeným rychlostním stupněm. Platí: jak nahoru, tak dolů, tedy na stejný rychlostní stupeň.

6. Předvídat se vyplatí
Nutno počítat s tím, že v zatáčce, v lesním úseku, za horizontem a podobně může být led, zmrazky nebo zbytky po zimním posypu.

7. Opatrně s brzděním
V krizové situaci se musí jednat klidně a rychle. Vyšlápnout spojku a vynechat brzdový pedál.

8. Cvik dělá mistra
Kdo delší dobu nejezdil, potřebuje zvlášť před složitější cestou trénink.

Při dlouhém stoupání udržujeme motor ve středních a vyšších otáčkách. To znamená včas přeřadit na rychlostní stupeň, na který do kopce pojedeme. Tak se nejlépe využije kroutící moment motoru a také chladič funguje v optimálním režimu. A jak to v praxi vypadá? Dlouhé úseky do kopce je nejlépe jezdit maximálně na tři čtvrtě plynu, a pokud je před námi série zatáček, je nutné už do té první včas zařadit nižší rychlostní stupeň.

Když vaříme
Přesto se může stát, že ručička teploměru chladicí kapaliny se začne přibližovat červenému políčku, nebo se v něm dokonce usadí. Je to samozřejmě problém především starších vozů, které již mají chladicí soustavu částečně zanesenou. Kardinálním problémem může být funkce termostatu nebo i poměrně tenké trubičky chladičů starší výroby. Potíže nastávají dokonce i v případě, že je v autě naplno otevřené topení. Potom nezbývá než na nejbližším parkovišti zastavit, otevřít kapotu a motor při volnoběžných otáčkách nechat vychladnout.

Dokud motor nevystydne, nikdy neotevíráme chladič! Mohla by to odnést opařená ruka. Chladič je vlastně něco jako tlakový hrnec - to je nutné si uvědomit. Následná kontrola chladicí kapaliny, případně její dolití, by měla být samozřejmostí.

... a zase dolů
Obecně platí, že dolů jedeme stejně rychle a na stejný rychlostní stupeň, jako jsme jeli nahoru. Rozpálit to dolů stovkou, potom prudce brzdit, to si jen říkáme o malér, minimálně o nepříjemný smyk. Fyzikální zákon o nakloněné rovině se nedá jen tak ošidit a platí pro každého. Proto dolů vždy se zařazeným rychlostním stupněm jako při jízdě nahoru. Správný je ten stupeň, při kterém vůz bez přidání plynule nezrychluje. Nožní brzdou jen přibrzďujeme. Před zatáčkou, stejně jako do kopce, je dobré zařadit nižší rychlost.

Nic není věčné
Mnozí šetřílkové a také frajeři si myslí, že vyzrají na spotřebu. Pustí auto dolů z kopce s vyřazenou rychlostí. Když se začne před zatáčkou propadat brzdový pedál k podlaze, je už pozdě. Potom je štěstí, když to odnesou jen plechy. A ty stojí víc než ta trocha pohonných hmot, kterou cestou dolů spotřebujeme.

"Mnozí řidiči se domnívají, že brzdová kapalina přežije automobil," říká Jan Faktor. "Je třeba si uvědomit, že brzdová kapalina nabírá atmosférickou vlhkost, která snižuje bod jejího varu. To se prokáže zejména při dlouhém intenzivním brzdění. Teplo z brzdového obložení a kotoučů se do ní přenáší a kapalina začne vařit. Výsledkem je selhání brzd. Doporučuje se proto po dvou až třech letech brzdovou kapalinu vyměnit. Před cestou, při které přepokládáme, že budeme jezdit v horách, se vyplatí nechat si bod varu brzdové kapaliny přeměřit. Stojí to v servisu pár korun."

Brzdná dráha suchý asfalt
Rychlost	Brzdná dráha
30 km/h	12,9 m
60 km/h	35,2 m
120 km/h	107,3 m
Brzdná dráha ostatní povrchy (rychlost 100 km/h)
Povrch	Brzdná dráha
suchý beton	52 m
mokrý beton	65 m
mokrý asfalt	86 m
sníh	258 m
led	429 m

Chce to klídek
"Do nepříjemné situace se může dostat každý," pokračuje Faktor. "V takovém momentě je potřeba jednat rychle, ale s rozvahou. Jestliže už zjistíme, že jsme do zatáčky příliš rychlí, jediným řešením je vyšlápnout spojku. Teprve když se auto srovná, můžeme začít brzdit. Ne nějakým krizovým brzděním. A ani ABS není všemocné. Funguje do určité rychlosti. Stačí jet o dva kilometry rychleji, ABS pracuje, ale vy můžete točit volantem, jak chcete, nic se neděje. Jinými slovy: fyzikální zákony se nedají obelstít."

Proto jsou tu kurzy bezpečné jízdy. V nich se každý řidič může přesvědčit o tom, co v něm je, jak se chová auto a jaké jsou jeho možnosti. K tréninku se rozhodně nehodí zamrzlý rybník, ještě méně silnice za normálního provozu. V centrech bezpečné jízdy jsou instruktoři, kteří poradí, jak vůz ovládat.

Kdo dlouho stál...
„Zkušenosti říkají, že zejména u starších vozů, zpravidla tak od deseti let výše, nebrzdí zadní kola. Přední kola jsou ve smyku a zadní se vesele točí. Často u těchto aut nefunguje ani ruční brzda,“ zní zajímavá poznámka instruktora bezpečné jízdy Jana Faktora. Ten dál věc vysvětluje: „Důvod spatřuji v tom, že je hodně řidičů, kteří najedou málo kilometrů a ještě k tomu, jak se říká, jedou stále na spotřebu, takže jenom přibrzďují.

Čtěte také:
I když to klouže, není nutno bourat

Proto auto brzdí především předními koly, kam se hlavně přenáší jeho hmotnost. Zadní brzdy potom nejsou tak využité. Mohou být i zarezlé.“ Po delší odmlce potřebuje proto rozcvičku nejen řidič, ale i automobil (tedy servis). To znamená překontrolovat stav brzd, chladicí kapaliny, akumulátoru, stav pneumatik, jejich nahuštění a podobně. Je to jen ku prospěchu bezpečné jízdy na cestách nahoru i dolů. Vždyť do nepříjemné situace se můžete dostat i v létě na mokré silnici.

Střídavé počasí na přelomu zimy a jara je maturitou pro řidičské schopnosti, zvlášť při cestě do hor.