Podle vládního výboru pro bezpečnost silničního provozu BESIP musí mít řidiči tam, kde nejsou cyklostezky, oči doslova na stopkách. „Mnozí cyklisté nejsou dobře vidět, protože si zatím nezvykli nosit pestré nápadné oblečení, barevné přilby, často špatně brzdí a mají oproti motoristům pomalejší reakce,“ znějí úderné věty z oficiálního zpravodaje BESIPu. „Nejezdí úplně rovně, na mokré dlažbě nebo na kolejích mohou náhle upadnout.“ A to se ještě nemluví o tom, že mnohá kola nejsou vybavena odrazkami, blikačkami a světly.
„Mediálně se obhajuje stavba dálnice, ale nikde jsem neviděl propagaci cyklistické dopravy,“ říká předseda organizace Oživení – Bohemian Greenways, která buduje cyklistické trasy, Petr Štěpánek. „Zatímco metr dálnice přijde na jeden až dva miliony korun, za stejnou částku lze postavit kilometr luxusní cyklostezky.“
Silnice ovšem staví stát a na stezky dávají peníze obce nebo okresní úřady. Evžen Prediger z odboru silniční dopravy Ministerstva dopravy a spojů upřesňuje, kdo za tristní stav tuzemské cyklistické dopravy může: „Ministerstvo dopravy a spojů zpracovává technické normy. Výstavba stezek je výhradně v režii obcí.“ Trochu skepticky ovšem dodává: „Dodnes není v programu žádné strany na celostátní ani regionální úrovni bezpečnost silničního provozu.“
„Když se zasazuji o to, aby tuzemské stezky odpovídaly standardu v Evropské unii, úředníci mi říkají, že je to plýtvání penězi,“ uvádí liberecký zástupce Euroregionu Nisa Miroslav Těšina. „Nechápou, že je to investice do zdraví.“
„Víme, jak se stezky staví, ale přesvědčit o jejich prospěšnosti musí svá obecní zastupitelstva sami občané,“ dodává jeho kolega z Regionální rozvojové agentury v Mladé Boleslavi Miroslav Králík.
„Desítky tisíc kilometrů cest jsou od kolektivizace v padesátých letech obecních,“ uvádí Petr Štěpánek z Oživení. “Lze je tudíž jednoduše a bez stavebního povolení upravit pro cyklistický provoz.“ Podle jeho zkušeností si ovšem úředníci mnohdy zjednodušují práci a při investiční výstavbě cesty prostě z map vymazávají.
K výstavbě nebo jen pouhému vyznačení cyklostezek musí být v zastupitelstvu politická vůle.
„Například v Praze po obou stranách Vltavy by mohly vést ideální cyklistické stezky,“ domnívá se Evžen Prediger z ministerstva dopravy. „To by ale primátor musel říci, že něco takového nechá udělat.“ Zatím však cyklista, který projíždí Prahu po vyznačených cyklostezkách, buď kličkuje mezi pěšími turisty v nejnavštěvovanějších uličkách Starého Města, bloudí po průmyslových periferiích nebo vymetá výmoly na rozbitých chodnících.
„Kromě toho často chybí směrovky, kam mám vlastně jet, po zvláštních vyznačených pásech na chodnících nebo ulicích není ani památka, a na Smíchově vede stezka dokonce po výpadovce, kde sviští auta rychlostí hodně přes stovku,“ vzpomíná Jan Skoupý na loňský rok, kdy projel v rámci testu pro MF DNES Prahu křížem krážem.
"Na dopravní značení a vyznačování cyklistických pásů, případně částí stezek, v letošním ani minulém roce nezbyla v rozpočtu hlavního města ani koruna," osvětlila důvody Hana Štichová z odboru dopravy pražského Magistrátu.
Podobně špatně jako v Praze dopadly testovací jízdy například i v Brně a v Českých Budějovicích. Naopak města příznivá pro ekologickou dopravu jsou již dlouhou dobu Pardubice nebo Hradec Králové. V posledních dvou letech se k nim řadí i pražská okrajová sídliště, jejichž radní cyklistickou dopravu podporují.
Každý rok se podle Asociace výrobců a dovozců kol v Česku ročně prodává okolo tří set tisíc kol. „Z toho lze odhadnout, že bicyklů je v tuzemsku více než automobilů, ale přitom chybí, kudy by jezdily,“ povzdechl si Petr Štěpánek.
Autor mnoha cyklistických průvodců Petr Ďoubalík, který detailně prozkoumal možnosti cyklistické dopravy ve většině tuzemských regionů, k tomu poznamenává: „Mnohdy jsou peníze na megalomanské projekty jako je spojení Prahy s Vídní nebo Drážďany, ale ty nejsou místním lidem k ničemu.“ Podle Ďoubalíka jim pomůže jen promyšlená a udržovaná síť cyklostezek v jejich městě nebo obci.“ Přesně stejné zkušenosti uvádí i Philip Insall z britské nadace, která již pětadvacet let buduje cyklostezky na ostrovech. „Pro děti je prioritní cesta do školy, pro dospělé na nádraží a vlakem dále do práce.“
 Cyklostezky městům chybí |
