Mnozí zástupci starší generace často nostalgicky vzpomínají, jakým že rájem na zemi bylo Československo v dobách před pětadvaceti a více lety. Stačí však jen trochu zapátrat v paměti nebo v archivních materiálech, aby člověk zjistil, jak se věci měly ve skutečnosti. Neúprosné statistiky vystavují centrálně řízenému hospodářství hodně nelichotivé vysvědčení, což je výrazně patrné na příkladu sortimentu nových aut, která si člověk mohl oficiální cestou zakoupit.
20. listopadu 2009 |
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvChudý výběr
Zatímco dnes si zákazník může vybrat z více než tří set modelů nových automobilů z celého světa, v roce 1989 bylo možné volit mezi jedenadvaceti auty, která byla volně ke koupi (neznamená to však, že zároveň k dostání). Kromě domácí produkce smrštěné na značky Škoda a výjimečně též Tatra šlo z velké části o dodávky ze spřátelených zemí socialistického tábora.
Slovníček vybraných pojmůAZNP – Automobilové závody národní podnik – dnešní škoda v Mladé Boleslavi. MOTOKOV – Podnik zahraničního obchodu zabývající se dovozem a vývozem motorových vozidel do a z Československa. MOTOTECHNA – Národní podnik, který prostřednictvím svých poboček nabízel nové i ojeté vozy, ale také autodoplňky, autokosmetiku, maziva i služby autoservisu. SVAZARM – Svaz pro spolupráci s armádou byla československá branná organizace. Vedle mnoha zájmových sdružení pod ni spadaly také autoškoly nebo závodní stáje. TUZEX – Tuzemský export. Síť obchodů, ve kterých se za valuty zahraničních měn nebo tuzexové poukázky (tzv. bony) mohlo koupit zahraniční, zejména západní zboží, které nebylo v normální síti prodejen k dispozici. |
Zákazníci provozoven národního podniku Mototechna (přílohu MOTOTECHNA na iDNES.cz najdete zde) proto mohli listovat prospekty nabízejícími jednoduchá, nedobře zpracovaná a technologicky povětšinou notně zastaralá auta s minimální komfortní výbavou. Něco jiného bylo, když se aktivní straník, vychytralý zelinář nebo zkrátka člověk, který disponoval potřebnými prostředky, mohl ucházet o koupi vozu v podniku zahraničního obchodu Tuzex, v jehož nabídce se nárazově objevovaly menší počty vozů dovezených z kapitalistické ciziny. Na jednu stranu se sice často jednalo o vítěze ankety o evropské auto roku (Fiat Uno, Renault 9, Renault 16), ale na druhou šlo zpravidla o auta ve zcela základních konfiguracích motoru a výbavy.
Úzký profil
Zmíněná privilegovaná minorita samozřejmě věděla, kde přitlačit, aby se k vytouženému výrobku dostala ve výrazně kratším čase než běžný smrtelník. Úplatky se přitom nerealizovaly pouze penězi, ale často též protislužbou.
Bývalí pracovníci Mototechny přiznávají, že kdo se chtěl v pořadníku dostat skokově nahoru, musel třeba v případě zájmu o Škodu 125 připlatit odpovědnému pracovníkovi 5000 Kčs, tedy klidně dva obvyklé tehdejší platy. Čekací lhůty na nová auta byly jinak drasticky dlouhé, i když je pravda, že koncem osmdesátých let se situace mírně zlepšila.
Většina modelů byla v roce 1989 k dostání v Mototechně a ve značkových prodejnách Škoda. Vozy Oltcit, Dacia, Polski Fiat 126 P, Škoda 125 se většinou prodávaly ze skladových zásob. Výrazně nedostatkovým zbožím byly modely Škoda Favorit, na které se braly záznamy a čekací doba se pohybovala kolem tří až šesti měsíců (na druhou stranu dnes na velmi žádanou Škodu Superb Combi TDI 4x4 čekají zájemci i déle).
Nejobtížnější bylo sehnat automobily Lada 2105, 2107 a 2104 Universal (kombi), na záznamy zájemci čekali klidně i dva dny a dvě noci před Mototechnou a pak ještě řadu měsíců, než dostali výzvu k odebrání vozu. Stejné to bylo s vozy Lada Samara s předním pohonem. Například na podzim roku 1988 evidovala Mototechna přes 120 000 zájemců o koupi automobilů Lada, kterých se přitom dováželo ročně kolem 10 000 kusů.
Trvalé hodnoty
Dalším specifikem byl minimální úbytek ceny nově zakoupeného vozidla. Zatímco dnes je trh s auty přesycen a hned po vyjetí z autosalonu ztrácí čtyřkolový poklad běžně kolem třiceti procent svojí hodnoty (více čtěte zde), na chronicky podzásobeném socialistickém trhu se nezřídka stávalo, že pokud se majitel o auto dobře staral, cena ojetiny naopak ještě mírně narostla (čtěte zde).
Mylné představy dnes panují rovněž okolo dostupnosti nových aut ve zkoumaném historickém období (ceník zde). V roce 1989 byl průměrný plat 3170 korun, na konci roku stála tehdejší žhavá novinka Škoda Favorit 84 600 korun – tedy 26,7 průměrného platu (dnes vyjde nejlevnější Škoda Fabia na necelých devět průměrných hrubých platů). Jedinou stálicí spojující předrevoluční časy se současností se zdá být automobilka Škoda, která si i díky českému patriotizmu zachovává dominantní úlohu, byť se musí prát s mnohem větší konkurencí. Přibyly i nové výrobní závody, jmenovitě automobilky TPCA v Kolíně a Hyundai v Nošovicích.
