Naplánujte cestu
Vypadá to banálně, ale má to ohromný význam. "Pokud má řidič představu, kdy a kudy pojede, je podstatně klidnější. Jestli těch tisíc kilometrů cesty dělit napůl, jestli někde plnohodnotně spát nebo ne; pokud ne, kde řidič bude mít možnost si hodinku, dvě odpočinout. Nutné je natankovat plnou nádrž, abyste v koloně nezůstali ´na suchu´. Právě kvůli zácpám, které se mohou protáhnout, nezapomeňte na zásoby pití, stačí obyčejná voda, a lehkého jídla, třeba sušenek," radí Jiří Patera. Káva až tak nepomáhá, jak si lidé myslí, je v ní sice kofein, ale jeho účinek je krátkodobý a dlouhodobě odvodňuje. "Takže káva není nápoj, který by tělu dodal tekutiny, hloupost je, když někteří říkají, že jedou na termosku s kafem," dodává Patera.
Připravte auto
Den nebo dva před zpáteční cestou projděte celý vůz - zkontrolujte světla, blinkry, dolejte kapalinu do ostřikovače, podívejte se na hladinu oleje, chladící kapaliny. I když nemáte manometr, alespoň prohlédněte pneumatiky, jestli nejsou výrazněji podhuštěné. Hodně pomůže i úklid interiéru, pořádek řidiče uklidní. Dejte si práci s pořádným uložením věcí, aby při krizovém brzdění nelétaly kabinou. Důležitá drobnost: připravte si k ruce doklady a peníze na mýto a na palivo, abyste se nestresovali hledáním v kufru. Asi zbytečné je zdůrazňovat, že všichni v autě musejí být připoutáni, děti v sedačkách. Možná je to trochu drsná rada, ale není špatné nechat si udělat kopii dokladů a mít je v palubní schránce spolu s kontakty na příbuzné - kdyby se opravdu stala nehoda a nikdo nemohl komunikovat, ať záchranáři vědí, kdo jste a s kým se mají spojit.
Lepší řidič jede první
Pokud jedou dva řidiči (většinou manželé), vždy má první jet ten zkušený a ujet co nejdelší úsek, dokud není unavený a všechno dobře vnímá. Spolujezdec musí řidiče sledovat, jestli není unavený a při známkách pomalejších reakcí nebo otupělosti ho přimět zastavit, udělat přestávku, konverzovat s ním, ne spát a nechat ho ať si jede. "Když je řidič unavený, měl by si odpočinout, případně předat řízení, pokud ten druhý chce jet. Rozhodně je nesmysl, který slýchávám často: pojedu co nejdéle přes den, v noci na dálnici jí to dám, je menší provoz, ona jezdí pomalu... Je to přesně naopak. Tohle jsou nebezpečnější úseky než běžný provoz, daleko větší riziko je na dálnicích a obecně v noci. Když už chce druhý řídit, tak na úsecích okresek, kde se dá očekávat klid, pomalejší jízda," říká Jiří Patera. Hodně řidičů nechce jezdit přes tunely, nemá z nich dobrý pocit, takže je dobré vše naplánovat tak, aby se na tyhle úseky prostřídali.
Zastávky i co dvě hodiny
Maximální doba jízdy by měla být tři až čtyři hodiny, po běžných cestách. "To zdůrazňuji, protože na běžných silnicích není únava až tak velká, pořád se něco děje, přicházejí zatáčky, křižovatky, obce, chodci, protijedoucí auta, řidič má dost vzruchů, musí řadit, brzdit. Na dálnicích je to horší, tam bych přestávky klidně dělal i po dvou hodinách, protože monotónní hukot auta a vysoká rychlost jsou nebezpečná kombinace," míní instruktor bezpečné jízdy. A pozor, kvalitní auto může jet hodně rychle, ale šofér se unaví stejně v levném jako v luxusním voze. S přibývajícím časem jízdy by se proto rychlost jízdy měla snižovat, přizpůsobit. "Když mám pocit, že jsem unavenější, zpomalím třeba na 120, pokud tedy nechci zastavovat, což by bylo nejrozumnější. Ovšem spoustě šoférů naopak při únavě těžkne noha."
