Popsaná situace patří k nejtypičtějším, které vedou k neštěstím na silnicích, do nichž se připletou děti. Právě začíná nový školní rok, je třeba být obezřetnější než kdy jindy.
Děti totiž slyší, vidí a reagují jinak než dospělí. Schválně si zkuste na chodníku podřepnout a prohlédnout si silnici z dětské perspektivy. Často třeba uvidíte, že nic nevidíte...
Prvňák schovaný za autem
A stejné je to z pohledu řidiče. Děti nejsou mezi auty kvůli své výšce vůbec vidět. Prvňák s taškou na zádech se schová i za malý osobák, natož pak za zaplechovanou dodávku.
Děti v ohroženíStatisticky vůbec nejbezpečnějším sedadlem v autě je pravé zadní, na tuto oblast jde nejméně nárazů. Posadit dítě tam má i jinou bezpečnostní výhodu: dítě bude vystupovat a nastupovat při podélném parkování ve většině případů na chodník, ne do silnice, kde hrozí sražení projíždějícím autem. Když vedete dítě po chodníku, mějte ho vždy po ruce odvrácené od vozovku (mezi sebou a domem). Máte tak lepší kontrolu a víc času zasáhnout, kdyby chtělo nečekaně vběhnout do silnice. Více čtěte ZDE |
"Školáci mají v hlavě všechno možné, ale semafory a auta je často vůbec nezajímají. Čím je dítě mladší, tím je pro něj doprava komplikovanější a méně pochopitelná," vysvětluje Petr Buček, šéfredaktor specializovaného automagazínu AutemBezpečně.cz.
Německý autoklub ADAC se pokusil nahlédnout do dětského světa. Hlavní poučka zní: čím je člověk menší, tím horší má přehled o okolí. Malou osobu řidiči na silnici navíc snadno přehlédnou. Řidiči si musí dávat pozor také při couvání, z mnoha aut je stále horší výhled dozadu. Auta jsou také mohutnější a větší. Z velkého terénního vozu mnohdy nevidíte, že vám za ním prochází dospělý, natož dítě.
"Krátké dětské nohy také znamenají pomalejší chůzi i běh. K překonání silnice na přechodu nebo mimo něj tak dítě potřebuje mnohem delší čas," upozorňuje Petr Buček.
Děti žijí ve světě, ve kterém vnímají především samy sebe. Z toho pramení, že si často mylně myslí: "Když vidím auto já, musí vidět jeho řidič i mě."
Děti jsou těkavé a jejich pozornost snadno odvede od důležitého méně významné dění. Třeba kamarád na opačné straně silnice. Poté následuje velmi spontánní reakce, která může dítě třeba nasměrovat na přechod, i když ještě svítí červený panáček. Platí to i pro děti, které vědí, jak se na ulici chovat a chovají se obezřetně. Momentální podnět je pro ně ale v tu chvíli jednoduše silnější, takže "vypnou".
"Dítě má jiné vnímání. Často přechází mimo přechod pro chodce. Nebo v zápalu hry podcení situaci a rozběhne se do vozovky," popisuje dopravní psycholog Martin Kořán chování dětí v místech, kde se mohou potkat s auty. Na jednu z tragických nehod v Praze vzpomíná šéf pražské dopravní policie Pavel Švrčula. "Dítě vběhlo přímo pod kola náklaďáku. Přebíhalo silnici za rodiči, kteří byli na druhé straně."
Zvuky z neznáma
Děti mají také "dlouhé vedení". "Oproti dospělému potřebují podle ADACu dva a půl až třikrát delší čas na reakci, když se dostanou do složité situace," vysvětluje Petr Buček z AutemBezpečně.cz.
"ADAC také uvádí, že dětská hlava začne bezpečně odlišovat pravý a levý směr až po desátých narozeninách," dodává.
Ani zrak není u školáků vycvičený – jejich zorný úhel je mnohem menší než u dospělého člověka. To znamená, že auta jedoucí příliš z boku k malé postavičce jsou vlastně neviditelná.
Také se zvuky mají školáci problém. Nedovedou správně u různých hluků rozeznat, co který znamená. Zcela nemožné přitom je, aby správně posoudili, odkud hluk je pro ně nebezpečný a odkud přichází.
Dítě v blízkosti silnice je zkrátka nevypočitatelné. I proto mají u škol smysl různá dopravní opatření, značky a strážníci se zlou propiskou a pokutovým bločkem.
Třicítka má před školou smysl. "Při padesátikilometrové rychlosti je běžná brzdná dráha dlouhá 14 metrů," upozorňuje dopravní psycholog. U dítěte je střet ještě nebezpečnější, protože u dospělého míří náraz na nohy, u malého dítěte na hlavu.
Jděte příkladem a buďte vidět
K vývoji dítěte a jeho správnému vnímání zvuků, obrazů a pravidel mohou podle ADAC přispět nejvyšší měrou rodiče. Podle nich děti vše opakují a napodobují je. "Proto je zcela špatné, když otec, matka nebo prarodiče pravidla správného chování na chodníku nebo za volantem porušují," varuje Petr Buček.
Odborníci také vyzývají k důslednému používání reflexních prvků. Bývají na oblečení, školních taškách, ale i samostatné. Modře oblečeného chodce vidí řidič v noci na necelých dvacet metrů, bílého na pětapadesát. Reflexní doplňky jsou ale viditelné až na 200 metrů.
Jak poprvé do školy
|
