Vpravo jezdí Česko 75 let. Proč, to nikdo neví

Na jízdu vpravo, tedy na straně, kterou už v té době používala velká část Evropy, si lidé v Československu museli zvyknout po příchodu německé armády a vzniku protektorátu. Výnos vrchního velitele německé armády von Brauchitsche začal platit přesně před 75 lety, 17. března 1939. Jen Praha tehdy dostala devítidenní odklad.

Přestavět moderní auto na řízení na opačné straně je dnes téměř nemožné. Kvůli technickým omezením se například nenabízejí v Británii některá provedení různých modelů. | foto: Honda

Za změnu směru jízdy ale nemohou jenom Němci (jak se někdy traduje), tato dopravní novinka se totiž připravovala už v meziválečném Československu. V polovině 20. let například vláda přistoupila k Pařížské konvenci, čímž se zavázala "v přiměřeně vhodné době" zavést jízdu vpravo. V roce 1931 pak republika přislíbila, že na pravou stranu vozovky přesune dopravu do pěti let, což se však nakonec nepovedlo.

Proč se jezdí vpravo nikdo neví

O důvodech, proč se někde jezdilo či stále jezdí vpravo či vlevo, kolují z pohledu "moderního" člověka úsměvné historky. V drsných dobách, kdy se žádný muž neobešel bez meče po boku (většinou levém), prý chození vlevo snižovalo možnost zranění kolemjdoucích a při chůzi vlevo se také po tasení ocitla zbraň v ruce bližší protivníkovi. Z podobných důvodů se jezdilo vlevo také v Japonsku v dobách samurajů (v zemi vycházejícího slunce se na této straně jezdí dodnes).

Jezdit vlevo bylo snadnější i pro vozky. Kočí, pokud byl tedy pravák, potřeboval držet bič v pravé ruce, a proto musel sedět co nejvíce vpravo, aby nemohl zasáhnout nikoho sedícího u něj nebo vzadu. Z tohoto místa však měl nejlepší výhled, pokud jel na levé straně silnice.

Na otázku, proč se dnes jezdí vpravo, neexistuje jednoznačná odpověď, některé teorie to však "zaručeně" vysvětlují. Za všechno prý může jeden z nejslavnějších leváků Napoleon Bonaparte. Světoznámý vojevůdce vedl své armády po pravé straně silnice a toto pravidlo prosazoval všude, kam se při svých výbojích dostal.

Francouzské kolonie tedy jezdily vpravo, kolonie pod britskou korunou vlevo. Jako bývalá britská kolonie i USA tedy kdysi jezdily po levé straně, ale po získání nezávislosti přešly na pravostranný provoz. V některých kanadských provinciích, které byly kdysi pod francouzskou správou, se ale jezdilo vlevo ještě ve 20. letech minulého století.

Existují prý náznaky, že vlevo se jezdilo také například ve starověkém Římě. Starý kamenolom u Swindonu v Anglii je jedním z nejlépe zachovaných římských lomů a vyježděné koleje na silnici k lomu jsou na jedné straně hlubší. Po té straně prý jezdily vozy naložené kamením. Také na jedné římské minci jsou zobrazeni dva jezdci, kteří se míjejí pravými rameny.

Ne vždy však platí, že v zemích, kde se jezdí vlevo, má auto volant vpravo a naopak. Například na Panenských ostrovech se jezdí vlevo. Protože je to ovšem americké území, auta tam bývají podle amerických standardů, tedy s volantem vlevo. Také v ruském Vladivostoku na Dálném východě, kde se jezdí vpravo, lze často spatřit automobil s volantem vpravo. Na ulicích se tam pohybuje mnoho aut, které byly dovezeny z nedalekého Japonska. Není divu, že občasné snahy ruské vlády omezit přiliv aut s volantem na opačné straně vyvolávají velký odpor.

Motoristické spolky byly většinou pro, na odpor ale často narážela snaha o změnu směru jízdy na venkově. Část dopravních a stavebních odborníků také poukazovala na to, že změna přinese značné finanční náklady. Nejvíce peněz mělo podle nich stát nezbytné přebudování tramvajových výhybek a nástupišť, ale i změna značení.

V listopadu 1938 (tedy už po odstoupení pohraničí) vydal stálý výbor Národního shromáždění opatření číslo 275/1938, kterým s platností od 1. května 1939 zavedl jízdu vpravo.

Příchod německých vojáků a konec druhé československé republiky v březnu 1939 tak celou věc "jen" o šest týdnů urychlil. Někde se po pravé straně začalo jezdit už první den okupace (třeba v Ostravě), zbytek území se k dopravní změně připojil 17. března. Jen hlavní město protektorátu získalo výjimku, zdejší rozsáhlou tramvajovou síť totiž nebylo možné přebudovat ze dne na den.

