Monster je dnes jedno z nejslavnějších jmen mezi motorkami. Je to ikona značky Ducati, firmy, o jejímž dalším osudu se právě v těchto chvílích rozhoduje. Italský výrobce motocyklů je totiž na prodej (více čtěte v boxu).
Na první pohled vystavuje malý Monster svůj trubkový rám na odiv steně jako všichni jeho příbuzní. A aby snad nikdo nezůstal na pochybách, že to myslí vážně, opatřil si na něj okázale rudý nátěr.
V kombinaci s perleťově bílým lakováním nádrže tak mašina dostává neopakovatelný italský šmrnc. To vše je podtrženo matně černým povrchem bloku motoru a velkého monobloku zadní kyvné vidlice.
Dynamický design podtrhují rudé desetipaprskové loukoťové ráfky. Uprostřed toho všeho svítí na levém boku motocyklu jasně žlutá pružina zadní tlumící jednotky Sachs.
Čím déle si motorku prohlížím, tím déle se nemohu zbavit dojmu, že tohle jsem už prostě někde viděl. No jistě!
Ten rám, ten tlumič, ten motor! To je přeci starý dobrý rustikální Scrambler! Je to vůbec možné, že díky pár kosmetickým změnám se z posla surf rockové éry stane energií nabitý moderní puberťák? Odpověď zní ano. Platforma Monstera je naprosto shodná se Scramblerem Desert Sled.
Pozor na řádný servis
V rámu je zavěšen dvouválec s uspořádáním válců do devadesátistupňového véčka. Motor má klasickou dvouventilovou techniku, ovšem samozřejmě s desmodromickým rozvodem. To znamená, že jeho ventily nejsou vybaveny vratnými pružinami. Uzavírání ventilů má na starosti zvláštní vačka. Důsledkem je řízné uzavírání ventilů bez jakéhokoli náznaku prodlevy způsobené setrvačností pružin.
Ducati Monster 797
Ale aby těch pozitiv nebylo zase tak moc, vyžaduje takovéto řešení velmi precizní a poměrně častý servis. Servisní interval ventilového rozvodu u monstera se přesto podařilo v průběhu let natáhnout až na dvanáct tisíc kilometrů. A aby se to nepletlo, má stejný interval i výměna oleje. Jeho kvalita je totiž pro dvouválcovou osmistovku velmi důležitá. Spolu s náporovým vzduchem je jediným chladícím médiem.
Měkký, ale silák
Navzdory tomu se jeho konstruktérům podařilo vměstnat jeho parametry do požadavků normy Euro 4. Pravou stranu motoru zdobí pletenec výfukového potrubí. A protože jsme u Ducati, kde všem bikům proudí v žilách závodní DNA, je i výfukový systém malého monstera po závodnicku pospojován pružinkami.
Celý systém je poté, co projde rozměrnými „kamny“ katalyzátoru, zakončen tučnou krátkou koncovkou. Navzdory všem překážkám postaveným proudu výfukových plynů si monster umí příjemně zabublat. Prudérní sousedy ale neprobudíte.
Svalnaté kompaktní tělo je pro řadu Monster typické.
Objem motoru je osm set tři kubických centimetrů. Jeho chod je příjemně měkký. Jen v nejnižším spektru otáček na hranici volnoběhu potřebuje při rozjezdu trochu postrčit plynovou rukojetí. Tenhle trik vyžaduje tréning tak asi na tři křižovatky. Vrcholná hodnota krouťáku 69 Nm je k dispozici kousek za hranicí pěti a půl tisíce otáček. Poté, co se motor rozkutálí, už žádná překvapení nechystá. Na hranici osmi tisíc tří set otáček vypustí na volno všech pětasedmdesát koní.
Výbava, která opravdu potěší
Řečeno moderní terminologií je uživatelské rozhraní nové ducati až spartánsky strohé. Vtip je v tom, že pouze na první pohled. Na ten druhý totiž zjišťuji, že jednoduchá palubní deska navzdory svému sporému uspořádání nabídne spoustu důležitých informací.
Kromě klasiky v podobě rychloměru a otáčkoměru v podobě řádky digitálních čárek nalézám například stroboskop řazení nebo teplotu okolního vzduchu. Kromě toho samozřejmě i několik počítadel ujetých kilometrů, ale i napětí na baterii nebo dojezd na aktuální množství benzinu v nádrži. Tam se mimochodem vejde šestnáct a půl litru paliva.
Mezi další zajímavé údaje patří například hodnota průměrné dosažené rychlosti nebo upozornění na vysunutý stojan. Krom toho lze pod sedlem najít USB konektor, který umí do chytrého telefonu poslat data pro DMS (Ducati Multimedia System). Jeho prostřednictvím lze zobrazovat například mapy, navigaci nebo provozní údaje motocyklu. Vše lze propojit například i do palubní desky nebo do sluchátek v přilbě.
Stejně velké radiální čtyřpístky zvládnou zkrotit podstatně silnější modely.
