„Jet tuhle rallye byl vždycky můj sen, už jako malý kluk jsem o ní četl knížky. Teď jsem si sen splnil,“ vypráví Vobořil, který s autem, jež z výrobních pásů sjelo v roce 1916, absolvoval stejnou trasu, která se poprvé jela přesně před sto lety.
Namáhavou cestu přes poušť a Sibiř až do centra Evropy ujela za pětatřicet dní více než stovka týmů z celého světa.
Vobořil, majitel dvanácti veteránů, který téměř čtyřicet let žije v Kalifornii, byl jediným Čechem na startovní čáře.
„Startovné bylo třicet tisíc liber pro jednoho, takže není ani divu, že se víc Čechů nezúčastnilo,“ vysvětlil Vobořilův kamarád Jiří Černý, který se pyšní funkcí prezidenta klubu příznivců značky Rolls-Royce.
Závod odstartoval před měsícem – 27. května – z náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Odtud se závodníci vydali do pouště Gobi.
„V Číně to ještě šlo, silnice byly celkem dobré. Zato v Mongolsku, tam žádné silnice nebyly,“ načrtává začátek cesty Jan Vobořil.
Hory písku v poušti Gobi dokázal Vobořil i se starou lancií překonat, čáru přes rozpočet mu však udělal spolujezdec.
„V Ulánbátaru mě opustil. Prostě to nevydržel a odjel domů,“ vzpomíná Vobořil. On sám to však nevzdal, a přesto, že kromě řízení se musel věnovat také navigaci, celou trasu závodu projel v určeném čase.
„Jednou nás potkala písečná bouře. To je něco strašného. Prostě je najednou tma a všude písek. Musel jsem jet pomalu a doufat, že do nikoho nenarazím a že nikdo nenarazí do mě,“ popisuje jeden ze svých mnoha zážitků muž, který v roce 1968 emigroval z Československa do Spojených států.
Spolujezdec mu však způsobil další problémy – odjel mu totiž i se stanem, takže Vobořil musel přespávat několik nocí jen tak pod autem.
„Pak jsem si ale jeden stan našel. Z aut totiž opadávaly různé věci, takže celá cesta byla poseta nejrůznějšími součástkami aut a zavazadly. A protože se ke stanu nikdo nehlásil, tak jsem si ho nechal,“ pokrčí rameny Vobořil.
„Poušť vyměním za Alpy“
Jezdci měli každý den za úkol projet trasu dlouhou čtyři sta až šest set kilometrů. Ve vozech, z nichž nejstarší byl vyroben v roce 1907, to však nebylo nic jednoduchého.
„Někteří přijížděli až o půlnoci. To když se jim auta po cestě rozbila,“ vypráví Vobořil.
On sám měl během celého závodu jen jednu nehodu – v Jekatěrinburgu do něj naboural mercedes.
„V Rusku je to strašné. Každý si jezdí, jak chce. Po chodnících, zprava, zleva, je jim to jedno,“ nechápavě kroutí hlavou Vobořil. Naštěstí z nehody vyvázl jen s prohnutými blatníky a rozbitým světlem, takže úspěšně dorazil 30. června do Paříže.
„„Příští rok bych chtěl vyrazit na rallye do Alp,“ těší se už teď Vobořil.
