„Před šesti lety jsem si koupil drahé auto s naftovým motorem. Splňuje normu Euro 5 a podle všeho se na něj bude v nejbližší budoucnosti vztahovat zákaz vjezdu do Stuttgartu a dalších německých měst,“ popisuje Schraag. „Zákaz bude platit pro auta, která dosáhla teprve zhruba třetiny celkové životnosti a nyní budou muset být v nejhorším případě sešrotována. A to má pomoci životnímu prostředí? Podle mého názoru by si to majitelé vozů neměli nechat líbit,“ rozčiluje se.
Limity oxidů dusíkuMěření znečištění ovzduší oxidy dusíku (NOX) zjistilo, že hodnoty expozice v některých německých městech překračují stanovené limity. Existují dva hlavní limity oxidů dusíku: tzv. roční průměrná hodnota nesmí přesáhnout v měřicích stanicích 40 mikrogramů na metr krychlový venkovního vzduchu. Tento průměr byl překročen v roce 2016 v 82 německých městech. Druhý limit sleduje zatížení během jedné hodiny a činí 200 mikrogramů na metr krychlový vzduchu. Tuto hodnotu lze překročit v měřicím bodě nejvýše osmnáckrát za rok. Při měření prováděném ve Stuttgartu byla tato hodnota překročena v roce 2006 853krát. Během roku 2017 však pouze třikrát. |
Částečný zákaz jízdy starších naftových automobilů letos zavedl Hamburk a v budoucnosti takové opatření čeká motoristy i v dalších německých městech, Stuttgartu, Frankfurtu nad Mohanem a nově také Berlíně a Mohuči (Mainz).
Martin Schraag se 35 let zabývá medicínskou technikou. Pracoval v odděleních výzkumu a vývoje, projektového managementu, kvality a regulace. Byl členem mezinárodních grémií zabývajících se bezpečnostními normami a krizovým managementem.
„Rešerše a styk s evropskými směrnicemi jsou pro mě rutinní záležitostí. Proto mě zarazil první rozsudek týkající se plánu zlepšení ovzduší, vynesený v loňském roce ve Stuttgartu. Proč je vlastně Německo jedinou zemí, která pouze na základě překročení naměřených hodnot oxidů dusíku zavádí zákazy vjezdu pro vozy, z nichž některé nejsou staré ani čtyři roky?“
Schraag důkladně prostudoval směrnici 2008/50/EG, na základě které německé soudy rozhodují o zákazu vjezdu dieselů do měst. „Mám dojem, že aktivismus mnoha měst je založen na jedné obrovské chybě, jíž si úřady včetně Evropské komise dlouhá léta nevšimly, nebo ji prostě ignorovaly. A z toho důvodu nelze ospravedlňovat žádné zákazy vjezdu. Zákazy vjezdu existují jen z toho důvodu, že jsou měřicí stanice instalovány na špatných místech.“ Zatížení, které by skutečně ohrožovalo zdraví, podle Schraaga existuje pouze na papíře.
V houštinách evropských směrnic se německé úřady ztratily
Zákazy vjezdu dieselům jsou podle Schraaga nepřiměřené. Vedení Stuttgartu podle experta vůbec neposuzovalo zásah do vlastnictví majitelů motorových vozidel vybavených dieselovým motorem proti skutečným zdravotním rizikům a nenechalo rozhodnout soud. Klíčové je sledování průměrných ročních hodnot oxidu dusičitého, jehož hranici stanovila evropská směrnice 2008/50/EG na 40 mikrogramů na kubický metr.
„Aby bylo možné zvážit přiměřenost opatření na ochranu zdraví oproti jiným základním právům, bylo by nutné zjistit, zda překročení limitu nepředstavuje obhajitelné zdravotní riziko. Nestačí vyjmenovat myslitelné zdravotní následky či rizika expozici oxidům dusíku. Bez vyhodnocení konkrétních rizik nemůže být stanovena skutečná přiměřenost zákazů,“ vysvětluje odborník.
