Jeho zrod ohlásil 15. února 1936 při zahájení X. ročníku berlínského autosalonu osobně německý vůdce Adolf Hitler.
„KdF-Wagen“, nazvaný podle nacistické organizace Kraft durch Freude (síla díky radosti), se ale před vypuknutím druhé světové války prakticky k žádnému z 300 000 Němců, kteří si na něj pravidelně spořili, nedostal. První majitelé se z netradičně tvarovaného vozu se vzduchem chlazeným motorem pohánějícím zadní nápravu měli radovat v roce 1939, plány ale překazila válka. A zbrusu nově vybudovaná továrna začala chrlit vojenské verze vozu, KdF 82 "Kübelwagen“ a obojživelný KdF 166 "Schwimmwagen“.
Při vývoji volkswagenu, který se později proslavil pod jménem brouk, se přitom nešetřilo penězi ani lidskými silami. Pro auto, které mělo stát méně než tisíc marek (dodnes se vedou spory, zda jej bylo reálné za tuto cenu vůbec vyrobit), vznikala od roku 1938 u Fallerslebenu v Dolním Sasku nejmodernější automobilka druhu v Evropě. A nejen ona - také nové město, dnešní Wolfsburg. Obojí bylo vybudováno za využití válečných zajatců, nuceně nasazených i vězňů z koncentračních táborů.
V automobilce se vyráběly i součástky do zbraňových systémů a opravovala letadla - a jako většina jiných německých továren se stala cílem spojeneckého bombardování. V květnu 1945 tak ležela v troskách. O továrnu se sice zajímal Ford, nakonec ale byla ponechána ve správě britského majora Ivana Hirsta. Díky němu se výroba, a to přes velmi negativní posudky anglických odborníků, znovu rozeběhla a už v roce 1945 se vyrobilo 1 800 brouků; o rok později výroba dosáhla skoro 10 000 vozů. Nejstarší dochovaný sériově vyrobený brouk má pořadové číslo 20 a je v Česku - více zde.
Továrnu Volkswagenu obsadily 11. dubna 1945 americké jednotky a v červnu 1945 jí převzala britská vojenská správa, které velel major Ivan Hirst.
Ferdinand Porsche se svým zkušebním, nejúspěšnějším vozem Volkswagen Brouk
Konstruktérem brouka je rodák ze severočeských Vratislavic nad Nisou, génius Ferdinand Porsche. S autorstvím je to ale zašmodrchanější. Velkou inspirací při návrhu byl Porschemu jeho přítel Hans Ledwinka, šéfkonstruktér kopřivnické Tatry. Brouk je také velmi podobný Tatře 97. Soudní spory mezi VW a Tatrou začaly už v předválečném období. Případ byl v po válce opět otevřen a Volkswagen v roce 1961 zaplatil tři miliony marek jako kompenzaci.
Významná byla pro budoucnost automobilu premiérová účast na amsterdamském autosalonu v roce 1948. Na konci roku 1950 už jezdilo po celém světě sto tisíc Volkswagenů a o pět let později dokonce milion. Už koncem 40. let se model začal prodávat ve Spojených státech, odkud prý pochází i jeho přezdívka, která se až konce 60. let stala oficiálním pojmenováním vozu. Broukem - anglicky Beetle - prý vůz poprvé nazvali novináři z listu New York Times v roce 1938. V dalších jazycích je to podobné: německy Käfer, v Rusku je to Жук (žuk = brouk) a v Brazílii, která je jeho druhým domovem mu říkají „fusca“ (brouk portugalsky). Ve Francii (coccinelle) a Itálii (coccinella) je to „beruška“.
Během let se brouk stal kultovním vozítkem, nejvíc slávy získal jako auto amerických hippies. Přitom je dodnes trochu záhadou, proč vlastně měl takovou popularitu. Auto není extrémně hezké, prostoru v něm není nazbyt a motor vzadu je slyšet víc než dost. Navíc vůz nebyl zpočátku ani nijak spolehlivý, v Americe dokonce koloval vtip, že Volkswagen dá pamětní medaili každému, kdo s broukem dokáže najet přes 100 000 kilometrů.
Jak ale říkal český designér Václav Král, právě takové chyby a nedostatky jsou tím, co z auta dělá legendu.
Brouk se stal i předmětem zájmu umělců, objevila se auta s karosérií ze dřeva, kovaných mříží nebo pokrytou záhonem. Brouk si zahrál i v několika filmech, třeba ve Spáči Woodyho Allena, kde hrdina zaspí 200 let a probudí se do světa plného násilí. Brzy narazí na brouka, vezme klíčky - a bez potíží nastartuje.
Brouk ale nebyl a není jen věcí image, v mnoha zemích světa se osvědčil jako nezdolný pomocník a auto do nepohody, jinde sloužil třeba jako taxík. V Evropě poslední vůz vyrobili v roce 1978 (kabriolet se ale vyráběl v dílnách karosářské firmy Karmann až do roku 1980) a o sedm let později byl do Německa oficiálně importován poslední exemplář z Jižní Ameriky, v Mexiku se ale auto vyrábělo ve skoro nezměněné podobě až do roku 2003. Posledním původním broukem byl až bleděmodrý exemplář s pořadovým číslem 21 529 464. Z linky sjel 30. července 2003, 64 let od začátku výroby.
28. dubna 2014 |