Hudba může ukolébat
Když si pustíte živější hudbu, potlačí to únavu, ale zase máte tendenci jet rychleji. Klidná hudba ukolébá a koncentrace pak klesá. Totéž platí, když potřetí posloucháte zvuk pohádky, kterou si vzadu pouštějí děti na DVD už potřetí. "Děti si to samozřejmě neuvědomují, ale atmosféra ve voze by měla vždy pomáhat řidiči - všichni jsou jeden tým a pracují pro řidiče, on je v tu chvíli nejdůležitější. Když řidič chce, je dobré si zazpívat, zahrát slovní hry, ale pokud se chce soustředit, musí být ticho," radí Jiří Patera.
Poslední kilometry jsou rizikové
Když se auto blíží k domovu, po ujetí třeba 900 km má řidič pocit, že už všechno zvládl a že tyhle "domácí"cesty dobře zná. "Posádka nad ránem poklimbává, to ho také ukolébá - a to tohle zvláštní "teplíčko" v autě je nejzrádnější. Udělejte přestávku, osvěžte se, napijte, nehleďte na to, že už už chcete být doma. Smrtelných nehod na posledních padesáti kilometrech trasy je opravdu spousta a na vině je jen lehkomyslnost," varuje Jiří Patera. Nejhorší je přijíždět nad ránem - největší útlum přichází mezi třetí a pátou ranní, kdy je tělo navyklé na nejhlubší spánek.
V noci vždy pomaleji
V nočním provozu často řidičům nedochází, jak rychle by vlastně měli jet. "Dálková světla svítí do obrovské vzdálenosti, ale potkávací kvalitně jen na nějakých 40 metrů. Když si vezmu, že za sekundu při stovce ujedu 27 metrů, doba, než na cokoli zareaguju, je přinejlepším 0,7 sekundy, vyjde mi, že bych na tlumená světla neměl jezdit rychleji než nějakých 80 km/h. A možná i méně. Ale nikdo to neřeší, jezdí se stejně rychle na dálková i tlumená. Při přepnutí by to chtělo alespoň sundat nohu z plynu. Jinak nejste schopni zareagovat na překážku - člověka, zvíře, nebo kus pneumatiky z kamionu.
Rozestupy na dálnici
Maximálně důležité pro bezpečný návrat je dodržovat bezpečné rozestupy od dalších aut, zejména na dálnici. "Roky jsme učili rozestup aut dvě sekundy, což zjistíte velmi jednoduše tak, že když vůz před vámi míjí nějaký orientační bod - billboard, most, značku - začnete počítat to známé "jednadvacet, dvaadvacet" a když to dořeknete, máte jet kolem zvoleného bodu. Jenže na kurzech bezpečné jízdy, které pořádáme, jsme postupně dospěli k tomu, že takový rozestup stačí na běžné silnici, ale na dálnici je lepší držet tři sekundy. Protože když auto před vámi bude mít náhlý problém, stihnete přejet do jiného pruhu, ověřit si, co dělají auta za vámi," radí Jiří Patera. A přidává další praktický pokyn: rozhodně se nenechte vytočit, když do té mezery, kterou udržujete, někdo vjede - pak zpomalte a nechte si zase stejný rozestup. Vy jste tady ten rozumnější. A nikdy nevyhledávejte skupinky aut - snažte se jet sami, s velkými rozestupy, zvlášť za špatného počasí skupinka vyvolává problémy.
Uhýbání v rychlém pruhu
Mnoho řidičů dělá chybu, když na třípruhové dálnici předjíždí kamiony po jednom a vždy se vrací zpět do prostředního pruhu. To je nebezpečné, daleko jistější je zůstat "ve svém" pruhu a jet konstatní rychlostí; kdo jede rychleji, má ještě prostor ve třetím pruhu. "U dvoupruhové dálnice je to složitější - když jedu poctivě 130 a zezadu se přiřítí nějaký muflon, bliká a brutálně si vynucuje předjetí, tak já při první příležitosti uhnu. Nechci mít nehodu, nechci si odřít auto a neumím se prát, tak uhnu, i když se sebezapřením. Na druhou stranu si totiž říkám - může mít důvod jet rychle, má třeba v autě raněného, volají ho k dítěti, které spadlo, vykrádá ho zloděj, cokoliv... pochopitelně si myslím, že tak 80 procent těchhle šoférů si jen užívá svého silného stroje, ale tu pochybnost v sobě mám," vysvětluje zkušený školitel.
