Na pozvání českého zastoupení legendární automobilky Maserati, společnosti Scuderia, jsme se podívali do bájných stájí, kde šlechtí plnokrevníky s trojzubcem vypáleným do zadku.
Fabrika, která je od roku 1997 pod vládou Ferrari, je přímo uprostřed města. U Maserati už moc neví, kam ji rozšiřovat dál, loni vyrobili 7,5 tisíce vozů, ale za pár let už jich má být dvacet tisíc.
Po fabrice nás provádí živá kronika Maserati - Giorgio Manicardi, který nám vypráví o historii a zaujatě líčí, jak to teď v továrně chodí. Zná ji už třicet let.
NA VLASTNÍ KŮŽI JÍZDA V MASERATI GRANTURISMO |
Hned za parkovištěm za branou návštěvníka překvapí otevřená, pouze zastřešená hala, kde jsou vyskládány motory a převodovky, které za chvíli poputují do útrob těchto snových aut. Červené víko hlavy válců značí, že k motoru bude připojena "závodní" převodovka Duoselect, modré lakování je vyhrazené pro klasické automaty.
Vzácná srdce od Ferrrari tam jsou naštosována napospas počasí. Není třeba se bát, déle než jeden den venku nezůstanou. Kvůli relativně stísněným podmínkám a stále se rozšiřující lince, která dostala za úkol letos překonat hranici 10 000 vyrobených maserati, už není místo na sklad. Kamiony dovážejí potřebné díly pouze v potřebných malých dávkách, které jdou rovnou do výroby, na skladu se drží jen minimum dílů.
Občas se v uličkách mezi šramotícími budovami prožene prototyp, v různém stupni maskování, který automobilka testuje. Takto zamaskovaných aut se po fabrice, Modeně a okolí prohání kupa. Mají buď částečně maskování, nebo jsou celé zahalené v bílých kabátcích pouze s průzory přes okna, na zpětných zrcátkách mají legrační "uši".
Na lince se náhodně střídají velké limuzíny Quattroporte, kupé Granturismo a občas i Alfa Romeo 8C Competizione. Těchto 500 unikátů totiž postavili na zkrácené platformě maserati. Stavěli je zde právě v době naší návštěvy.
Milionová auta drží žlutá klepeta nad našimi hlavami. Popojíždí od skupinky, která do auta vmontovává přistrojovku, k té, která zapojuje elektroinstalaci.
Na svou práci mají montéři na každém autě vždy 24 minut. Pak se auto na speciální lanovce, na které si mohou auto různě zvedat a otáčet, posune o místo dál. Času mají zdá se dost, většinou jsou hotovi několik minut předem, dají to najevo tak, že auto nechají vysunout vzhůru nad své hlavy.
Poté, co každé auto smontují, proženou ho boxem s tropickým lijákem ověřujícím těsnost a auto vyrazí do provozu. Četa testovacích jezdců neustále přesedá z auta do auta, za víko kufru zavěsí plastikovou kapsičku s převozní SPZ a jede ho prohnat po městě a okolí. Najedou asi zkušebních 200 kilometrů, při kterých ověří, že všechno funguje, jak má. Pak jde každý exemplář do rukou inspektorů, kteří pod drobnohledem kontrolují kvalitu.
Pouze u "kvalitářů" nás nenechají natáčet. Ve velké hale je na každém stanovišti ostré světlo, aby bylo dobře vidět na případné nedostatky. Na prohlídku každého auta tu mají neomezeně dlouhou dobu. Jsou zde v přesile ženy, prý jsou pečlivější.
Asi pětadvacetiletý mladík v bílých rukavičkách přejíždí všechny hrany na ráfcích kola a kontroluje, jestli jsou bez škrábanců a řádně se lesknou. Vedle je zase přísně vypadající obrýlený padesátník, který nemá nic jiného na práci než otevírat kapoty a prohlížet, jestli se mu pohled na motor zamlouvá.
Dámy v bílých pláštích pak detailně prohlížejí karoserii. Taková kontrola laku může prý trvat až hodinu a půl. Když všechno zkontrolují, předají auto externím inspektorům, kteří auto ještě jednou prohlédnou.
Pak auto objede halu a putuje na parkoviště na střeše, nebo přímo do kamionu, ve kterém vyrazí k zákazníkovi.
Arrivederci na silnici!