Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Speciál pro vysokorychlostní turistiku má duši supersportu

  11:00aktualizováno  11:00
Recept na výrobu tohohle bombarďáku není složitý. Vezměte jeden supersport, odmontujte maximum kapotáže, instalujte zvýšená řídítka, vysoké plexi, cestovní kufry a sedlo hodné cruiseru. Tak se rodí silou nabušený cestovatelský speciál Yamaha MT-10 SP Tourer Edition.

Řidičovy ruce kryjí stylové blastery. | foto: Martin Mičánekpro iDNES.cz

Samozřejmě, že nestačilo pouze sejmout kapoty. MT-10 Tourer Edition má svůj vlastní osobitý a detailně propracovaný vzhled. Reklama praví, že nás tenhle bike seznámí s temnou stranou Japonska. No, pokud se týká výrazu ve „tváři“, dá se přirovnat spíš ke smutnému pohledu transformera.

Dvě čočky zabudované do členité přídě složené z malých deflektorů a jemných plastových mřížek mají zasmušilý výraz. Jako zdvižené obočí se nad světly zvedá hrana členitého plexi štítku. Svými rozměry nepatří mezi ty největší, přesto dokáže jezdci poskytnout dobrou službu bez vibrací i ve vyšších rychlostech.

Výbava na víkend

Mezi další ochranné prvky patří bytelné kryty kloubů. I ty fungují na jedničku a pohyb rukou nijak neomezují ani při častém zdravení kolegů v jedné stopě.

Fotogalerie

Vzhůru zvednutá řídítka spolu s mírně zakopnutými stupačkami udělují řidiči vzpřímený turistický posaz. A to nehovořím o na svou kategorii až nepatřičně rozlehlém sedle. Spadá do výbavy, která ze super naháče MT-10 tvoří cestovatelský speciál.

Navíc má ještě přípravný držák pro navigaci instalovaný na řídítkách a cestovní brašny z ABS materiálu. Uzavírají se na zipy.

A protože si je výrobce vědom toho, že tahle konfigurace není zcela vodotěsná, jsou součástí kufrů i opravdu nepromokavé lodní pytle, které se vkládají do kufrů. Kufry na první pohled nevypadají, ale dokáží hravě pojmout výbavu pro dva členy posádky na pohodový víkend.

Zbrojní průkaz sebou

V odlehčeném rámu typu deltabox z hliníkových slitin je zavěšen klasický Big Bang čtyřválec o objemu válců 998 kubických centimetrů. Kromě brutálního naháče MT-10 je tento motor známý především svou přítomností v útrobách legendární YZF-R1.

Zvláštní konstrukce klikové hřídele zalomené v devadesátistupňových úhlech a zapalování v pořadí 270–180–90–180 umožňuje řadovému čtyřválci chovat se v nízkém rozsahu otáček jako velký dvouválec, zatímco po roztočení se jeho průběh vyhladí a zúročí všechny přednosti čtyřválce. Toto řešení je náročné na přesnost a robustnost součástí, nicméně činí slavný motor od Yamahy naprosto výjimečným a nesmrtelným.

Brutálnímu naháči cestovatelská výbava docela sluší.

Není tajemstvím, že na stejném principu pracují i speciály Yamaha v seriálu MotoGP. Hodnota krouticího momentu této zbraně hromadného ničení je 111 newtonmetrů při devíti tisících otáček. Ale maximální výkon 160 koní na motoru je k dispozici až v 11 500 otáčkách za minutu. Plynová rukojeť vládne tomuto potenciálu prostřednictvím elektronického systému YCC-T (Yamaha Chip Controlled Throttle) D-Mode (drive mode) v téměř nekonečném množství možností nastavení.

Výkon na zadní kolo přenáší šestistupňová převodovka s asistentem řazení směrem nahoru. Rychlosti kromě jedničky je možno sázet jako kulometnou salvu bez použití spojky a ubrání plynu. Převodovka je s motorem propojena klasickou mokrou antihippingovou spojkou.