Nedívejte se do světel
Když míjíte protijedoucí auto, ztlumte světla už s předstihem, jako první. Vaše oko si lépe zvykne na změnu - akomodace čočky je relativně dlouhá, u unavenějšího šoféra je až kolem jedné sekundy. To znamená, že po tuhle dobu jedete vlastně do vteřinkové tmy, kdy nic nevidíte. Pohled by měl v tu chvíli sledovat co nejvíc k pravé krajnici, bílé čáře - hlídáte si tím svůj pruh, nikdy se nedívejte na světla aut v protisměru.
Alkohol
Málokdo se napije přímo před cestou, ale hodně se podceňuje zbytkový alkohol ze závěrečných dovolenkových posezení a grilování. Odbourává se hodně těžko, pokud jdeme spát před půlnocí a ráno chceme jet, rozhodně nejsme "čistí". "Poslední dva dny před odjezdem by se řidič měl připravovat, odpočívat, být obrovsky disciplinovaný, jedno dvě piva po večeři samozřejmě neškodí, ale nepít už tvrdé, neoslavovat," říká Jiří Patera s tím, že nejpodstatnější smysl, na který alkohol působí, je zrak. "V chemii mozku také působí změny, ale zrak je pro řidiče naprosto klíčový. Řidič pod vlivem má mnohem menší úhel toho, co vidí, takzvané tunelové vidění, snižuje se ostrost, zraková paměť, rozeznávání barev, to vše se horší."
Krizové situace
Za jízdy můžete narazit na déšť, mokrou vozovku, vyjeté koleje, přívalové srážky, krupičky... "Jízda v dešti je vždy nebezpečná. Prvním pravidlem je naprosto zpomalit, ovšem plynule, nedupnout na brzdy. Druhým - zpevnit ruce na volantu. Třetím - když čekám kritickou situaci, vypnout rádio, dětem pohádku, řidiče nesmí nic rozptylovat. Čtvrtým - pustit na okna proud vzduchu nebo klimatizaci, aby se nemlžila," vypočítává Jiří Patera. Pokud se řidič jen trochu necítí, má zastavit na pumpě, na prvním parkovišti nebo mimo silnici a počkat, až se to přežene.
Brzdění
V kritické situaci, když už řidič vidí, že nic jiného nepomůže, musí brzdit razantně a naplno - co největší zpomalení zmenší škody. "To znamená rovně kola, vyšláplá spojka a naprosto brutálně sešlápnutý pedál, žádné lechtání. A automatu jen brzdím, nic jiného neřeším. Plnou silou, bezohledně.
Naprostá většina aut má dnes ABS a poradí si s tím. Ale i u těch, co ho nemají, radím na suchu brzdit naplno a minimalizovat škodu, když už není vyhnutí," říká Jiří Patera.
Sezení
Je vlastně to nejdůležitější, co v autě řidič řeší. "Ačkoliv to nezní pohodlně, opěradlo by mělo být co nejvíc kolmo, nějakých 95 stupňů, žádné válení za volantem. Tělo potřebuje oporu. Abych dobře viděl z auta, správně zatáčel, razantně brzdil, musím dobře sedět. Když špatně sedíte a opřete se zprudka o brzdu, vytlačí vás to ze sedačky nahoru, odstrkáváte se. Sedíte-li rovně, vidíte paralelně s vozovkou, při jiném úhlu se vidění deformuje," varuje Patera. Ruce vždy drží volant v pozici, která odpovídá třičtvrtě na tři na hodinkách. Jen tak je možné perfektně v krizi zatočit bez přehmatávání. Nikdy nedržte volant pouze jednou rukou.
