Kempingový vůz zůstal jen na papíře
Vrchlabský konstruktér Miloš Šrámek, který mimo jiné závodil na konci 60. let s monopostem Škoda Lucia F3 v závodech formule 3, pracoval ve Škodovce 43 let. Když nastoupil do technického vývoje ve Vrchlabí, právě začaly práce na prvních prototypech Škody 1203.
Jak to tehdy vypadalo ve škodováckém vývoji?
Přišel jsem v roce 1956. Tenkrát vývoj vypadal jinak než dnes. Nejdřív se na prkně, pěkně tužkou na papír, nakreslily v měřítku 1:1 výkresy. Poté se ze dřeva vyrobila maketa auta a v kovodílně, kde jsem pracoval, se podle toho vytvarovaly jednotlivé díly karoserie prototypu. A další parta lidí z nich sestavovala prototyp. Takhle se ve vývoji pracovalo až někdy do roku 1985.
Legendární Škoda 1203 - kempingový vůz
Jak na vývoj modelu 1203 vzpomínáte?
Ten auťák byl na svoji dobu velice dobrý. Bylo to jediné tuzemské auto svého druhu. Mělo také velmi dobré jízdní vlastnosti, protože šlo o první auto se samonosnou karoserií, které jsme dělali. Ale mělo samozřejmě svoje mouchy. Třeba slabý motor, brzdy, nebo nešťastné uložení kardanové hřídele na převodovce.
Proč to nešlo udělat lépe?
Samozřejmě bychom to uměli navrhnout lépe, ale měli jsme celou řadu omezení. U nás třeba nebyl k dispozici lepší motor. V té době to jinak nešlo. Řekli nám, že zkrátka peníze nejsou, a nešlo s tím nic dělat. Ale snažili jsme se auto modernizovat aspoň v rámci možností. Upravovali jsme nejen vzhled karoserie, ale i topení, větrání apod. Bohužel spousta věcí se nerealizovala, například kempingový vůz s vysouvací střechou. Navrhli jsme také zadní boční posuvné dveře, jako mají dnešní moderní auta. Bohužel, na nic z toho se nenašly finanční prostředky.
Jak jste brali fakt, že se vývoj a výroba přesunuly na Slovensko?
Pro nás to bylo neštěstí. Ale strana a vláda rozhodly. Moc změn se tam na autě už neudělalo, ale alespoň se podařilo začít montovat lepší motor o objemu 1,5 litru.
Prováděly se tehdy také jízdní zkoušky?
Ano, já sám jsem se zúčastnil životních jízdních zkoušek podvozku. V roce 1968 se začaly vyrábět mikrobusy, a bylo potřeba ještě dodatečně otestovat podvozek. K dispozici byl tehdy pouze prototyp pohřebního vozu, tak jsme vyndali ližiny na rakve, naložili dozadu pár metráků zátěže a pustili se do toho. Zkoušky byly stanoveny na 80 tisíc kilometrů a museli jsme je zvládnout co nejrychleji. Proto jsme jezdili ve třech lidech ve třech směnách po osmi hodinách. Jedna trasa byla Vrchlabí - Mladá Boleslav - Nymburk - Hradec Králové - Vrchlabí, a druhá Vrchlabí - Chrudim - Vysoké Mýto - Kvasiny a zpět. Za 8hodinovou směnu jsme museli najet 300 kilometrů v běžném provozu. A já jsem si auto nemohl vynachválit, jak byl pohodlné.
SPECIÁL O ŠKODĚ 1203 |
