Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

První tatra kolem světa. Cestovali s ní manželé Baumovi v roce 1935

aktualizováno 
Přezdívkou „Miss Australia“ nazývali láskyplně svoji expediční tatru Jiří a Růžena Baumovi, kteří s ní v roce 1935 podnikli cestu kolem světa. Jak se dá odhadnout, těžiště výzkumné činnosti při této expedici bylo v Austrálii. Přetížený vůz projel Evropou, nehostinnou Austrálií, Japonskem a částí USA bez jakékoliv poruchy.

Expediční Tatra 72 manželů Baumových | foto: archiv RNDr. Jiří Baum

Doktor přírodních věd Jiří Baum, zoolog specializující se na pavoukovce, mravence a ptáky, si našel velkou zálibu v cestování již za dob studií na střední škole. Po získání doktorátu se stal spolupracovníkem Národního muzea v Praze a od té doby tvořilo hlavní náplň jeho expedic získávání materiálu pro tuto instituci a studium cizokrajných živočichů v jejich domovině.

Po dlouhé roky vyrážel do světa s podobně našenými cestovateli, ať už to byl spolužák, kolegové, osudem přistrčený sochař nebo dokonce jednou jeho sestra. Od roku 1933, když se nedlouho předtím oženil, se mu stala nerozlučným partnerem na cestách vlastní manželka Růžena Fikejzová-Baumová. Společně pak během opožděné svatební cesty ve Španělsku v roce 1934 naplánovali velkou roční cestu kolem zeměkoule.

Ve dvacátých letech používal Jiří Baum k přesunu po trase směsici různých dopravních prostředků, někdy šel část trasy i pěšky. Ve třicátých letech, kdy byl již zkušeným cestovatelem ošlehaným větry divokých krajů, volil jako primární dopravní prostředek automobil.

Manželé Baumovi

Manželé Baumovi

Protože měl dobré zkušenosti z minulých výprav s tatrovkami, není divu, že zůstal značce Tatra věrný i při plánování své nejdelší expedice. Se sochařem Foitem projel v roce 1931 Afriku s Tatrou 12 a se svojí manželkou cestoval v Tatře 54 roku 1933 do pobaltských států a Skandinávie a roku následujícího do již zmiňovaného Španělska. Osobní vozy by však neuspokojily požadavky na ně kladené při roční cestě kolem světa, zejména co se týče přepravní kapacity a ubytovacího pohodlí. Vůz totiž musel v divočině plnit i funkci přechodného domova. A tak v Kopřivnici nabídli doktoru Baumovi užitkový vůz Tatra 72, který si nadšený poptávající poté zakoupil. Lépe řečeno zakoupil podvozek s tím, že si ne něj nechá vyrobit speciální obytnou nástavbu.

Tatra 72

Třínápravový užitkový automobil Tatra 72 se vyráběl v letech 1933 až 1937. Jednalo se o modernizaci Tatry 26/30, spočívající především v zesílení konstrukce a v instalaci silnějšího motoru, místo mechanických provozních brzd byly použity modernější hydraulické. Zmiňovaná modernizace se dělala na popud armády, relativně mnoho Tater 72 však bylo vyrobeno i pro sektor civilní.

Základem Tatry 72 je samozřejmě osvědčený podvozek Ledwinkovy koncepce s centrální nosnou rourou a zadními výkyvnými polonápravami. Motor byl vzduchem chlazený zážehový čtyřválcový boxer o zdvihovém objemu 1911 ccm a maximálním výkonu 30 k. Poháněna byla zadní kola, pro boj s těžším rozbahněným, písčitým či zasněženým terénem měly hnané nápravy uzávěrky diferenciálů.

Celkový objem výroby Tatry 72 se udává počtem 328 kusů. Část z tohoto počtu dodala Tatra ve formě podvozků (ať už s budkou a kapotou nebo bez) dalším výrobcům speciálních nástaveb či „jen prostých“ autobusů. Je v tom započítáno i pět desítek podvozků pro obrněný automobil OA vz. 30. V naší prvorepublikové armádě byla Tatra 72 obecně hodnocena jako nejspolehlivější automobil.

Jiří Baum potřeboval dovést Tatru 72 do formy obytného vozu. Stavbu dle svého ideového návrhu vnitřního rozvržení svěřil pražské karosárně Oldřicha Uhlíka, která už měla za sebou úpravu Foitovy expediční „africké“ Tatry 12.

