Trabanty se do Československa oficiálně přestaly dovážet v polovině osmdesátých...

Trabanty se do Československa oficiálně přestaly dovážet v polovině osmdesátých let. Důvodem byla emisní omezení. | foto: Dan Přibáňpro iDNES.cz

Otec trabantu: Co jsme měli dělat, když jsme neměli plech?

  • 97
Winfried Sonntag začínal před válkou u Horchu, nakonec skončil jako zastupující šéf celého východoněmeckého autoprůmyslu. Pro německý Zeit vzpomínal nejen na výrobu trabantu.

Na konci března bude Winfriedu Sonntagovi 93 let. Rodák ze Cvikova absolvoval průmyslovku a v letech 1938 až 1941 pracoval u místní luxusní značky Horch. Pak nastoupil na vysokou školu do Thornu, kde ale stihnul jen čtyři semestry a musel narukovat. Prošel sovětským zajetím a po propuštění v roce 1949 se vrátil domů, krátce navrhoval u Horchu díly a v roce 1951 dokončil své inženýrské studium na vysoké škole v tehdejším Karl-Marx-Stadtu (dnešní Chemnitz, Saská Kamenice).

Obsluha trabanta nebyla jednoduchá:

7. listopadu 2012

Díky svým zkušenostem a úspěšnému studiu byl v roce 1954 jmenován šéftechnikem v Ifa-Kraftfahrzeugwerk Audi, kde byl mimo jiné zodpovědný za vývoj modelů P50 a P70. O čtyři roky později byl pověřen vedením skupiny, která měla sloučit obě tehdejší cvikovské automobilky, Horch a Audi, v jeden podnik VEB Sachsenring.

„Bylo tehdy co dělat. V jedné vesnici bylo zaparkováno 1 200 aut ruské výroby, která zapomněli dodat. Prorůstala jimi tráva. Přitom si mě tehdejší ministr pro výrobu strojů a automobilů, Rudi Georgi, zavolal, že prý musím něco udělat s nedostatkem aut na trhu,“ vzpomíná Winfried Sonntag pro německý Zeit.

Výroba Trabantu 600 začala v roce 1962. „Pracovníci se stěžovali, že montáž auta, při které pod ním museli ležet, je příliš namáhavá. Postaral jsem se tedy o to, aby byl postaven speciální přepravník, který auto zvednul a otočil o 180 stupňů. Při práci tak mohli stát. Výroba jednoho trabantu bez motoru zabrala zpočátku 320 hodin, později jsme to dokázali zkrátit na 29.“

Prohlédněte si legendární vůz:

22. dubna 2013

Navíc si ve fabrikách museli umět poradit s nedostatkem všeho možného. „Museli jsme být kreativní. Ze začátku jsme byli závislí na dovozu plechových karosářských dílů ze zemí mimo východní blok, pak nám ale západní embargo zakázalo dovážet ocelový plech. Začali jsme tedy experimentovat s bavlnou. Vyrobili jsme z ní jakýsi fleece, který se napustil fenolovou nebo kresolovou pryskyřicí a stlačil ve formě. Výsledkem byl Duroplast, z něhož se dělaly karoserie trabantů.“

Dnes všichni považují trabant za symbol neschopnosti plánovaného hospodářství přicházet s inovacemi. „Myslím si, že na začátku produkce byl trabant srovnatelný se západní konkurencí. Jeho výroba byla navíc snadná, rychlá a levná. Chtěli jsme ho vylepšovat, chtěli jsme stavět lepšího nástupce, to nám ale zarazilo politbyro.“ V roce 1978 stál Winfried v čele celé výroby osobních aut. Ve spolupráci s Volkswagenem tehdy probíhal vývoj nového čtyřtaktního motoru. Výroba modernějších nástupců trabantů a wartburgů ale politicky neprošla.

Omezení bylo mnoho. „Každý rok bylo nutné splnit plán úspor. Takový plech, z něhož se dělal výfuk, musel být tenčí a tenčí. Došlo to tak daleko, že vydržel jen rok, než prorezl. Nakonec jsme mohli použít pozinkovanou ocel.“

V roce 1990 odešel Winfried Sonntag v 66 letech do důchodu. Jaké auto považuje za nejlepší? Odpověď vás možná překvapí. „Přirozeně, že mám speciální vztah k trabantům a wartburgům. Nestraně bych ale zvolil Citroën C2, to je auto, které ve své době bylo na technické špičce.“