Na sambu zapomeňte

Podvozek v případě testované verze SP dodává kompletně Öhlins. Nastavení přední vidlice i zadní centrální pružící jednotky tady probíhá čistě elektronickou cestou. V průběhu testu jsme prošli kompletní spektrum nastavení, které je skutečně až nadmíru košaté, abychom zjistili, že rozdíl mezi nejtvrdší sportovní polohou a maximálně komfortní cestovní je propastný.

A garantuji vám, že pokud začnete stejně jako já používat motorku v tuhém sportovním režimu, můžete na luxusní a měkké nastavení rychle zapomenout. Drsňák se v nich totiž začne kroutit v rytmu samby a pocitově je to jako jízda na školní houbě. Po překlikání zpátky na sportovní výpal je zase vše jak má být a zejména obrovský odlitek zadní kyvné vidlice, připomínající industriální umělecké dílo, doslova vroste do mašiny a pod koly vytvoří kolej, která pevně vede a nepustí.

Koncert od Yamahy

Po nastartování se motor převaluje ve cvalu typickém spíš pro dvouválec. Až by to člověka nutilo ohnout se dolů a pro jistotu spočítat výfuková kolena. Ale skutečně jsou tam čtyři. Ležérní dojem je podkreslen chraplavým zvukem krátké titanové výfukové koncovky, která vybíhá z kamen umístěných pod motorem strmě pod pravý kufr.

Ve volnoběžných otáčkách to svádí ohnout se pod motorku a spočítat kolena. Ale...

Ve volnoběžných otáčkách to svádí ohnout se pod motorku a spočítat kolena. Ale skutečně jsou tam čtyři.

Mohutný odlitek zadní kyvné vidlice budí důvěru a úctu samotným vzhledem.

Mohutný odlitek zadní kyvné vidlice budí důvěru a úctu samotným vzhledem.

Ošklivý kanystr ukrývající katalyzátor a další ekologické vymoženosti se snaží skrýt dvojice matně černých tepelných krytů. Protáčím plyn na volnoběh, houpavý zvuk se slije do mohutného chorálu a výfuk zahřmí hlasem tankového motoru.

Palubní deska (jak jinak než plnobarevný TFT displej) nabízí nekončící množství nastavení celé mašiny. Podvozkem počínaje, přes intenzitu kontroly trakce nebo nastavení hodnoty výkonu, aktivace quickshifteru nebo tuhosti podvozku. Celý tenhle elektronický cirkus nese označení YRC (Yamaha Ride Control) a pokud byste se jím chtěli probrat až na skutečné dno, připravte si hodně času. Každou funkci jde pitvat opravdu do těch nejmenších detailů.

Naštěstí jednotlivé parametry mají možnost uložení a to vše je možné vložit pod zrychlené volby A až D. Osobně se mi osvědčilo druhé nejostřejší nastavení, kdy kontrola trakce má motorku ještě mírně v moci a pro běžný silniční provoz pak bohatě postačí druhý výkonový režim ze tří. Jen ten dříve zmíněný podvozek raději na tuho. Jak už bylo řečeno, komfortní houpačka emtéčku moc nesedne.

Než se motor roztočí, vydává výfuk dunivé salvy v pravidelném rytmu. V okolí pěti tisíc otáček se temná bonga slévají do brutálního chrapotu a když se potom motor rozletí dál, ztratí veškeré zábrany a rozječí se v nepředstírané extázi. Tenhle koncert dokáže jenom Big Bang od Yamahy.

Splněné přání

Navzdory své optické mohutnosti se okufrovaný naháč dychtivě vrhá do zatáček. S plnou polní totiž váží jen něco málo přes dvě stě kilo a na svou třídu má nebývale krátký rozvor kol 1 400 milimetrů. I s naloženými kufry se yamaha překlápí mezi zatáčkami s elánem okruhového speciálu.

Ani s plnou polní se masivní cesťák zatáček nebojí.

Ani s plnou polní se masivní cesťák zatáček nebojí.

Na obou kolech jsou robustní sedmnáctipalcové ráfky, v případě testovaného biku lakované decentní modrou barvou s nápisy MT-10 SP. Na předním je obuta sto dvacítka, zato na zadku se do silnice opírá sto devadesátka. Osvědčený model pneumatik s označením Diablo Rosso III dodává Pirelli. A fungují bezvadně.