Expediční Tatra 72 ve městě New Norcia, Austrálie

Expediční Tatra 72 ve městě New Norcia, Austrálie

Nová obytná Tatra 72 pokračovala hned za sedadly řidiče a spolujezdce „obytnou místností“ s rozkládacím dvojlůžkem a jednoduchým zvedacím stolkem. V zadní části nástavby pak byla malá kuchyňka využívaná i jako temná komora na zpracování fotografického materiálu. Nechyběly úložné prostory, z nichž velká část byla určena pro pracovní prostředky a nasbíraný materiál. Obytná nástavba měla dvojitou stěnu vyplněnou korkem ve funkci tepelného izolantu.

S připraveným obytným vozem odjeli Baumovi na kratší testovací jízdu na Slovensko. Uhlíkova nástavba na tatrováckém podvozku se dokonale osvědčila, a tak se mohli manželé po návratu do Prahy pustit do posledních příprav na cestu kolem světa. Svůj vůz později láskyplně nazvali „Miss Australia“.

Cesta kolem světa

Z Prahy vyjeli Baumovi na cestu kolem světa 23. prosince 1934 a šikovně se tak toho roku vyhnuli zdobení pichlavého stromečku. Předem musíme podotknout, že velkou část cesty realizovali lodí po moři, bylo to jak z důvodu urychlení přepravy, tak samozřejmě z nutnosti, když mezi většinou kontinentů to ani jinak nešlo.

Nejprve měli namířeno do italského přístavu Janova a odtud lodí do Austrálie. Ta byla hlavním pracovním cílem cesty. Během křižování po nejmenším kontinentu měl Jiří Baum po delší dobu studovat místní živočišnou říši a odchytané vzorky, především z řad pavoukovců a hmyzu, posílat do Národního muzea v Praze.

Přejeli tedy zasněžené Alpy, před kterými je varovali rakouští domorodci. Větší problémy než velehory v součinnosti se zimním počasím však dělali italští celníci, ale i ty naše rozhodná dvojice nakonec udolala. Na Silvestra pak byla od mola janovského přístavu odvázána loď Romolo, s tatrovkou a její posádkou na palubě. Dlouhá plavba přes Středozemní moře, Suezský průplav, Rudé moře a Indický oceán končila v přístavu Fremantle, nedaleko západoaustralské metropole Perthu. Po stránce časové trvala plavba dlouhý měsíc, zpestření poskytly zastávky v několika dalších italských přístavech, v egyptském Port Saidu, na Cejlonu a na Kokosových ostrovech.

U protinožců

moloch ostnitý

moloch ostnitý

V Austrálii udělali Baumovi nejprve výjezd z Perthu k Lake Austin, jehož přírodní krásy jim barvitě vylíčil jeden místní přírodovědec. Zapálený vypravěč pouze opomenul zmínit, že tam byl v jinou roční dobu. Nejteplejšími měsíci v Austrálii bývají leden a únor, nenechme se tedy navnadit jezerem, které je z kategorie dočasných a v parném létě bychom v něm vodu marně hledali. Doktor Baum sice nehledal vodu, ale ani s hmyzem a pavouky to nebylo o mnoho lepší.

Bohatý druhový repertoár těchto taxonomických tříd nalézající se v oblasti Lake Austin byl nedobytně ukryt před spalujícím žárem a čekal na chladnější období po velkých deštích. Pouze otravných much tam bylo mraky, ty však nikoho nezajímaly, jen dokázaly celou situaci ještě více znepříjemnit.

Další okružní výjezd z Perthu s opětovným návratem vedl na nejjižnější část Západní Austrálie k městu Albany. Zde to už bylo díky bohatým eukalyptovým porostům veselejší, klima příjemnější a hlavně vzorků se podařilo nachytat a posbírat dostatek.

Pak přišla konečně na řadu pouť napříč celou jižní polovinou Austrálie s ukončením v Brisbane. Ano, navštívili cestou i větší města, jako Adelaide, Melbourne, Canberru a Sydney. Ale většina cesty probíhala mimo civilizaci, kdy i po dobu několika dní neměli šanci potkat vzpřímeného rozumného živáčka. O absenci silnic s pevným povrchem vedoucích australským vnitrozemím v té době vůbec nemusíme pochybovat. Pokud měl řidič velké štěstí, mohl využít alespoň písčitokamenité cesty. Jinak se jelo zkrátka po aktuálním a lidskou činností netknutém terénním povrchu, někdy i korytem vyschlého potoka.

