Trabant je jediná opravdová automobilová legenda z východu Evropy. Svou nehynoucí slávou se může plně srovnat s ikonami, jako jsou kachna (Citroën 2C), Volkswagen Brouk nebo Fiat 500. Vyráběl se dlouhých 27 let.
Během běžné kariéry si přitom Trabant 601 i jeho předchůdce s označením 600 vysloužil od ostatních motoristů spíše posměch, což dokládají i jeho přezdívky. Říká se mu bakeliťák, PVC jaguár nebo třeba také pryskyřičník pádivý. Pamětníci vzpomenou i na pojmenování Honeckerova pomsta (v narážce na předáka bývalé NDR Ericha Honeckera). Narážely na to, že karoserie nebyla z plechu, ale z duroplastu, lisované syntetické pryskyřice vyztužené odpadovými bavlněnými vlákny (náhrada za nedostatkový plech).
Méně už je však známo, že kostru, na které byly duroplastové výlisky připevněny, tvořila tradiční ocel. Takže i trabant mocně rezivěl.
Až nenávist ostatních vzbuzoval trabant kvůli namodralému dýmu valícímu se z výfuku. Pod kapotou se totiž téměř po celou dobu výroby, tedy od roku 1957 až do konce 80. let, skrýval jen dvouválcový vzduchem chlazený dvoutaktní motor. A ten spaloval kromě benzinu i olej. Stačilo pak, aby někomu při tankování „ujela ruka“, ve směsi skončilo více oleje než výrobcem doporučená dvě až tři procenta, a trabant za sebou vytvořil kouřovou clonu, kterou by mu v některých případech záviděla snad i osádka torpédoborce při námořní bitvě. Jak se v trabantu řadí, nastudujte zde.
Ale majitele trabantů takové věci nemusely trápit. Jejich vozítko totiž až na nepříliš vysoký výkon motoru poskytovalo „za málo peněz hodně muziky“ (o konstruktérovi trabantu čtěte zde). Motor měl výkon 26 koní a zrychlení z klidu na stovku mu trvalo 21 sekund a vyvinul maximální rychlost 112 kilometrů za hodinu. Jak se s trabantem jezdí v dnešním provozu, čtěte zde.
Lacinější nové auto snad ani nešlo koupit. Koncem 70. let přišel Trabant 601 v ČSSR na 36 500 korun, přičemž nejlacinější škodovka stála o 20 tisíc více a cena téměř nedostupných západních aut v Mototechně atakovala 200 tisíc korun. Pokud se navíc podařilo sehnat trabanta v praktické verzi kombi, představené v březnu 1960 na autosalonu v Lipsku, dal se podle pamětníků s jeho pomocí postavit i dům.
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvV samotném východním Německu byl přitom trabant (ale i další automobily) nedostatkovým zbožím. Běžní zájemci se zapisovali do pořadníků s čekací dobou přesahující někdy 10 let (což na druhou stranu továrně umožňovalo plánovat výrobu na dlouhou dobu dopředu). Vynalézaví lidé nicméně přišli na způsoby, jak systém obejít, jako zájemci o auto se často přihlašovali i prarodiče. A když se někdo dostal na řadu nevhod, vždycky přiděleného „trabiho“ se ziskem prodal.
Koncem 80. let ale spolu s rozpadem sovětského bloku skončil i propracovaný systém na prodej automobilů, a to nejen v NDR. A z kdysi netrpělivě očekávaného trabantu byl rázem nepotřebný zastaralý výrobek, o který nestáli ani v Turecku. Už během exodu východních Němců přes Prahu na podzim 1989 zůstaly na malostranských ulicích stát desítky opuštěných autíček. Po pádu komunistického režimu v NDR si pak tamní občané houfně kupovali západní ojetiny a trabanty se likvidovaly ve velkém.
Trabantu přitom nepomohla ani velká změna, ke které výrobce přistoupil na samém konci 80. let, když pod kapotu zabudoval čtyřtaktní motor. Nepocházel ovšem z vlastního vývoje, byla to pohonná jednotka z Volkswagenu Polo o objemu 1,1 litru. Auto kvůli tomu prošlo náročnou úpravou: nádrž se přestěhovala od motoru dozadu a díky hrdlu v zadním blatníku už řidič nemusel při tankování otevírat kapotu. Ale ani to nepomohlo. Čtyřtaktů, vyráběných od roku 1988, vzniklo jen 38 865 kusů.
Běžných Trabantů 601 přitom opustilo brány továrny ve Zwickau (česky se městu někdy říká Cvikov) mnohem více. Oficiální údaje hovoří o více než 2,8 milionu kusů a k tomu je nutné připočíst asi 131 tisíc vozů předchozích verzí. Do dnešních dnů však přežil jen zlomek automobilů vyrobených pod značkou Trabant (jméno dostala auta v euforii po vypuštění sovětského Sputniku podle německého výrazu pro družici). Ale i díky tomu je z trabantu opravdová automobilová legenda, jediná z východní Evropy.
Dnes jsou trabanty na silnicích vidět jen výjimečně. V posledních letech se však stávají cenným sběratelským artiklem. Před devíti lety se spekulovalo o obnovení výroby, ale k ničemu takovému nedošlo.
