Bublina na čtyřech kolech poháněná elektřinou vstoupila do prodeje.
Ouboterova firma Micro Mobility Systems existuje od roku 1999, první obrysy projektu Microlino vymyslel v roce 2015, s vývojem mu pomáhala vysoká škola ZHAW v Curychu.
„Narychlo spíchnutý prototyp vyrobený v Číně a poprvé předvedený na autosalonu v Ženevě 2016 znamenal průlom. Nadchnul totiž do té míry, že již v neveřejný den byla série prvních 500 autíček vyprodána. Potom se o Microlinu šířily už jen krátké, optimistické zprávy, bez konkrétních údajů. Vývojáři ale nezaháleli a provedli zásadní úpravy na technice i karoserii,“ popisuje veteránista a bloger iDNES.cz Jiří W. Pollak, který má z první série objednané Microlino s pořadovým číslem 333.
Firma z Küsnachtu, obci ležící nedaleko od Curychu nakonec našla partnera pro výrobu v italské firmě Tazzari, která v Imole vyrábí frajerská mikroelektroauta. Právě na přelomu ledna a února letošního roku se tak rozběhla výroba. A Ouboter chce umožnit také licenční výrobu v jiných končinách.
Pro představení finální verze Microlina si Ouboter vybral mondénní klub ve středu Curychu. „Během pár hodin bylo několik set vstupenek vyprodáno,“ popisuje Pollak. První mikroauta mají dorazit za nejrychlejšími zákazníky na přelomu jara a léta.
Ouboter už má dnes sesbíráno na 4 600 objednávek. V čem je kouzlo? V geniálním designu. Retro dnes frčí, v podání Microlina ale přidává i nápad. Ouboter se netají tím, že mu inspirací byla Isetta. Tu má sice většina světa spojenou s německým BMW, je to ale původem Italka.
Mikromobil s jedinými dveřmi na čumáku bublinovité karoserie je totiž původně dílem italské firmy Isotermiche. Její hlavní náplní práce byla výroba chladících zařízení a ledniček. Její majitel Renzo Rivolta byl ale taky nadšený automobilista a tak k tomu ještě založil po válce automobilku Iso vyrábějící kromě aut také skútry a motocykly. Značka ovšem dlouho nepřežila, i když vytvořila nádherná sportovní auta s fantastickým designem od nejlepších italských karosářů (nejznámější je Iso Grifo), za která dnes sběratelé platí astronomické částky.
Jenže paradoxně její nejznámější výtvor je právě Isetta vypadající jako lednička na kolech, kterou navrch nakonec proslavila automobilka z Mnichova, která koupila (stejně jako několik dalších firem) na Isettu licenci, upravila ji a v padesátých letech minulého století s ní motorizovala Německo (více o Isettě čtěte zde).
Novodobé provedení má karoserii z plastu. Výbava je minimalistická: „Vždyť navigaci má každý ve smartphonu,“ říká Ouboter. Pasažéři sedí na jednoduché lavici, která odkazuje na Isettu a palubní deska má jen jeden multifunkční displej. „Do kufru se vejdou tři bedny piva. Jako bonus bude každé Microlino vybaveno otevírací střechou a hliníkovou minikoloběžkou, bez příplatku,“ dodává Jiří W. Pollak.
Microlino je 243 centimetrů dlouhé, metr a půl široké a stejně vysoké a váží 450 kilogramů. Dovnitř se mají poskládat čtyři cestující - dopředu dva dospělí, dozadu dvě bambini. Dvacetikoňový elektromotor živí lithiové akumulátory, které se prý rychlonabíječkou dají doplnit za hodinu a z domácí zásuvky za čtyři hodiny. „Dojezd Microlina je závislý od volby akumulátoru. Vybere-li si kupec akumulátor typ 1 dojede 125 km. Typ 2 umožní cesty do 225 km maximální rychlostí 90 kilometrů v hodině. Microlino spotřebuje díky nízké hmotnosti o 60 % méně elektrické energie než aktuální elektroauta,“ dodává Pollak. Sprint z nuly na padesátku zvládne znovuzrozená „lednička na kolech“ za pět sekund.
Technicky nejde o auto, ale o čtyřkolku (quad) a proto je v některých zemích považován za motorku a na jeho řízení stačí i řidičský průkaz na motorku. Tak by to mělo být podle všeho i v Česku. Ceny startují na 12 tisících eur, v přepočtu tedy kolem tří set tisíc korun.
