Vývoj pneumatik je v režii počítačů

  • 27
V dobách automobilového pravěku vydržely pneumatiky stěží sto nebo dvě stě kilometrů, zatímco nejmodernější pláště vykazují zhruba tisíckrát vyšší životnost. Stejně propastný je i rozdíl mezi vývojem nové pneumatiky před sto lety a dnes.

Prakticky po celé dvacáté století byli inženýři odkázáni na metodu "pokus-omyl". Navrhnutý prototyp byl vyroben ve velkém množství kusů, které byly podrobeny zatěžkávacím testům, poté prozkoumány, upraveny a celý kolotoč začal znova s novou sadou prototypů.

Výkonné procesory a CAD programy umožňují v současné době navrhnout novou pneumatiku takřka na první pokus. Vývoj a konstrukce probíhá přímo v počítači a testovací část, která je nejnákladnější a časově nejdelší, je zkrácena jen na nezbytné minimum.

V první fázi konstruktér navrhne základní model nového pláště a jeho vývoj se poté rozbíhá na třech frontách: design běhounu, stavba pneumatiky a výběr materiálů. Vše se řídí požadovanými vlastnostmi nové pneumatiky mezi které patří zejména jízdní vlastnosti, životnost, hospodárnost a komfort.

Moderní výpočetní technika umožňuje sestavit virtuální model pláště a podrobit ho detailnímu zkoumání. Vývojáři dostávají z počítače přesná data o chování pneumatiky v různých podmínkách, v extrémních rychlostech nebo při přetížení. Program vypočítá valivý odpor, odolnost proti aquaplaningu nebo třeba hluk navrhnutého pláště a inženýři mají možnost okamžitě sledovat vliv i sebemenší konstrukční změny na chování pneumatiky. 

Počítačová simulace sice dovede věrně napodobit reálné podmínky, ale skutečné testy mají stále své pevné místo. Když je počítačové modelování u konce, přijde na řadu výroba prototypů nového pláště a ty putují do laboratoří na testy, či spíše na mučení. Pneumatiky jsou přehřívány, přetěžovány, obrušovány a nejrůznějšími způsoby poškozovány.

Ve zvukotěsné laboratoři se zkoumá hlučnost pneumatik a speciální přístroje simulují vibrace a zkoumají schopnost pneumatik tyto vibrace pohltit. Po každé fázi testů následuje mimořádně přesná kontrola mimo jiné i pomocí ultrazvuku a laserových  paprsků, které umožňují prozkoumat vnitřní strukturu pneumatiky.

Pokud pneumatika uspěje, postoupí do jízdních testů. Testování přímo na voze je důležitým doplňkem vývoje, protože žádný stroj neumí napodobit lidský faktor a skutečné podmínky provozu. Teprve kombinace "pneumatika - auto - člověk" odhalí subjektivní pocity řidiče a jeho vnímání jízdního komfortu nebo chování vozu.

Každý velký výrobce má k dispozici vlastní testovacích středisko kde je možné odzkoušet různé druhy povrchů a reakci pneumatik ve všech možných situacích. Mezi největší patří testovací a vývojové centrum značky Michelin nedaleko Clermont-Ferrand. Není výjimkou, že testovací jezdci zkouší nové prototypy na Sahaře nebo za polárním kruhem.

Po úspěšném završení testů může jít pneumatika na trh, ale tím práce nekončí. Po celý svůj život je nová pneumatika pečlivě sledována na vybraném vzorku vozidel a například značka Michelin takto pravidelně monitoruje 80.000 vozů na všech kontinentech. Shromážděná data pak slouží jako odrazový můstek pro vývoj budoucích plášťů.

Počítačová konstrukce dezénu pneumatiky.

Virtuální model umožňuje přesně zobrazit síly, které působí na pneumatiku při kontaktu s pomyslnou vozovkou.

Ještě v 80. letech probíhal vývoj pneumatik výhradně experimentální cestou. Obrázek pořízený pod průhlednou deskou zachycuje pneumatiku rotující rychlostí 80 km/h ve fosforeskující vodě. Tímto způsobem se zkoumala odolnost pneumatiky proti aquaplaningu.

Testovací centrum značky Michelin v Ladoux u Clermont-Ferrand se rozkládá na ploše 500 hektarů a každý den zde testuje nové pneumatiky na 600 vozů.