Směrnice 2008/50/EG totiž neuvádí, že překročení limitu 40 mikrogramů znamená zdravotní riziko. Limit je sice stanoven „na základě vědeckých poznatků s cílem zabránit škodlivému působení na lidské zdraví či ho zmírnit“, nehodnotí ovšem rizika. „Limit je primárně administrativní pomůcka, na niž se váže nutnost plánů zlepšení ovzduší. K tomu podle záměru EU patří časový harmonogram. V roce 2000 byly plány potřebné až od 60 mikrogramů,“ vysvětluje Schraag.
Limit ve výši 40 mikrogramů se opírá o doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO). Problém spočívá v tom, že vědecké poznatky, se kterými pracuje, jsou více než dvacet let staré. „WHO v následujících letech opakovaně zdůrazňovala, že vědecký základ není velký. Za pozornost stojí, že ve stejné době a na základě stejných vědeckých poznatků vznikl německý normativ pro vnitřní prostory ve výši 60 mikrogramů,“ dodává Schraag.
Novější stav vědeckého poznání je v obsáhlé studii amerického Úřadu na ochranu životního prostředí EPA (Environmental Protection Agency) z roku 2016. Je v ní doporučení stanovit dlouhodobý limit oxidu dusičitého na cca 100 mikrogramů na kubický metr. Dlouhodobé překročení limitu 40 mikrogramů v ulicích tedy podle Schraaga představuje obhajitelné riziko.
Úřady musely vědět dlouho dopředu, že budou zakazovat diesely
Německý inženýr také připomíná, že už v roce 2008 muselo být podle již existujícího plánu zlepšení ovzduší a aktuálních měření úřadům jasné, že cílové hodnoty oxidu dusičitého pro rok 2010 a 2020 podle všech předpokladů nebudou dosažitelné bez zákazů vjezdu dieselovým vozidlům. Německo tehdy u Evropské komise požádalo o prodloužení lhůt v 57 oblastech.
V odůvodnění kromě jiného stálo, že emise oxidu dusičitého není možné u dieselových vozidel dostatečně rychle snížit. „Plánovaný časový harmonogram doprovázející zavedení norem Euro 5 a Euro 6 byl v úplném rozporu s harmonogramem směrnice, kdy měly být dodrženy naměřené hodnoty,“ všímá si rozzlobený motorista, podle kterého měly úřady už předem varovat kupce dieselů Euro 5 a zároveň upozornit na chybné plánování splňování směrnice 2008/50/EG.
Schraag navíc upozorňuje, že stanice měřící emise oxidů dusíku v ulicích jsou instalované v rozporu s normami. Směrnice 2008/50/EG požaduje, aby měřicí stanice neměřila pouze na malém prostoru, nýbrž s dostatečným odstupem od zdrojů emisí, aby se emise mohly dostatečně promísit s okolním vzduchem.
„Měřicí stanice jsou určené pro stometrový úsek silnice a několik metrů v okolí měřicí stanice nesmí být překážka (budova, stromy atd.), která by bránila v proudění vzduchu,“ popisuje. „V dokumentaci Spolkového úřadu pro ochranu životního prostředí Bádenska-Württemberska (LUBW) naměřených výsledků z let 2004 až 2016 zcela chybí vyměření volného prostoru v úhlu 270 stupňů. Není ani zřejmé, jak si vládní prezidium Stuttgartu interpretuje údaj několik metrů, což komplikuje celoevropské srovnání,“ všímá si.
Upozorňuje například na umístění měřicí stanice do výklenku v jedné z frekventovaných stuttgartských ulic, kde nemůže být potřebný volný prostor na smíchání emisí z aut a okolního vzduchu. Takto špatně instalované stanice jsou podle Schraaga nejen i v dalších místech ve Stuttgartu, ale také v jiných městech.