Palubní deska je hodně úsporná.
Přední část mašiny je krásně předimenzována. Přední kolo vede USD vidlice Kayaba o průměru trubek 43 milimetrů. To je na necelých sto osmdesát kilogramů těžkou motorku víc než dost. Ještě větší úlet jsou brzdy. Přední sedmnáctipalcový ráfek v podstatě beze zbytku vyplňují mohutné poloplovoucí kotouče o průměru tři sta dvacet milimetrů svírané mohutnými radiálními čtyřpístkovými kotvami Brembo M4.32. Jen pro představu: stejnou sestavu lze nalézt i na předním kole božské Panigale 959.
Kdo chce koupit DucatiO koupi italského výrobce motocyklů Ducati od německé automobilové skupiny Volkswagen má vedle motocyklových firem a investičních fondů zájem i italská rodina Benettonů, která vlastní známou oděvní firmu. Luxusní divize Audi, která Ducati vlastní, dostala několik předběžných nabídek a investiční firma rodiny Benettonů Edizione Holding ji oceňuje na 1,2 miliardy dolarů (asi 27 miliard Kč). Vedle Edizione Holding předložily nabídku na Ducati například americký fond Bain Capital nebo dva indičtí výrobci automobilů a motocyklů Eicher Motors a Bajaj Auto. Mezi další uchazeče patří i investiční společnost Investindustrial, která přitom v roce 2012 prodala Ducati automobilce Audi za zhruba 860 milionů eur (22,4 miliardy Kč). Podle jednoho ze zdrojů to zakladalel Investindustrial Andrea Bonomi myslí s návratem k Ducati vážně. O Ducati se podle dřívějších informací zajímal i americký výrobce kultovních motocyklů Harley-Davidson nebo čínská Loncin Motor. Tyto firmy ale na podání nabídky rezignovaly, Harley údajně kvůli vysoké ceně, který by mohla dosáhnout až 1,5 miliardy eur. Ducati vznikla v roce 1926 v Boloni jako malá rodinná firma, která vyráběla rádiové součástky. Na motocyklový trh vstoupila v roce 1949 a postupně se rozrostla na předního světového výrobce motocyklů. Svého času byla považována za motocyklový ekvivalent Ferrari. Loni její tržby činily 731 milionů eur. Volkswagen je největším výrobcem automobilů v Evropě, jeho součástí je i česká Škoda Auto. Prodej značky Ducati by Volkswagenu pomohl s financováním reorganizace po skandálu kolem falšování testů emisí naftových vozů. |
Mrštná jako užovka
Usedám za příjemně široká řídítka a startuji motor. Dvouválcový vzducháč duní dospělým tónem. Seznamování s obsluhou je ztráta času. Ovládání monstera je tak jednoduché, že to zvládám za pochodu při průjezdu odpolední městskou dopravou. Výška sedla 805 milimetrů spolu s nízkou váhou poskytuje pocit absolutní nadvlády nad strojem. A když si osvojím i ten trik s plynem při svižném rozjezdu z křižovatek, stěží hledám konkurenci. Malý, kompaktní stroj se proplétá dopravou jako užovka.
Po opuštění městské džungle nechávám motor rozmotat do otáček a motorka konečně začíná fungovat jak má. Přesná převodovka precizně usazuje řazené rychlostní stupně a díky koncepci motoru se slušnou porcí krouticího momentu nejsem nucen ani nijak často řadit. Plynová rukojeť má příjemně nezáludnou odezvu.
Podvozek neřeší ani klasické městské neřesti v podobě dlažby nebo tramvajových kolejí.
Zvlněnou okresku tedy drze ignoruji a mašině je to úplně jedno. Když se přiblíží čas krotit vášně, nastoupí mohutný arzenál brzd.
Zadní dvoupístek s 245 milimetrovým kotoučem jsem snad po celou dobu vůbec nepoužil. Všechno to bez náznaku únavy pochytal předek.
Ducati Monster 797 je strojem, který udělá největší radost začátečníkům nebo zástupkyním něžného pohlaví v jedné stopě. A protože jsou si toho jeho tvůrci vědomi, nabízí se spolu s motorkou i široká škála doplňků, kterými lze mašinu odlišit od ostatních dle vlastní fantazie.
Je tak možné instalovat například ještě ostřeji řezaná zpětná zrcátka, karbonovou krovku sedla spolujezdce nebo tlumič řízení. Cestovatelé pak jistě nepohrdnou sadou tvrdých cestovních brašen. Komu by došla fantazie, může se nechat inspirovat již sestavenými sadami příslušenství.
Základní cena Ducati Monster 797 je 230 tisíc korun. To mu staví za konkurenty například Kawasaki Z 900 nebo britský Triumph Street Triple S. Vyznavači nedbalé elegance a typického zvuku doširoka rozevřeného véčka však přeci jenom pravděpodobně zaloví v italských vodách.