Je jenom opravdu málo cestovních motorek, které tak nestydatě dávají najevo, jak hrozně rády by si zařádily. A já Yamaze MT-10 Tourer Edition tohle přání rád plním, kdykoli je to jenom trochu možné. Na rozdíl od svých supersportovních příbuzných, kteří oplývají perfektní postavou vyhlazenou větrnými tunely, sice vypadá trochu jako hromotluk s batohem, ale své posádce umožní i pohodovou jízdu krajinou, kdy se lze kochat okolím v turisticky ubíhajícím rytmu.

O motoru a podvozku už řeč byla. A brzdy? Nejenom motor má svůj původ v supersportu. Také radiální brzdiče lze kromě silou nabitého cesťáku najít na předním kole supersportů. Takže když mi přiletí naproti ostrá zatáčka, chňapnou ty masivní čtyřpístky po plovoucích kotoučích o průměru 320 milimetrů a bojová stíhačka jihne jako beránek.

Za smutným výrazem se skrývá svalovec milující divočinu.

Jakkoli neočekávaně může znít verdikt testu, skutečnost je prostě taková, že nespoutaný přemotorovaný drsňák přijal svou novou roli s nečekanou pokorou a precizností. A stejně jako bájný Golem dokazuje Yamaha MT-10 Touring Edition, že i hrubé síly lze využít efektivním a elegantním způsobem.

V České republice přijde tenhle divoký cesťák na 479 990 korun včetně DPH. Milovníci rychlé turistiky však mohou cestovním paketem osadit i stroj Yamaha MT-10 nižší specifikace. Cestovní balíček sám o sobě má cenu dvacet pět tisíc korun. Klasické emtéčko tak přijde na 410 tisíc korun.

Autoři:



Nejčtenější

Po 67 letech si v Oregonu smí řidiči sami tankovat. Jsou zděšeni

(ilustrační snímek)

„V Oregonu žiji celý život a tankovat si benzin odmítám. To mají provádět jen proškolení lidé. Chystám se zaparkovat u...

Kritik elektromobilů v ráži: A komu chcete ty elektromobily prodat?

Volkswagen I.D. Buzz

Proč kupovat výrazně dražší auto, jež navíc nedosahuje kvalit toho, které už máte? Profesor Fritz Indra se v rozhovoru...



K plavkám bouchačka a gorila jezdí vpředu: tato pravidla fakt platí

(Ilustrační snímek)

V Saúdské Arábii ještě stále nesmí řídit ženy, zato na Aljašce může řídit každý, komu bylo čtrnáct. Někde musí před...

Ojeté Suzuki SX4: tak spolehlivé auto už asi nikdo nevyrobí

Suzuki SX4

Jednou z nejlepších odpovědí při hledání spolehlivého ojetého auta je Suzuki SX4. Ať už potřebujete pohon všech kol,...

V autolékárně jsou zbytečnosti. Ministerstvo prozkoumá, zda ji neupravit

(Ilustrační snímek)

Autolékárničky připomínají polní nemocnice a je v nich řada zbytečných věcí, míní dopravní a zdravotní experti. Lidé...

Další z rubriky

Většina motorkářů jede na KTM, některé stroje jsou převlečené

Letošní Dakar ovládly s velkou převahou stroje KTM 450 DR.

Do 40. ročníku Dakaru odstartovalo 139 motocyklů. Absolutní převahu mají stroje KTM 450 DR, na start se jich postavilo...

Dakarský bivak je město na kolech. Dobré je mít záchod na doběh

Bivak na Dakaru

Každý den závodníci i všechny asistence vyrážejí do etap závodu, aby se zase večer mohli sejít ve společném táboře,...

Hodiny před Dakarem: bingo a vykradené závodní stroje

Toto není bingo, ale logistický systém předávání techniky.

Do startu dakarské rallye zbývají dva dny. Závodní týmy se přesunuly do Peru a přebraly si od pořadatelů závodní i...

Najdete na iDNES.cz