Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvMajitelé aut tlačí na cenu za údržbu a opravy a volí neznačkové servisy, ty tak mají v českém autoopravárenství navrch. Jejich kvalita bývá různá, od opraven s profesionální diagnostikou patřících do renomovaných sítí (Bosch, ATU) až po garážisty, kam se uchylují ti, kdo mají hluboko do kapsy, stařičké jednoduché auto, nebo chtějí jen vyměnit olej.
Značkový servis drží nad vodou většinu dealerů nových aut, je tedy logické, že zdůrazňují nutnost dodržování předepsaných úkonů podle přesných nařízení značky. U výměny oleje a brzdových destiček to je přehnané, při rekonstrukci auta po bouračce to ale opodstatnění má.
Dokázal to zajímavý test. Vymyslel ho německý Institut pro motorová vozidla (KTI) a měl za cíl ukázat nebezpečí, které hrozí při nedodržení postupů a standardů schválených výrobcem pro daný typ vozidla.
Dva kombíkové Volkswageny Passat předchozí generace (typ B6, ze které však stávající generace výrazně vychází) prošly crash testem podle metodiky NCAP. Simuluje situaci, při které do auta v padesátikilometrové rychlosti z boku naráží jiné vozidlo. V tomto případě podvozek s voštinovými deskami, nejlépe simulující jiný průměrný vůz. Střed nárazu je směřován zhruba na polovinu sedáku předních sedaček. V prostoru pro cestují jsou tři figuríny osazené množstvím senzorů, které měří především zrychlení různých částí těla ve chvíli srážky, či nárazy "těla" do vnitřních částí karoserie.
Předek narážejícího vozu se boří do dveří a prahu obou aut stejně. Prohýbá dveře, drtí prostřední sloupek, práh, vystřelují boční a hlavové airbagy. Vše dopadá na výbornou. Posádka by bez větší úhony přežila. Je to běžná nehoda, kterých se na našich silnicích stane každý den několik. Až potud nic neobvyklého.
Obě auta prošla opakovaně crash testem na B sloupek.
Pak přichází oprava obou vozů. Stříbrné auto jde do značkového servisu na rovnací stolici, dostává všechny nové originální díly a hlavně je opravována současnou technologií pro tento typ vozu předepsanou výrobcem. Modrý kousek je na tom zdánlivě stejně, ale opravář volí jinou technologii. Podle tvrzení českého zastoupení Volkswagenu mnoho neznačkových servisů používá v takových případech metodikou předepsanou pro model o dvě generace starší.
V tomto případě modrý passat opravují starší technologie svařování, které se ale i dnes běžně používají v servisech po celé republice. Aby byla pevnost ocelových dílů zachována, musí být svářeny svářečkou s variabilním stiskem kleštin a vysokým výkonem. Takové zařízení stojí okolo čtyř set tisíc korun a je tedy jasné, že ne každý klempíř si ho může pořídit. Přitom právě nedostatečně provařené svary při nárazu povolí a celá pevnost skeletu je narušena.
Přitom obě auta vypadají po opravě perfektně. Dveře lícují, spáry sedí, vše je nové včetně laku. Jenže, s modernizací aut a nároky na bezpečnost mají novější auta vyšší podíl dílů z vysokopevnostní oceli. Jejich skelet je mimořádně tuhý a dokáže tak odolat i velmi tvrdým nárazům a zachovat prostor nutný pro přežití posádky. Abyste po zdánlivě banální opravě dosáhli stejné tuhosti karoserie, musíte zachovat přesný technologický postup. Například co je určeno k výměně, tak vyměnit a neopravovat.
Podle toho to také při opětovné nárazové zkoušce dopadá. Při testu opakovaného bočního nárazu na opravených autech se u modrého passatu všechny neduhy nerespektování postupu opravy projevují. B sloupek je mnohem více deformován než při první nehodě, praská podlaha a celkově se zprohýbané části karoserie posouvají směrem do prostoru posádky až o šest centimetrů víc než u stříbrného vozu, který opravovali předepsaným způsobem. Čidla hlavových airbagů dokonce nepoznají sílu nárazu a neaktivují je. Boční sice vystřelí, ale jsou skřípnuty mezi deformovaný sloupek a sedačku. Nemohou tedy správně fungovat.
Pokud by byl sloupek celý vyměněn, byl by z pohledu čidel náraz tvrdší a airbagy by vystřelily správně, vysvětlují odborníci značky.
