„Nic pomalejšího a pohodlnějšího jsem v životě neviděl“
První auto, kterým Martin Trhlík po nástupu k záchranné službě jezdil, byla Škoda 1203. Dnes pracuje jako zdravotnický záchranář pro urgentní medicínu na stanici v Praze na Petřinách a jednu z prvních vyrobených „dvanáctsettrojek“ si pořídil domů.
SPECIÁL O ŠKODĚ 1203
|
Vzpomínáte na své první setkání se Škodou 1203?
K záchrance jsem nastoupil v prosinci roku 1998. Poprvé jsem s ní jel 31. prosince 1998, šlo o vůz číslo 49, který je dnes v muzeu záchranné služby. Tehdy jich sloužilo ještě mnoho, ale už jen jako převozové vozy. První, co jsem si po dosednutí za volant uvědomil, že auto nemá deformační zóny - od kolen dolů by vám srážka vzala nohy. A druhý pocit, že nic pomalejšího jsem v životě neviděl. Ale na druhou stranu nebylo pohodlnějšího auta. Když jsme přijeli pro pacienty, tak všichni spráskli ruce: „Co je to za hrůzu, já takovým autem nepojedu.“ Nakonec to odvolali, protože vzadu nebylo pohodlnějšího auta. Bylo skvěle odpružené.
Legendární Škoda 1203 jako sanitka
Na druhou stranu je třeba říct, že spolehlivostí 1203 zrovna nevynikala…
Když jsem s ní poprvé stál s kolegou na křižovatce na červenou, řekl mi: „Vyndej lahev vody“. Podával jsem mu ji a on: „Já nechci pít, odšroubuj to a otevři motor“. Jakmile padla oranžová, zavolal: „A lej to na benzinovou pumpu.“ Kdybych tam vodu nenalil, pumpa se přehřála a nejeli bychom nikam. Vzpomínám, že mi kolega říkal, jak jeli do Trnavy pro deset nových dvanáctsettrojek a do Prahy přijeli s jednou, ostatní se cestou porouchaly…
Vy jste si pak přesto pořídil dvanáctsettrojku i domů, je to tak?
Mám rád staré věci, stará auta. Zajímá mě i historie zdravotnictví, historie sanitek. Mojí výhodou bylo, že jsem jezdil s kolegy, kteří začínali ještě na Tudorech, 1201, 1202. A ti mě pro tuhle historii nadchli. Před pár lety jsem se byl na jednu 1203 podívat, líbila se mi a za pár dní mi přistála před domem jako dárek k 30. narozeninám. Ale byla to poslední verze s motorem 1.5.
S přítelem mojí sestry jsme si později koupili naopak jednu z úplně prvních vyrobených 1203. Víc než rok jsme sháněli součásti vybavení, aby vypadala jako sanitka, která se skutečně používala v Praze, protože taková neexistuje. To ale není tak lehké, jak to vypadá. Je poměrně obtížné získat dokumentaci. Skoro každé auto navíc vypadalo trochu jinak - barevně, umístěním mlhovek, šířkou pruhů, vnitřní výbavou atd. Třeba umístění křížů na bočních dveřích se s každým rokem výroby měnilo, jednou byly níž, jednou výš.
Jaké máte s autem plány?
Až bude hotové, budeme ho mít pro radost. Auto má jezdit, takže i s předchozí dvanáctsettrojkou jsme jezdili na výlety, na srazy historických aut, občas ho půjčili na nějaké filmování. I na nákupy jezdíme. Budíme pozornost. Starší vzpomínají, ukazují auto dětem, ti mladší se diví, že něco takového vůbec bylo schopné jízdy.