Jiří Baum dolévá benzín do nádrže vozu

Jiří Baum dolévá benzín do nádrže vozu

Cesta Madurským průsmykem byla pekelná

Cesta Madurským průsmykem byla pekelná

Občas se narazilo na ovčí farmu nebo zapadlou ospalou ves. Život na těchto odloučených lokalitách přinášel svým obyvatelům kolikrát těžko řešitelné situace, a když už se řešit daly, tak s nejistým výsledkem. Nechte se unést tímto směrem prostřednictvím autentického textu Jiřího Bauma převzatého z knížky Okolo zeměkoule - autem a lodí:

„Stinnou stránkou těchto osamělých dvorců je jejich vzdálenost od lékaře. Bývá to mnoho a mnoho set kilometrů a často se stává, že nemoc nebo úraz přijde v době, kdy cesty jsou nesjízdné. Kde je telegraf nebo telefon, stává se, že domácí lidé pokouší se provésti těžké operace podle pokynů, které jim uděluje lékař v nejbližším městě - můžeme si představiti, jak to asi dopadá!

V posledních letech i v tomto ohledu se mnoho zlepšilo. Vznikla instituce létajících lékařů, z počátku dík snažení presbyteriánských misií. Později vznikla akciová společnost, která si vzala na starost vysílání létajících ambulancí do vnitrozemí všude tam, kde toho bylo zapotřebí. Její akcionáři se vzdali na všechny časy práva dostávati nějakou dividendu; je to čistě dobročinný podnik.“

Paní Růžena Baumová s koalou

Paní Růžena Baumová s koalou

Kromě vědecké práce pro Národní muzeum uspořádal Jiří Baum v australských městech i několik přednášek o Československu. Přednášky probíhaly většinou na půdách vzdělávacích institucí, několik jich bylo dokonce do rozhlasu, čímž získaly předávané informace větší akční rádius. A bylo to skutečně potřeba, protože když například narazili na celnici mezi státy Jižní Austrálie a Victoria, napsal jim místní policista do papírů potřebných k povolení průjezdu jako domovský stát Evropu, protože žádné Československo neznal.

Aby nevznikla mýlka, že po průjezdu Austrálií měli Baumovi celý vůz naplněný až po střechu různou havětí, ať už živou, preparovanou, vysušenou či v lihu naloženou, je třeba osvětlit, že naprostou většinu úlovků posílali do Prahy v průběhu cesty poštou. Ne vždy však byl poštovní úřad k potřebám našeho vědce vstřícný, nechme opět hovořit doktora Jiřího Bauma:

„Mezi kořistí těchto prvních dnů vynikala veliká ještěrka, kterou jsme objevili pod balvanem na břehu vyschlého potoka. Byla zavalitá, s krátkým tupým ocáskem a posázená velikými šupinami, jako obrovská šiška. Dívala se mrzutě, kdo ji to ruší z poledního spánku a nepomýšlela ani na útěk. Je to druh, kterému se vědecky říká Trachysaurus. Na rozdíl od našich ještěrek živí se rostlinnou stravou.

Upravili jsme jí útulný domov ve veliké bedně ve voze a v krátké době velmi zkrotla. Zakrátko měli jsme čtyři takové ještěrky, ale zažili jsme s nimi nepříjemné překvapení, protože později poštovní úřad v Perthu odmítl je přijmouti, když jsme je chtěli poslati do Prahy. Příliš jsme si na ně zvykli, abychom je pustili nebo uložili do lihu, a tak jsme se s nimi vozili po Austrálii, až se konečně nad nimi slitoval kapitán italské lodi a dopravil je do Evropy.“

Čas pomalu uzrál popřemýšlet o cestě dále, do Japonska, kde chtěl Jiří Baum také opatřit sběry z přírodní říše, jak slíbil Národnímu muzeu. Brisbane bylo posledním přístavem při cestě na sever po východním pobřeží Austrálie, kde bylo možné tatru bez problémů naložit na loď.

