Zatímco dnešní představy o blízké budoucnosti automobilů směřují spíše k alternativním palivům a obrovským výkonům nadupaných tříválcových motorů, snílci z minulého století zapojovali mnohem větší představivost a budoucnost automobilů rozhodně nefrčela po čtyřech kolech.
Designéři, autoři sci-fi a filmoví režiséři měli v oblibě spíše automobily, které budou díky vědeckým objevům s lehkostí překonávat Newtonův gravitační zákon, a řidiče a pilota v jedné osobě tak místo kvality asfaltu bude spíše zajímat letová hladina a bezpečný průlet ucpaným centrem.
Létající automobily se staly hitem umělců zabývajících se takzvaným retro-futurismem hlavně v 50. až 70. letech minulého století. V této době procházela lidská společnost obrovským technickým rozvojem a zdálo se, že technologie budou mít stejné hranice jako naše představivost. Tedy žádné.
Koncept létajícího automobilu z časopisu Popular Science vydaném v červenci roku 1957.
Létající automobil budoucnosti podle představ ruských inženýrů z roku 1967.
Okřídlené automobily oslovily pochopitelně i filmové tvůrce. Jedním z průkopníků byl bezesporu Fantomasův létající Citroen DS (o jeho reálném předchůdci si můžete přečíst ZDE). Sofistikovanější verze se pak objevila v roce 1977, kdy se v Hvězdných válkách poprvé vydal Luke Skywalker hledat svého robota R2-D2.
Futuristické verze se staly také součástí ponurého světa režiséra Ridleyho Scotta, který děj filmu Blade Runner zasadil do Los Angeles v roce 2019 (moc času tedy nezbývá) a v létajícím taxíku se vznášel i Bruce Willis ve filmu Pátý element (New York 2214).
I přesto, že se pokusům vyrobit antigravitační vozítko vážně věnovali inženýři po celém světě, gravitaci se jim efektivním způsobem porazit nepodařilo. Automobilový průmysl se tedy vydal jiným směrem. Místo vozidel, která nepotřebují silnice, se objevují vozidla, která nepotřebují řidiče.
Nejdále v tomto výzkumu zašla firma Google, jehož bezpilotní vozidla dokážou ujet statisíce kilometrů bez zásahu člověka a poradí si i s automobilovou džunglí současného San Franciska (více v článku V americkém státě Nevada povolí vozidla bez řidičů).
Volvo oproti tomu vyvíjí a úspěšně vyzkoušelo technologii automobilového vlaku, který se uplatní hlavně na dálnicích a který vám umožní dojet třeba až na chorvatské pobřeží, aniž byste museli alespoň jednou šlápnout na pedál, nebo otočit volantem. V příhodném okamžiku pak bude stačit se od vlaku odpojit a odpočatý dojet až ke svému hotelu (více v článku Autovlak, kde můžete za volantem číst noviny, už vyjel).
Vzpomínky na vize umělců z minulého století nedávno obnovil francouzský fotograf a designér Renaud Marion. V jeho sérii Air Drive odolává gravitaci šest různých modelů, které můžete na silnicích vidět i v dnešní době.
"Když jsem byl malý, často jsem si představoval, že právě takto budou vypadat automobily v roce 2000," řekl exkluzivně pro iDNES.cz autor fotografií. "Velkou roli hrály také filmy s tématikou science fiction jako Návrat do budoucnosti nebo Blade Runner a také francouzský malíř Jean Giraud používající pseudonym Moebius."
Renaud Marion se při tvorbě zakoukal hlavně do starých aut. "Zkoušel jsem spousty vozů, které jsem vyfotografoval přímo na ulici. A stará auta nakonec vypadala po úpravách nejlíp," popisuje. Zkoušel připravit o kola i některé současné modely, ale "u moderních aut tyto úpravy nekončily dobře. Pořád vypadala jako nějaký podvod, nebyla přirozená."
Ze série Air Drive, ve které připravil auta virtuálně o kola, má nejraději červený Chevrolet Pick-up. Z reálných aut má nejraději legendární Mercedes 300 SL s racčími křídly. "Potkal jsem jednoho fanatika a od té doby čím dál víc odhaluji krásu tohoto modelu," uzavírá Renaud Marion.