Pražské elektrické podniky se otázkou, co všechno bude potřeba při změně směru jízdy udělat, zabývaly už od konce 20. let. Po rozhodnutí z listopadu 1938 se proto začala připravovat rozsáhlá přeměna tramvajové dopravy v hlavním městě. Do začátku května se měly vyměnit výhybky, přebudovat značení, některé nástupní ostrůvky ale i tramvaje samotné. U novějších vozů se třeba musely přesunout dveře z levého na pravý bok.

Přes všechny předchozí přípravy se nicméně v Praze mohla jízda vpravo zavést až devět dnů po zbytku protektorátu, a to od tří hodin ráno v neděli 26. března 1939; až do té doby se na hranicích města směr provozu měnil. Pamětníci ale vzpomínali, že někteří němečtí vojáci, kteří do Prahy přijížděli po pravé straně, se tímto dočasným opatřením příliš neřídili a nebylo prý nikterak vzácné vidět třeba až na Smíchově u Anděla vojenské auto v protisměru.

Na změnu směru jízdy sice od prvního dne upozorňoval denní tisk či plakáty a na tramvajích byly nápisy "Jezdí se vpravo!", přesto si ale tento rozsáhlý zásah do zvyklostí - co pozornosti muselo nově vyžadovat třeba jen přecházení ulice - vyžádal řadu dopravních nehod. Například v Ostravě se po přechodu na jízdu vpravo stalo sedm karambolů, které tehdejší tisk připisoval nezvyku řidičů na nové pravidlo.

V Praze se v první den jízdy vpravo stalo 26 nehod, většinou srážek chodců s tramvajemi. Tou byla i jediná tragická nehoda dne, spojovaná s přechodem na nový způsob jízdy, při které zemřel devětačtyřicetiletý Josef Lhotský. V Kobylisích ho srazila tramvaj číslo 14, když vstoupil do silnice, aniž si uvědomil, že se už jezdí po druhé straně.

Škodovka, které ukradli volant

Jak se jezdí se Škodou 120 s pravostranným řízením - ČTĚTE ZDE

Jinak si ale lidé na novinku celkem rychle zvykli, vpravo se v České republice jezdí dodnes a v Evropě se jízdy na druhé straně drží už jen v Irsku, Velké Británii a několika územích, jež k Británii patřily či patří. "Opačnou" stranu silnice používají i na Maltě a Kypru. A až do roku 1967 jezdili vlevo také ve Švédsku. Také ve světě je jízda po levé straně silnice rozšířena vesměs ve státech, jež někdy v minulosti měly co do činění s britskou nadvládou.

V Česku stále jezdí stovky vozidel s volantem vpravo

V tuzemsku jsou registrované stovky aut s pravostranným řízením. Vedle veteránů jde nejčastěji o auta pro invalidy nebo speciální stroje. Vyplývá to z informací ministerstva dopravy.

V registru vozidel jsou auta s volantem napravo registrovaná před více než tři čtvrtě stoletím, kdy jejich konstruktéři s jízdou po opačně straně než dnes počítali, případně umístili volant doprostřed.

V současné době je podle mluvčího ministerstva Tomáše Neřolda registrace vozu s pravostranným řízením vždy vázána na konkrétní osobu vlastníka, respektive žadatele. Výjimku mohou dostat lidé se zdravotním postižením, kterých žádá o registraci zhruba pět ročně.

Druhou možností je, když vlastník vozidla prokáže, že vozidlo s pravostranným provozem používal v jiné zemi, například ve Velké Británii, a převáží jej do Česka, kde ho bude užívat. Nemůže ho ale dál v ČR prodat, pouze vyvézt do ciziny nebo zlikvidovat. Bez problémů pak v tuzemsku jezdí auta diplomatů s volantem vpravo.

"Samostatnou kategorií pak jsou různé speciální, komunální a pracovní stroje, například zametače, kde je pravostrannost žádoucí. Ty se registrují bez problémů," doplnil Neřold.

MBčka pro Anglii

V letech 1968-1969 se do Československa vrátila dodávka několika stovek Škodovek 1100 MB, určená pro britský trh.

Škoda 1100 MB byla posledním modelem mladoboleslavské automobilky, který bylo možné přestavět na levostranné řízení.

"Britská série embéček" pak dostala výjimku a byla prodávána na československém trhu. Případný zájemce si také mohl nechat auto přestavět na levostranné řízení, přestavba ve své době vyšla přibližně na 7 000 Kčs.