V designcentru automobilky pracují stovky lidí, je rozděleno na tři základní oddělení – exteriér, interiér a colour and trim, které se zabývá mícháním barev a volbou materiálů.
O vývoji nového vozu rozhoduje představenstvo automobilky a také obchodní oddělení spolu s oddělením PR. Vznikne tak zadání pro oddělení designu tzv. package, který říká jak veliké auto má vzniknout, kolik lidí má pojmout, na jaké bude stát technické (podvozkové) platformě, kde bude umístěný motor a jaké budou motorizace. Designéři tedy znají rozvor náprav, také přibližné umístění osádky uvnitř vozu a například velikost zavazadlového prostoru. Další důležitou informací je cílová skupina pro kterou je vůz určen.
Práce designérů začíná setkáním celého týmu na kterém šéfdesignér představí kolegům svou představu jak by měl nový vůz vypadat, aby byl nový a zároveň aby zapadal tvarem do portfolia značky.
Práce na budoucím voze se nejdříve začnou v oddělení exteriéru a samotné navrhování začíná ruční kresbou tužkou. Takových kreseb každý designér vytvoří desítky možná spíše stovky. Nejpovedenější návrhy autor rozkreslí pomocí digitální kresby.
Šéfdesignér udělá prvotní výběr a designéři vybrané návrhy dále rozpracují ve více pohledech. Následují další a další zpřesňující výběry. Pouze některé návrhy se tak dostanou do oddělení 3D modelace.
Počítačové modelace využívají modeláři a také v oddělení virtuální reality, která stále více proniká do procesu designu. Z rozhovorů s designéry Seatu vyplynulo, že virtuální realita zatím není schopná zcela nahradit makety v měřítku 1:1. Používá se ovšem v prvotním rozhodovacím procesu a teprve tímto způsobem vybrané návrhy jsou předány modelářům.
Po prvotních návrzích vzniklých v oddělení exteriéru začíná pracovat také oddělení interiéru. Práce je obdobná. Ruční skici tužkou jsou následovány návrhy zpracovanými v počítači. Také interiér je nutné vymodelovat ve 3D softwaru a dále vytvořit maketu 1:1. Takovýchto maket exteriéru i interiéru vznikne několik, nikdo mimo pracovníky designu a vedení firmy je neuvidí.
Mnoho věcí, které v interiéru bereme jako samozřejmost, je zpracováno v další části designstudia, v oddělení colour and trim. To v překladu znamená „barva a střih“ a přesně tím se tito designéři zabývají. Barvy interiéru, vedení stehu na sedačkách, textura na palubní desce nebo vzor na potahu sedadel, to vše je výsledkem jejich snažení. Také vyvíjejí barvy exteriéru a věřte, že jsou na svou práci neméně hrdí. Ještě před pár desítkami let tato oddělení ve sytlistických centrech automobilek vůbec neexistovala, dnes jsou jejich designéři rovnocennými partnery těch, co „malují“ exteriér a interiér nového vozu.
Designéři ladí i nové odstíny kapoty.
Vznik makety vozu v měřítku 1:1 je dlouhá a nákladná záležitost. Na podvozek svařený z kovových profilů se nejprve nalepí desky z pěnového polyuretanu a jsou vyfrézovány CNC frézkou do tvaru vozu, který je zmenšený přibližně o 4 centimetry. Na tento hrubý tvar nanesou modeláři ručně speciální plastickou hmotu Clay, která je tvárná po zahřátí na 60°C (více o clayi čtěte zde). Po vychladnutí je maketa opět vyfrézována tentokrát do tvaru ve správné velikosti. Modeláři následně ručně model vyhlazují pomocí různých kovových škrabek a planžet z pérové oceli.
Ve spolupráci s designéry provádějí modeláři případné úpravy detailů, ale mnohokrát i celkových proporcí. Definitivní tvar je poté naskenován pomocí 3D skeneru nebo pomocí fotogrammetrie. Tato data jsou následně předána do konstrukce k dalšímu zpracování. Oddělení konstrukce úzce spolupracuje s oddělením designu a obě tyto části vývoje musí být schopné reagovat na požadavky toho druhého. Přesně tak dochází ke stálému vývoji tvarů i technologií.
V průběhu cizelování designu jsou kreativci v přímém kontaktu s vývojáři a musí si mezi sebou vyjasňovat a vybojovávat požadavky a kompromisy vyplývající z technických, technologických, legislativních a ekonomických omezení. Jednoduchým příkladem je tvarování kapoty: designér by ji měl nejraději co nejnižší s co nejvíce prolisy; technolog ovšem namítne, že by její výroba byla příliš drahá a některé ostré hrany by byly možná dokonce v sériové produkci nerealizovatelné; konstruktér pak ví, že musí zachovat volný prostor mezi kapotou a motorem, který je pod ní, což vyplývá z legislativních požadavků na bezpečnost.
Digitální kresba slouží modelářům i oddělení virtuální reality.