Jiří Baum tedy v Brisbane zajistil odvoz japonským parníkem Atsuta Maru, který měl odplout koncem července. Tatra čekala v přístavu na nalodění a manželé Baumovi využili zbývající čas do odplutí k cestě železnicí do Townsville, ležícího tisíc kilometrů severněji, s návratem do Brisbane menší lodí. Tuto queenslandskou epizodu hodnotil Jiří Baum jako nejzajímavější a nejzábavnější z celého australského putování.

V říši vycházejícího slunce

Expediční Tatra 72 v Japonsku

Expediční Tatra 72 v Japonsku

Atsuta Maru vyrazila z Brisbane 29. července podél Austrálie na sever, koridorem mezi pobřežím a Velkým bariérovým útesem. Manželé Baumovi naposledy zamávali Austrálii a přes Filipíny a Hongkong mířili do Japonska. Nejprve loď zakotvila nakrátko v Nagasaki, kde se naši cestovatelé zúčastnili menšího výletu, a pak pokračovala až do Kóbe, kam bezpečně dorazila 22. srpna.

Zvláštností bylo, že v Kóbe přidělili úřady tatře na dobu pobytu v říší vycházejícího slunce místní registrační značky. Provoz na japonských silnicích byl vůbec pro Baumovi exotický, sám řidič vzpomíná, že co by se v Evropě řešilo ostrou hádkou, zde proběhlo hladce vzájemnou dohodou. Kapitolou samu pro sebe bylo dopravní značení: „Je těžko hledati japonské ideografy na mapě, protože jsou velmi složité a také nevíme, zda-li na tabulce je jméno města, nějaký zákaz nebo reklama. Jednou po velkém studiu nás poučil Japonec, mluvící anglicky, že nápis na tabulce u křižovatky je báseň, která praví - Půjdete-li po této cestě, až přijdete k lesu, uslyšíte krásný hlas kukačky.“

Japonsko opustili Baumovi 10. října prostřednictvím moderní a v té době největší japonské osobní lodě Chichibu-Maru. Cestou do Los Angeles měli jednodenní zastávku v Honolulu na Havajských ostrovech a další v San Francisku, asi 600 km severozápadně od losangeleského přístavu Long Beach.

Snad nejrozšířenějším motorovým dopravním prostředkem v Japonsku byly motocyklové tříkolky.

Snad nejrozšířenějším motorovým dopravním prostředkem v Japonsku byly motocyklové tříkolky.

Ulice v Honolulu, vpředu vůz DeSoto Airflow

Ulice v Honolulu, vpředu vůz DeSoto Airflow

V národních parcích Kalifornie

Původně Jiří Baum uvažoval o cestě tatrou z Los Angeles přes Spojené státy až na východní pobřeží a odtud lodí domů, do Evropy. Protože se však už schylovalo k zimnímu nevlídnému počasí a cesta kolem světa byla plánována na dobu jednoho roku, nechtěl pokoušet štěstí a zapadnout sněhem ve vnitrozemí. Východní partie USA už měl navíc procestované z dvacátých let, a tak nebylo těžké učinit rozhodnutí absolvovat rychlé kolečko Mohavskou pouští a národními parky Kalifornie, vrátit se do Los Angeles a odtud lodí přes Panamský průplav směr Evropa.

Tak jako v jiných koutech světa i ve Spojených státech se najdou věci, které na člověka působí spíše záporně. Dejme naposledy slovo Jiřímu Baumovi, z čeho měl nepříjemné pocity on: „Naším prvním cílem bylo pohoří Sierra Nevada. Na sever od Hollywoodu počala smutná krajina – pustina bez stébla trávy, holá a žlutá. Kraj je jen málo obydlen. Průsmykem Tejon (španělsky jezevec) dostali jsme se do hor, do výše 1200 metrů. I zde, v divočině, byla silnice stále výborná, široká a asfaltová a oživena četnými vozy. Nepříjemným dojmem působí nesčetné reklamní tabule, které znešvařují okolí.“

Domů, do Prahy

Ale než si stihli cestovatelé všechny billboardy v Kalifornii přečíst, čas pobytu se naplnil a bylo třeba zvednout kotvy. Do Evropy je dopravila dánská loď s příhodným jménem Europa. Zastávky na karibských ostrovech spojené s vykládkou a nakládkou většího objemu zboží využili Baumovi k menším výletům.

