Klíčovou roli by v tom měla hrát agentura Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA), která má na svědomí např. ARPANET, armádní informační síť, na jejíchž základech byl následně vybudován internet. DARPA od roku 2004 pořádá tzv. Grand Challenge, soutěž pro autonomní vozidla, která musí splnit různé vybrané úkoly. Před 14 lety bylo nutné dodržet určitý časový limit na náročné off-roadové trati, následovala nutnost projet kulisami města, poslední ročník v roce 2012 se zaměřil na autonomní nouzové opravárenské roboty.
Poslední ročník Grand Challenge se sice konal před šesti lety, Pentagon však logicky s výzkumem neskončil. „Armáda bude mít autonomní vozidla dříve, než se budou běžně pohybovat po silnicích,“ řekl na nedávném slyšení před zákonodárci náměstek amerického ministra obrany pro výzkum Michael Griffin.
Armáda tlačí na vývoj podobných dopravních prostředků z jednoduchého důvodu: podle Griffina připadá 52 % ztrát ve válečných zónách na vojáky, kteří se zabývají logistikou – vozí jídlo, palivo, munici a další. Nasazením umělé inteligence by se dala ušetřit řada životů.
Griffin počítá se zásadní vojenskou výhodou: „Takové zásobovací autonomní vozidlo by nemuselo být nijak složité, stačil by relativně jednoduchý řídicí algoritmus. Vždyť na bojišti nemusíte řešit chodce nebo dopravní značky.“
Civilní společnosti, které se autonomními vozy zabývají (Waymo, odnož Googlu, dokonce již více než deset let), sice již svoje prototypy zkoušejí i na běžné silnici, ale musí se potýkat s řadou překážek včetně nejrůznějších právních omezení. Předpisy navíc často předpokládají, že řidičem může být jedině člověk.
Griffinův optimismus v tomto směru mírní Karlyn Stanleyová z think-tanku RAND, který spolupracuje mj. s americkým ministerstvem obrany. „I Pentagon se bude muset zabývat právními omezeními svých autonomních vozidel: jejich bezpečností, kybernetickým zabezpečením a spolehlivostí. Problémem je i odlišná legislativa v USA a státech, kam americká armáda svoje vojáky posílá,“ tvrdí Stanleyová. „Vojáci se chtějí rozhodně odrazit od technologií, které byly vyvinuty civilními společnostmi. Nechtějí vše vyvíjet znovu sami a od začátku,“ doplňuje Stanleyová.
Se svým rozpočtem ve výši 700 miliard dolarů si Pentagon může dovolit mnohem více než jen autonomní náklaďáky na konzervy a naftu. Hodně si toho slibuje například od tanků bez posádky či chytrých vozítek, které budou likvidovat nálože. Podobné prostředky ale často nebudou autonomní.
Mluví se například o dálkově ovládaném rychlém tanku, jehož palebná síla bude odpovídat současnému M1 Abrams. Britská zbrojovka BAE Systems nabízí dálkově ovládaný Ironclad, jakýsi miniaturní pásový tančík, který by měl sloužit k průzkumu, evakuaci zraněných nebo zneškodňování bomb. Lockheed Martin a Boeing pak pracují na autonomních ponorkách.
Bojíte se plně autonomních tanků? Zatím nemusíte, v roce 2016 řekl Ash Carter, ministr obrany za prezidenta Barracka Obamy, že „v případě použití zbraní, bude – alespoň v případě Spojených států – vždy v rozhodování zapojen člověk.“ Autonomní zbraně tak nebudou schopny samy dělat vlastní rozhodnutí o použití svého smrtícího arzenálu. Bývalý generál vzdušných sil Charles Dunlap pak všem technologickým společnostem radí, aby si daly velice záležet na tom, aby jejich technologie umělé inteligence nebyly schopné ohrozit lidi.
