Tým z iowské univerzity rozpouštěl polystyrenové kuličky v čisté bionaftě tak, aby dosáhl koncentrací polystyrenu ve výši 2, 5, 10, 15 a 20 %. Vzniklé palivo pak bylo použito při testech v 4,5 litrovém přeplňovaném vznětovém motoru Deere, který disponuje možností recirkulace výfukových plynů.
Při koncentracích 2 a 5 % zaznamenali výzkumníci nárůst výkonu a tím prakticky pokles měrné spotřeby. S vyšší koncentrací polystyrenu už ale výkon klesal, což lze připsat výrazně mechanickým vlastnostem vzniklého paliva. Při všech koncentracích pak vzrůstaly emise oxidů dusíku, nespálených uhlovodíků, CO i sazí.
Při koncentracích do 5 % včetně šlo ale jen o mírné nárůsty, které se podařilo téměř eliminovat úpravou časování vstřiku. Směs bionafty a polystyrenu se totiž vznítí dříve než samotná nafta nebo bionafta.
Ukázalo se, že směsi s vyšší než pětiprocentní koncentrací polystyrenu nejsou pro praktické použití vhodné. Dochází u nich k velmi předčasnému vznícení, a přitom se mu nedá předejít pozdním vstřikem.
Je to proto, že směs bionafty a polystyrenu je hustší než samotná bionafta a její doprava do válce trvá déle než u běžné bionafty. Do válce by se tak při opožděném vstřiku nestihlo dostat potřebné množství paliva.
Z celého výzkumu tak pro reálné použití nejlépe vychází palivo PS5 – tedy bionafta s pětiprocentním podílem rozpuštěného polystyrenu. Prozatím není ale budoucnost dalšího využití polystyrenu i jiných plastů tímto způsobem vůbec jasná. Čistá bionafta se totiž prakticky nepoužívá. Vyzkoumány nebyly ani dlouhodobé účinky a vlastnosti takového paliva. Jen dodejme, že v běžné naftě je polystyren nerozpustný.
Rozpustit jej ale lze v běžném benzinu. Tato myšlenka není nijak nová. Na tomto principu vznikl napalm, což je vlastně benzin zahuštěný kyselinou palmitovou. Ještě před ní se k zahušťování benzinu pro ničivé účely zkoušely i jiné látky včetně polystyrenu.