Do Československa se Jiří a Růžena Baumovi vrátili 22. prosince 1935 a cesta kolem světa jim tak trvala přesně jeden rok. Jejich věrná služebnice, expediční Tatra 72, zvládla i přes tvrdé zacházení a přetížená nákladem cestu Evropou, nehostinnou Austrálií, Japonskem a částí Spojených států bez jakékoliv poruchy.

Epilog

Roku 1938 odjeli manželé Baumovi s „Miss Australia“ na expedici do Afriky. Mezitím přišel Mnichov, o nadcházející válce už nebylo pochyb. Jiří a Růžena Baumovi řešili v Africe nad zprávami co dál, vstup do odboje viděl Jiří Baum jako jediné řešení. Po vzájemné dohodě dali přednost návratu a zapojení do odboje domácího, aby mohli být i v nadcházejících těžkých dobách spolu.

Do Prahy se vrátili dva dny před vznikem protektorátu Čechy a Morava. Zanedlouho se dle plánu zapojili do odboje, opisovali na stroji letáky a ukrývali pronásledované. Jiří Baum byl později zatčen gestapem a v roce 1944 zemřel ve Varšavském ghetu.

Fotogalerie

Doporučená literatura:

Jiří Baum: Okolo zeměkoule - autem a lodí. Nakl. L. Marek, Brno, 2007



Témata: Tatra


Nejčtenější

Mike Hailwood žene svůj Surtees TS10 z roku 1972 k titulu mistra Evropy F2.
VIDEO: Mistr světa na dvou i čtyřech kolech a jeho osudový okruh

V 83 letech, 10. března letošního roku zemřela motoristická legenda Brit John Surtees, jediný jezdec, který získal titul mistra světa ve formuli 1 i v závodech...  celý článek

Krasavice na veteránském autosalonu classic Show Brno
OBRAZEM: Z českých krásek mezi autodědečky přechází zrak

To jinde nespatříte: promenáda v plavkách mezi autoveterány, dámy jak vystřižené z filmu pro pamětníky, femme-fatale v auťáku, o kterém vám jako malém...  celý článek

H-D Streed Rod. Letošní sezóna ukáže, zda za cenu kolem 220 tisíc přebere část...
Harley-Davidson představuje nové cruisery: nejlevnější a nejdražší

Ikonická americká značka si na jaro schovala dvě novinky a představila novou verzi nejdostupnějšího cruiseru Street Rod 750, který vyrábí ve své zahraniční...  celý článek

Ferrari LaFerrari Aperta
Autofotka týdne: Unikátní LaFerrari Aperta je v Česku. Vyrábí se v laboratoři

Legendární italská značka slaví letos sedmdesátiny. K tomuto výročí Ferrari vyrobilo model nazvaný LaFerrari Aperta, který nabídla jen svým nejvěrnějším...  celý článek

Závodní speciál Praga Super Piccolo pro závod 1000 mil československých 1934
Praga: vozy na statisíce kilometrů, oblíbil si je i prezident Masaryk

Historie automobilky Praga se začala psát před 110 lety. Pragovky platily za etalon konzervativní spolehlivosti, uživatel vždy věděl, co od nich čekat. Ne...  celý článek

Další z rubriky

Tatra 813 8x8 Kolos, základní vojenská verze
Kolos se valil terénem, boural zdi, pálil rakety. Tatra 813 má 50 let

Byl pátek 24. března 1967 a hrdí tatrováci právě dokončili první podvozek Tatry 813 z ověřovací padesátikusové série. Bylo to opravdu vydařené kopřivnické...  celý článek

Závodní speciál Praga Super Piccolo pro závod 1000 mil československých 1934
Praga: vozy na statisíce kilometrů, oblíbil si je i prezident Masaryk

Historie automobilky Praga se začala psát před 110 lety. Pragovky platily za etalon konzervativní spolehlivosti, uživatel vždy věděl, co od nich čekat. Ne...  celý článek

Kolorovaná fotografie ukazuje, že Eliška Junková jezdila se žlutou bugatti.
Prvorepubliková velmoc Bugatti: každý dvacátý kus měl české značky

Meziválečné Československo bylo v přepočtu na obyvatele doslova velmocí francouzské sportovní značky Bugatti. Ze tří tisíc “bugatek”, které se v alsaské...  celý článek

Maserati Quattroporte Diesel
Maserati Quattroporte Diesel

r.v. 2015, naj. 19 000 km, diesel
1 830 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.